Posledná noc v Soho

Ja sa teda nečudujem, že to bol kolosálny prepadák. Ani tri dni po pozretí neviem, čo si mám o Poslednej noci v Soho myslieť. A to mám rád prácu Edgara Wrighta a mám rád horory. Ale toto bolo fakt... mimo? Jedno treba Wrightovi uznať: ľudstvo by malo byť súdené za to, že mu doteraz neumožnilo natočiť muzikál. Ak by k niečomu takému došlo, mohla by byť výsledkom nová Pomáda. Dokonca by som sa vonkoncom nebránil tomu, aby natočil rovno jej remake. Samozrejme s Anyaou Taylor-Joy a Mattom Smithom v titulných rolách. Tanečné a spevácke scény sú skvelé. Žiaľ, čo sa zvyšku týka, vôbec som sa nechytal. Kasting dobrý, atmosféra dobrá, réžia dobrá, ale šlo to (úplne mimo mňa a 2* tomu nedám len preto, že by mi to pripadalo (pri všetkej námahe zo strany tvorcov) nefér. (13.08.2022)

V hlavní roli zase moderní  a populární pitomá holka (čti submisivní pasiáns) s posttraumatickým syndromem (vychovávala ji babička!) ,  ovšem TÁÁKHLE talentovaná a vůbec celkově zajímavá a vůbec ne povrchní jako ty hezký a pokrytecký káči ze školy. A když začne snít, tak se začnou dít podivuhodné věci, to Vám tedy řeknu, doslova žužu retro, kde z těch barviček, kostýmků, neonů a hudby přechází zrak a sluch. Alenku v říši za zrcadlem ale nečeká princ, ale  démon z MýTú a jiná pitomá holka, jejíž příběh je tak cimicky krutej, že by se i Weinstein začervenal! A to Vám měla tak hezký jméno...   Hororově  lehce angažovaná legrační show, kde se nesmějete ani nebojíte.. (24.04.2024)

Křečice v noční košili hledá v londýnských uličkách vlivného vizážistu a stylistu, aby mohla vyřešit záhadu svých snových retro vizí. Mladá venkovanka chce být módní návrhářkou a za tímto účelem přijíždí studovat do Londýna, kde si pronajme pokoj v domě postarší ženštiny, ve kterém se nepořádaly jen příjemné čajové dýchánky. A posléze začne mít nevysvětlitelné vize z dávné minulosti, konkrétně z šedesátých let minulého století, kde střetává neznámou atraktivní blondýnku, která rovněž touží po kariérním rozvoji. Během filmu se nabízí hned několik možností, jakou cestou se film hodlá ubírat, případně jakou psychickou poruchou či újmou trpí hlavní mladá představitelka. Ve hře je rozdvojená osobnost, schizofrenické hrátky, nevylučují se ani vize ze záhrobí, v neposlední řadě může jít i o rozpad osobnosti bez labutě a zjeví se i nějaký ten démon, ovšem bez Windinga Refna. Film má na to dvě hodiny a rozhodně nikam nepospíchá. První hodina je docela vlažná. Z upjaté venkovské dívky je rázem žena, kterou by mohli kontaktovat porno producenti, stačilo jen vykouzlit si na palici pěstěnou blond hřívu a trochu změnit šatník. Thomasin McKenzie opravdu nikdy nebude kandidátkou na žhavý kalendář roku, ve své roli ale celkem byla zapamatovatelnou. Od sexy křivek je zde její kolegyně Anya Taylor-Joy, vesměs také hnusná, ovšem pochvalme vizážisty, že za tři hodiny útroby vizážistického studia vyplivly něco pro oko akceptovatelného. Šlo hlavně o to, jak příběh těch dvou hnusek zdárně propojit, v závěru dodat, pokud možno, smysluplné vysvětlení a také finálně diváka napnout a dodat i krvavé manévry. Naprosto odstrašující sekvence byly ty, v nichž se zjevovali mrtví pánové. Něčím tak nepovedeným nedisponuje ani pokleslá béčková kategorie hororů. Mně to přišlo prudce směšné. Edgar Wright ovšem není nikterak špatný režisér, velmi kvalitně se umí ohánět vizuální stránkou filmu, která je oslnivá a výpravně taktéž v ničem nezaostává. Rozhodně se jednalo o dost zásadní složku. Naivnost příběhu, jeho atmosférické pnutí a zároveň jeho neproniknutelnost byla velmi příjemná kombinace. Film obstojně fungoval v rovině detektivní, hororové sekvence byly místy slabší a místy vytříbené, ovšem je nutno ocenit zejména práci s nožem, kdy žádný z detailů nebyl skryt. Není to film, který bych si okamžitě zopakoval, a rozhodně jsem to čekal hororovější, určitě se však jedná o poměrně svěží temnější jízdu, která divákovi umí zahrát na nervy tím správným napnelismem. 7/10 (29.11.2021)

Príde mi, akoby to Wright plánoval roky a akoby to za tie roky trochu stratilo relevanciu. Ale aj keď po expirácii a s výnimočne nevýraznou Anyou Taylor-Joy, jedná sa o nezaslúžený prepadák. Režisér sa s tým vyslovene vyhral; všetky tie odtiene tmavomodrej a súboje farieb s hudbou, sú skrátka pastvou pre zmysly. Thomasin je príjemne šialená, Smith démonický a vyzerá jak Chris Issak vo Fire walk with me, a pre Dianu Rigg šlo o určite dôstojnú rozlúčku. Plánujem to kukať znovu. (25.11.2021)