Lucie, postrach ulice

Nedávno jsem si natenhle film vzpomněl. Už jako dítě jsem z něj vždy měl takovou podivnou nostalgickou náladu. Dětství na sídlišti, dědeček na venkově, jo to je ideální model (nejen) socialistického dětství, z jehož neútěšnosti vzejdou přízraky formující se z plastelíny ukradené v obchoďáku. Figurky jsou doslovným ztvárněním hrdinčiny dětské fantazie, a je v tom něco z božského stvoření, uhněteny z hlíny, no dobře z plastelíny, vnášejí lehkost do předškolních dní, které zotročují malé děti několikahodinovým mučením v lavicích. Nechte je vyrůst jako plevel na skládce, jak by vám možná řekl Kafka. Ať se mysl osvobodí. (30.12.2009)

Lucie postrach západoněmecké ulice. To vše určeno primárně pro německé západní děti žijící v NSR. Ovšem není důvod aby se nepodíval i děti v ČSSR a také DDR. Ta rozdílná “západní” mentalita je dobře viditelná v roce 1984 kdy jsme to viděli poprvé tam něco nehrálo, malý kluk s helmou a skejtem v ruce, dědeček v obleku a nažehlený oproti našim odrbaným důchodcům nemaje nic natož Mercedes. Kolářová ošmigáná jako správná Němka i Hanzlík je německý typ tedy “casting” vše na 1 co se týče námětu kluci s plastelíny nebo německy formely, budiž. Jen jsem nikdy nepřišel na chuť “uječen锎anetě Fuchsové, ta se mi nevadila až jako větší méně upištěná v české verzi s nádechem také západní Evropy tj. Chobotnicím které se mi líbilo víc než malá zlodějka co štípla Formelu od Necrmanna. (05.05.2023)

Ferda a Ferda, chcete-li Malej a velkej, by mi v bytě nijak zvlášť nevadili, ovšem kdyby mi začali vyjídat byt, vrtat do zdi nebo malovat na zrcadlo německé nápisy, už bych asi mluvil jinak. Ale kdyby uměli čarovat peníze, nechal bych si je i tak. Chudák Lucka. Káťa je na horách, Hela u moře a nemá si s kým hrát, a tak ji nezbývá nic jiného, než si hrát s formelou. Ale mě tyhlety hrátky vždycky bavily. Ještě mě zajímá, jaké musí být žhavení lebky zvané budík. /70%/ (30.12.2020)

Oba filmy mne docela nudily, i když ano, je zde kus fantazie a oba formeláci mají být vtipní - i tou žravostí, ale na mne to prostě nefungovalo, přišlo mi to utahané, pomalé (což je dáno i tím, že jde o sestřih seriálu) a přijde mi, že autoři, jakkoliv kvalitní, to točili spíše z povinnosti a kvůli finančnímu zajištění. (08.05.2017)

Jindřich Polák uměl natáčet filmy. Především rodinné komedie, na které se dá dívat i v dnešní době. Tato je toho jasným důkazem. Je o zlobivé šestileté Lucii, která vinou Osvalda lozí po střechách, plaší labutě a prej rozbijí okna. Ovšem taky krade v supermarketu plastelínu, ze které obživnou dva ještě zlobivější formeláci. Díky jejich vyobrazení a rozpohybování se může o tomto filmu hovořit jako o československém trikovém kumštu. Značně tomu ovšem pomohlo to, že Lucie vznikla na objednávku západoněmecké televize. Natáčelo se v Německu, což vidíme nejvíc na autech. Všechny mají německé SPZ, u silnic jsou německé tabule. Byt u Lucie a také Osvalda vypadá moderněji, než bylo v tehdejším Československu zvykem. Roli rodičů se ujala dvojice Hanzlík s Kolářovou, kteří už partnerskou dvojici hráli v LÉTO S KOVBOJEM či NOC NA KARLŠTEJNĚ. [15873. hodnocení, 152. komentář, 72%] (14.01.2020)