Spomienky z Afriky

Tak konečně jsem se na tenhle film podíval v klidu, bez plačící mamky a v originále, abych zjistil.... kam že to vlastně John Barry chodil pro své hudební motivy k "Tanci s Vlky". Zašel dokonce tak daleko, že je později použil i v naprosto stejných pasážích - pohled na krajinu, apod.......No ale nechme hudebního puntíčkaření. Film mi svou rozvláčností trochu připomíná "Anglického Pacienta", kterého opravdu moc nemusím, ale tady je to ještě snesitelné. Jako epická romance opravdu není špatný, ale přeci jen asi nejsem ta správná cílová skupina. Zvláště, když si uvědomím, že díky tomuhle snímku se Spielbergova "Purpurová barva" stala jedním z nejsmutnějších Oscarových kandidátů. (09.10.2005)

Film uhrančivý jako oči mamby, vznešený jako lví krok, mrazivý jako sněhy Kilimandžára, palčivý jako polední slunce nad savanou a nezapomenutelný jako Afrika sama. Snad i proto pro mě temný kontinent zůstává hlavním hrdinou snímku a snad i proto, že je kolébkou lidstva, mám po každém absolvování Vzpomínek pocit, že se vracím domů. Čímž nechci ani v nejmenším umenšovat zásluhy tvůrčího týmu, protože jak by člověk absolvoval takovou cestu, byť se jedná o cestu domů, bez průvodců? A kdo by mohl být spolehlivějšími a sympatičtějšími průvodci než ústřední duo, Sydney Pollack a John Barry, kteří vás bez nejmenšího úsilí donutí, abyste tu cestu prožili i za ně? Jsou věci, které nepomíjejí, a já teď pro tuto chvíli nechám za sebe mluvit člověka, kterého si nesmírně vážím, vědce a ochránce přírody Bernharda Grzimka, který také patří mezi mnohé, kterým se stala Afrika osudovou: "Za padesát let se již nikdo nebude zajímat o výsledek konferencí, které dnes zaplňují titulky novin. Ale vyjde-li v červenavém úsvitu z houštiny lev a dunivě zařve, i za padesát let se lidem sevře srdce. Bez ohledu na to, zda budou mluvit anglicky, svahilsky nebo německy. A budou stát oněmělí a hledat ruku souseda, spatří-li poprvé v životě, jak dvacet tisíc zeber táhne nekonečnou stepí." Myslím na tato slova a vše skryté za nimi, když se dívám, jak se letadlo s Dennisem a Karen vznáší nad pláněmi s uhánějícími pakoni a uprostřed hejna plameňáků, připomínajícího oživlý úsvit. Myslím na to, že láska a život bohužel nepatří mezi věci, které nepomíjejí, ale i za padesát let bude někomu dalšímu bušit srdce jako zvon, až bude stát vedle toho, komu to srdce věnoval. A myslím na to, že vzpomínky nepominou nikdy - zvlášť tak napsané, jak to uměla Karen Blixenová, a tak natočené, jak to umí Sydney Pollack. (07.05.2008)

Krásny príbeh lásky z pre nás exotického prostredia Afriky. Film svojou štruktúrou i dĺžkou pripomenie filmy ako Anglický pacient či Doktor Živago. Podobne ako v spomínaných filmoch i tu hraje dôležitú úlohu výbornú hudba J. Barryho. Niektoré scény s levmi sa zdali byť skutočne nebezpečné. Meryl však odvaha nechýba. Trúfla si na leva s bičom...80%. (02.01.2014)

Jeden z najpreceňovanejších filmov všetkých čias! Ja som sa na Afriku po všetkých tých oslavných ódach strašne tešil, ale asi som sa nemal, lebo moje sklamanie bolo ešte aj o to väčšie. Nehovorím, film má nádhernú kameru, pár scén a záberov, ktoré sú skutočne úchvatné (let lietadlom), a naviac celý film je podfarbený famóznou hudbou Johna Barryho. Ale to ešte z filmu nerobí žiadny masterpiece. Spomienky majú jednu obrovskú chybu a slabinu, a tou je stopáž. Tento príbeh skrátka nie je hodný 2 a pol hodín filmového času. Skrátenie na takých 90-100 minút by podľa mňa vôbec nevadilo, a film by trochu pridal na "rýchlosti". Ostatným to, ako vidím, nevadilo, ale ja som sa bohužiaľ neuveriteľne nudil, a to takmer počas celého filmu, od začiatku do konca. Neoslovil ma ani príbeh o láske. Ja nemám nič proti (melo)drámam a romantickým filmom, ani proti Robertovi Redfordovi a Meryl Streep, dôkazom buď, že sa mi páčil Zaklínač koní alebo Kramer vs. Kramer. Aby som to už ukončil, tak Spomienky na Afriku sa mi zdajú ako jedna veľká, zvonka pekne vyzerajúca, ale zvnútra prázdna nafúknutá bublina, ktorú (pre mňa z nepochopiteľných dôvodov) väčšina ľudí obdivuje. 5/10, ale ako protest proti všeobecnému nadšeniu sa v tomto prípade prikláňam smerom dole. (22.10.2005)

„Podstupovať riziko je v poriadku... pokým človek nesie riziko sám.“ Jeden z najultimatívnejších romantických filmov všetkých čias (ďalej napr. ANGLICKÝ PACIENT, TITANIC či ZÁPISNÍK JEDNEJ LÁSKY). Pravdupovediac, africká výprava býva vo filmoch a seriáloch tak často, až pôsobí fádne. Nie však pod taktovkou Sydneyho Poitiera, ktorý jej s kameramanom, strihačom a skladateľom, vtisol atmosféru, ktorú v realitu možno ani nikdy nemala. K tomu sústredené herecké výkony Meryl Streepovej, Roberta Redforda, stáda neposedných opíc a Klausa Maria Brandauera. Hypnotický rozprávač, silné scény, kvalitné dialógy o niečom a dojemný záver o „hrobe, ktorý chodia strážiť levy“. (15.05.2007)