Horký mesiac

Je podivně fascinující sledovat manželský pár, který se hádá. Nechcete se do toho zapojovat a už vůbec ne určovat, kdo je v právu, ale je to fascinující pozorovat a říkat si sami pro sebe, kdo si to v ten a ten moment "zaslouží". I když víte, že byste neměli. Jeden z filmů, který si za pár let musím pustit znovu. 80 %. (06.06.2014)

„Každý má svá tajná zákoutí...“ K milovníkům romantických filmů rozhodně nepatřím a sledovat či nechávat se zasvěcovat do tajů lidské sexuality či různých zvrácených perverzí je mi teprve enormně vzdálené. Jenže Roman Polanski je skutečný specialista na hluboký ponor do těch tajných zákoutí lidské psychicky ve jménu různých úchylek i nevšedních vztahů a v Hořkém měsíci rozehrál působivé drama, do jehož napětí mě lapil pomalu stejně jako Oscarovo šílené ironicky vyprávění toho mladíka na lodi – nejraději bych utekl, ale pohlcen, napjat, zaujat jsem od filmu odejít nedokázal. Pravda, někde uprostřed se mi to vyprávění začalo zdát i rozvláčné, ale divoký vývoj vztahu ústřední dvojice, prolínán a propleten navíc i s příběhem dalšího mladého páru na lodi, měl v sobě jedinečnou atmosféru a působivé herecké výkony. Provokativní, zneklidňující a lehce zvrácené dílko naštěstí (snad až na dvě divočejší scény) dokáže v rukou Polanského držet přítomné obscénnosti v únosných mezích a vyvolávat jistou přítažlivost či naopak odpudivost i jiným, sofistikovanějším uměleckým způsobem, než čímkoliv, co by mohlo připomínat pornografii. Trochu nevšední, ale silný zážitek na pomezi romantického dramatu a psychothrilleru podtrhuje v úvodu a závěru i nádherná Vangelisova hudba. Jen možná škoda, že její geniality režisér nevyužil během filmu vícekrát, ačkoliv i mnohé notoricky známé písně 80. let tady zajímavě dotvářejí atmosféru emocionálně vyhrocené romance v několika katarzích. [85%] (22.04.2022)

Vypravěč Oscar retrospektivně sděluje náhodnému spolucestujícímu Nigelovi svůj milostný příběh s jednou francouzskou slečnou lolitovského / femme fatale charakteru (Emmanuelle Segnier je na snězení a ohromně jí to sluší i dnes - po čtyřicítce). Říkají jí Mimi. Je to nekonečný příběh, neschází peripetie vztahu, vzestupy i pády a Nigel zpočátku nic nechápe. Možná ani divák. Až když se s onou hlavní protagonistkou příběhu Nigel setkává i ve skutečnosti, situace se mění. A jeho přítelkyně Fiona přihlíží... Je ten konkrétní příběh vůbec důležitý? Ne, nenechte se zmást. Příběh filmu je jen pozlátko. Kostra tkví v myšlence a v té je Hořký měsíc se závěrečnou "večírkovou" katarzí výjimečný. V síle sdělení něčeho tak jednoduchého a přitom zcela zásadního. A o čem nám to Roman Polanski, potažmo jeho filmový zprostředkovatel v podobě vypravěče, chtěl vlastně vyprávět? O nespoutanosti sexuální fantazie, pomíjivosti lásky, mužské impotenci odmítat, nepodlehnout pokušení nebo snad o neschopnosti člověka zůstat na jednom místě, o nevyhnutelném stereotypu manželství...? Zpočátku jsem nebyl nadšený, nicméně Polanski si mě postupně získával a jisté přehmaty pak zakryl výborným závěrem (-spoiler-). Už když začal večírek, sladkobolná hudba a ploužení... tušil jsem něco mimořádného. Podobně jako Lynch vystavěl svojí scénu i Polanski. Člověk v králičím kostýmu zneškodňující groteskním kopem ulízlého Itala, absurdní prostředí vystlané zvracejícími důchodci se zafáčovaným nosem, zpomalené pohyby, teatrální tleskot přihlížejících, vhodný hudební doprovod... a pak svůdné, delikátní tance, překvapivý výraz a nevědomost v Nigelově obličeji... co vís si přát? Polanski závěrem celé vyprávění notně nadsadil a zároveň umocnil sílu sdělení. Nešlo primárně o příběh, však to Mimi pošeptala v jedné scéně Nigelovi do ucha, šlo o vztahy mužů a žen obecně. Třešničkou pak mohlo být Oscarovo (hypotetické) povstání z invalidního vozíku a tleskání do rytmu hudby spolu s dalšími, aneb tak nějak bych viděl ideální možné zakončení a chrochtal byl blahem stejně jako v jedné scéně chrochtá Oscar, ačkoliv ani "ukončení života jednoho vztahu" nebylo beze smyslu a nedá se příliš namítat. Nepochopili jste nebo nepřijali fenomenální a stále nedoceněné Kubrickovo "Eyes Wide Shut"? Pak je Hořký měsíc zajímavou, filmařsky ne tak temnou alternativou s notně hořkosladkým závěrem. Muži i ženy na svých kocábkách (a přitom na jedné a týž lodi). Závěrečný dovětek? Člověk zraňuje, nemůže se rozdat a popřít zároveň sám sebe, nesnadné je určit viníky neštěstí a rozpadů vztahů. Byl to hořký příběh... a život hořký je (čímž popírám Felliniho). │90% (27.06.2008)

Deštrukcia partnerského života je podávaná v dávkach, čo je charakteristické pre film, lebo je to akési rozprávanie invalidného muža druhému mužovi. Zaujímavé na tomto rozprávaní je, že sa postupne odkrýva aj kríza vzťahu mladého poslucháča. Snímok je však neúnosne dlhý a postupne sa vytráca záujem o postavy, lebo všetko smeruje k predvídanému hoci nelogickému záveru. (06.11.2017)

Roman Polanski mi vrací úder. Po dlouhé době mě ve svém filmu nejen překvapil, ale také potěšil. Určitě to nebylo angažováním Hughe Granta, který však odvádí svou roli velmi dobře, ale spíše herečkou Emmanuelleou Seigner, která si strhává většinu filmu pro svou krásu, nebo raději pro svou démonicky sexy postavu. Většinu času na lodi mě film příliš nebavil, protože jsem se raději toulal v myšlenkách a vzpomínkách muže na vozíčku, který popisoval dychtivě očekávajícímu mladíkovi svůj velký životní příběh. V závěru vše zapadne na své místo a nezbývá než se skličujícím, ale úžasným pocitem jít dál. (09.08.2008)