Horký mesiac

Zpočátku romantické, povznášející a se zvířecí sexualitou přebíjející něhu - jako rozjezd je to pěkné, avšak pravý Hořký měsíc přichází o něco později. Stejně jako poet, kterého přestanou bavit naivní eufemismy, i tento film projde svým zlomem a přestane si s vykreslováním vnitřních pocitů a dynamikou vztahu brát servítky. Je to drsné, kruté, ohromující, ale přesto ne vyumělkované, ba naopak hluboce lidské, jen ne v tom vysněném, růžovém slova smyslu. PS: Ač je film skvělý, kniha je ještě o chlup lepší a pozor, oba mají rozdílné, avšak stejně působivé závěry! 9/10 (14.02.2011)

Bitter Moon jsem viděl poprvé jako mladá trubka a hrozně jsem ho žral, jeho příběh se mi zdál mistrovský a plný psychologie a dekadentní poetiky. Dneska si říkám, že ubrat mu aspoň půlhodinu na stopáži by nebylo na škodu, že teatrální "vampovství" Emmanuelle Seigner na mě působí spíš komicky než eroticky, a že celá ta domněle hluboká psychologická zápletka filmu by se dala shrnout jednou větou - vztah dvou povrchních lidí, který je založený jen na sexu, nemá zpravidla dlouhého trvání. Ale film je to samozřejmě výborný, inu Polański. Ta čtvrtá hvězda je ovšem hlavně z nostalgie. (28.12.2013)

Deštrukcia partnerského života je podávaná v dávkach, čo je charakteristické pre film, lebo je to akési rozprávanie invalidného muža druhému mužovi. Zaujímavé na tomto rozprávaní je, že sa postupne odkrýva aj kríza vzťahu mladého poslucháča. Snímok je však neúnosne dlhý a postupne sa vytráca záujem o postavy, lebo všetko smeruje k predvídanému hoci nelogickému záveru. (06.11.2017)

Majster Polanski bravúrnym spôsobom ukázal esenciu lásky so všetkými jej podobami. Išiel ešte ďalej, lebo dokázal názorne vysvetliť ako blízko má láska k nenávisti, bolesti a pocitu márnosti. Niekedy je naozaj už neskoro ľutovať všetky svoje činy, s láskou sa je neradno zahrávať, inak sa to môže vypomstiť. Ostáva už iba dúfať aby nebolo neskoro na nápravu, ale náprava býva veľmi zložitá, ťažká a komplikovaná. Najlepší film o ľudskej sexualite a podstaty lásky všetkých čias! (25.04.2013)

„Každý má svá tajná zákoutí...“ K milovníkům romantických filmů rozhodně nepatřím a sledovat či nechávat se zasvěcovat do tajů lidské sexuality či různých zvrácených perverzí je mi teprve enormně vzdálené. Jenže Roman Polanski je skutečný specialista na hluboký ponor do těch tajných zákoutí lidské psychicky ve jménu různých úchylek i nevšedních vztahů a v Hořkém měsíci rozehrál působivé drama, do jehož napětí mě lapil pomalu stejně jako Oscarovo šílené ironicky vyprávění toho mladíka na lodi – nejraději bych utekl, ale pohlcen, napjat, zaujat jsem od filmu odejít nedokázal. Pravda, někde uprostřed se mi to vyprávění začalo zdát i rozvláčné, ale divoký vývoj vztahu ústřední dvojice, prolínán a propleten navíc i s příběhem dalšího mladého páru na lodi, měl v sobě jedinečnou atmosféru a působivé herecké výkony. Provokativní, zneklidňující a lehce zvrácené dílko naštěstí (snad až na dvě divočejší scény) dokáže v rukou Polanského držet přítomné obscénnosti v únosných mezích a vyvolávat jistou přítažlivost či naopak odpudivost i jiným, sofistikovanějším uměleckým způsobem, než čímkoliv, co by mohlo připomínat pornografii. Trochu nevšední, ale silný zážitek na pomezi romantického dramatu a psychothrilleru podtrhuje v úvodu a závěru i nádherná Vangelisova hudba. Jen možná škoda, že její geniality režisér nevyužil během filmu vícekrát, ačkoliv i mnohé notoricky známé písně 80. let tady zajímavě dotvářejí atmosféru emocionálně vyhrocené romance v několika katarzích. [85%] (22.04.2022)