Píseň za chudého chlapce

Íri zase prekvapili, a predostreli ďalší film (pred tým Padlé ženy ) z prostredia nápravnovýchovného zariadenia riadené cirkvou. Dojímavý príbeh o "živote" chlapcov v polepšovni, o despotizme vychovávateľov a ľudskom prístupe učiteľa k nim. Takéto inštitúcie existovali v Írsku do roku 1984.Na margo toho chcem iba podotknúť, že výchova (prevýchova) mládeže by nemala byť záležitosťou iba jednej inštitúcie ale celej spoločnosti. Jednoduchým zákazom sa zlo neodstráni. Na zlé veci treba poukázať a pranierovať. Len nedávno bola aféra v polepšovni v Hlohovci, kde pedagóg fyzicky týral chovancov. A čo taká "pani riaditeľka: kdesi v dedinke na Horehroní,ktorá týrala deti ? či dokonca škôlkárka , ktorej "pedagogické spôsoby: boli sprevádzané modrinami a šrámami na chrbte chlapčeka ? Či pani učiteľka, ktorá otehotnela s ôsmakom ? FUJ !j FUJ FUJJJJ !!!! (29.11.2015)

[2,5*]     "Remember, you have Mr. Franklin to thank for this midnight assembly."     Dráma nakrútená podľa skutočných udalostí, čo je pre mňa asi jej jediné výrazné pozitivum (osvetový prínos). Predovšetkým ide o hromadu nespočetne krát videného klišé (napr. "dobrý" učiteľ v "zlom" prostredí), pričom sa vôbec nedá povedať, že by v tomto prípade išlo o kvalitnejšie spracovanie. Po technickej stránke mi vyslovene vadil ten divne zafarbený obraz (do modra, nepríjemne presýtený a často presvietený), ktorý pôsobil skôr ako technická nedokonalosť, než umelecký prejav (pre tie príšerné flashbacky to platí dupľom). Po dramatickej stránke sa ako na hojdačke striedajú scény dokonalej idylky (priam ako od Rosamunde Pilcher) s protivne vtieravou hudbou a veľmi vypäté scény (napr. asi najlepšia scéna bičovania), čo pôsobí dosť neobratne a hlavne umelo. Výhrady mám aj k stvárneniu hlavného záporáka (Iain Glen), ktorému sa to zlo tak prehnane zráči na tvári, až je to úsmevné (v reálnom živote zlosynovia nebývajú takí zrejmí už od pohľadu). No a tú scénu s recitovaním veršov pri odchode učiteľa na konci filmu snáď tvorcovia nemohli myslieť vážne, to musí byť hádam nejaká paródia. Na záver pár slov, o čom vlastne ten film je. Je hlavne o oddaných a "láskavých" kresťanských bratoch, ktorí tu svoju kresťanskú lásku dávajú najavo prapodivným spôsobom. Osobne sa pri týchto skutočných príbehoch nikdy neprestávam diviť, ako sa týmto sadistickým černokňažníkom podarilo preniesť sa zo stredoveku do našej doby.     "Let me give you some advise. The creatures you are going to teach, if that is the word, are not to be confused with intelligent human beings." (31.03.2023)

Píseň za chudého chlapce není skutečně příliš veselým a odpočinkovým zážitkem.Když si tak ten film přehraji znovu v hlavě,vlastně si uvědomuji,že ve spojitosti s tímto dost nekompromisním dílem se mi vybavuje především jeho beznaděj,smutek,špína,neštěstí,smrt a především pravá zkurvená tvář náboženství.Dějově jde především o depresivnější podívanou,příběh se skutečně se žádným z aktérů vůbec nemazlí,na bolest a utrpení narážíme téměř v každém záběru a o to má pak těch pár světlejších momentů v onom marastu daleko větší sílu.Herci byli vybráni především typologicky,takže jak Aidan Quinn,tak Iain Glen si pouze odehráli to,co je jejich herectví nejblíže a zhostili se svých úloh s naprostou precizností.Na Písni pro chudého chlapce mi ovšem docela vadil jeho televizní formát,který mě skutečně rušil a především kvůli tomu jsem si film asi neprožil tak,jak bych mohl,neboť o vysoce kvalitní emoce,city,napětí a dramatičnost tu skutečně nouze není.Píseň za chudého chlapce je zkrátka TV film,který se však svou kvalitou povyšuje do úplně jiné ligy,srší z něj znepokojivá syrovost nejvyššího kalibru a je skutečně v pravém slova smyslu velmi smutnou podívanou,která však potěší každého vnímavějšího diváka. (29.08.2009)

Tohle není žádná obecná škola. I když se občas najde nějaká dobrá duše, pořád zde budou sadistické svině, které buď nikdy, anebo příliš často zakusily bolest, jakou způsobují svým svěřencům. Bít chlapce koženým páskem přes obličej, tomu se říká špatná výchova a nezbývá doufat, že se najde nějaký princ bez království, který – i za cenu vlastního utrpení – otevře ostatním oči. A pak z toho logicky bude skandál v katolické škole. Píseň za chudého chlapce není prvním ani poslední filmem, který se zaobírá nekalými praktikami některých „bratrů“ v různých nábožensky orientovaných školách, čím se tedy liší od ostatních? Řekněme, že odlišnost není nezbytnou součástí úspěchu. :-) Snadno odhadnete, která postava se ve které chvíli zachová jakým způsobem a kam celý film směřuje (těch posledních pár vteřin jsem však stejně byl napjatý jako struna). S trochou nadsázky můžeme hovořit o dobře zrežírovaném klišé. Scény veselejší jsou umně střídány s těmi méně veselými až depresivními. Na naše emoce není příliš naléháno, tak nějak se očekává, že přijdou samy. V mém případě skutečně přišly, film mě i díky věrohodným hereckým výkonům záhy vtáhnul a emočně vyždímal do úplného dna. Místy je to celkem drsné a po skončení se asi nebudete cítit úplně svěže, ostatně jako po málokterém irském, či Irskem poznamenaném filmu (Moje levá noha, Krvavá neděle…). 85% (17.02.2008)

Výborný film na tému šikanovania, v tomto prípade na cirkevnej škole, ktorý je nanajvýš aktuálny práve teraz, keď takmer každý deň je obvinený najaký úchylný cirkevný hodnostár. Samozrejme film nie je len o tom, je to hlavne o zbližovaní a postupnej radosti detí, že konečne prišiel na školu UČITEĽ. Mám pocit, že nielen v tomto filme, ale aj v reálnom živote má často neveriaci človek srdce na správnejšom mieste ako tí " Boží služobníci". Tragický záver je iba logickým vyústením stupňujúceho sa tlaku a narastajúcej nenávisti voči všetkému a všetkým, ktorí neveria v boha. V tomto prípade je to komunista zo španielskej občianskej vojny, ktorý ako vraví, prišiel na školu preto, pretože si inde nevedel nájsť prácu. Film je vyvážený, nemá slabé miesto, ale švédsky film Zlo medzi nami zašiel v tejto téme trošku ďalej. 80%. (02.09.2010)