Sandokan
Sandokan
Sandokan
Der Tiger von Malaysia
Réžia:
Sergio SollimaKamera:
Marcello MasciocchiHrajú:
Kabir Bedi, Adolfo Celi, Philippe Leroy, Carole André, Hans Caninenberg, Sal Borgese, Milla Sannoner, Renzo Giovampietro, Franco Fantasia, Mohammed Azad (viac)Epizódy(6)
Obsahy(1)
Malajsie, 19. století. Britský kolonizátor James Brooke chce vší silou upevnit svoji moc. Ale je tady pirát Sandokan, syn Maháradži a poslední člen bývalé vládnoucí dynastie, který se postaví kolonizaci a bojuje proti nepřátelům, aby osvobodil zemi od kruté nadvlády. V roce 1884 vznikl na základě historické skutečnosti dobrodružný román Tygr z Malajsie od Emilia Salgariho, který měl velký ohlas u čtenářů. Filmová verze přilákala v roce 1976 téměř celou jednu generaci diváků před televizní obrazovky nejen exotickými přírodními scenériemi či charismatickým představitelem Sandokana v podání Kabira Bediho, ale také jeho romantickým vztahem s Mariannou na pozadí anglické nadvlády. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (183)
Víte, které dvě věci nejvíc ovlivnili českou společnost 2.poloviny 80. let? Perestrojka a Sandokan :o) Člověk šel tehdy po ulici a každej druhej měl na sobě tričko s vousáčem. Kdo ho neznal, jako by nežil. Dnes s odstupem doby si už těžko dokážu vysvětlit ten fenomén a nutno říci, že je mi to spíše k smíchu. ()
No jo, to byl hit jako blázen. Jen škoda, že už jsem se tehdy začínal zajímat o jiné věci než dobrodružné seriály. :) Uměleckou hodnotu to nemá pochopitelně žádnou, ale když ženské omdlévaly už při pouhém pohledu na charismatického Sandokana a chlapům se v noci zdálo o Marianně, perle z Labuanu, úspěch byl zaručený. Navíc v tehdejší nabídce ČST to byla skutečně pecka. ()
Seriál, který po svém uvedení v kulturně izolovaném Československu rozpoutal tak obrovskou módní vlnu, že by mu mohl dnes leckterý VyVolený závidět... Spolu s céčky, Prestižemi a Novou vlnou určující faktor realizace volného času a oblékání mladých... Jak to ale s módními vlnami bývá, šplouchla a vyšuměla...ani ta písnička Hložka a Gottwalda nezůstala, vzpomínáte? ,,Sandokan, Sandokan, velký vládce a pán oceánu...", Inu nostalgie upravuje vědomí trochu jako droga...:-) ()
Kdysi kult mého mládí, dnes shnilá legenda. Sandokan je totiž pouhopouhý mýtus o ušlechtilém divochovi, vznešeném psanci a hrdinovi bez bázně a hany v kombinaci s tou nejnaivnější červenou knihovničkou, která už 13letým dívenkám připadá hloupoučká. Postavy jsou ploché, neprodělávají žádný vývoj (ne, že se někdo do někoho zamiluje není vývoj): zkažení jsou pořád zkažení, dobří nikdy neklopýtnou. Dialogy i monology jsou tupé a schematické. Ze všeho toho obdivu Marianny k malajské kultuře a Sandokanových zamilovaných keců by člověk až zvracel. Vůbec se nedivím, že román o podlém zotročování malajců pochází ze země, která z logických důvodů v budování koloniálního panství zaspala. Proč jen jsme to jako malí milovali? ()
"Italiáno seriálo, betelné borec Sandokáno, v pátek večer v sobotu ráno, o zábavu postaráno mám. Na Mompracem, doplul zmáčen, kanál La Manche, líp než Venclovský by přeplaval! A kdo to byl? Sandokáááán." Dnes jen matná vzpomínka z dětství, kterou mi připomněl westernový i seriálový režisér Sergio Sollima. "Marianna byla panna, než poznala Sandokana, joj." Tři hvězdičky - za to tehdy módní tričko s malajským tygrem Sandokanem, kterého jsem na své dětské hrudi hrdě nosil, i když dnes nechápu proč, a za hudbu. Vzpomínkový trailer: http://www.youtube.com/watch?v=_VBoD92ui70 ()
Jeden z mnoha případů, kdy váhám mezi objektivitou a nostalgií. Ale do malajských moří s tím, žrali jsme to všichni nebo skoro všichni a co se té objektivity týče, tak ve srovnání s pozdější seriálovou tvorbou nejen německou a italskou je Sandokan nejzářivější perlou z pirátského pokladu. ()
Současná generace už si nedokáže představit ten poprask, když se začátkem 80. let poprvé objevil Tygr z Mompracemu na obrazovkách televizorů v českých domácnostech. Strhla se mánie, holt ta směsice exotických scenérií, uhrančivých očí Kabira Bediho, půvabů Carole André a motivů z pokleslých telenovel a dobrodružných šestákových příběhů v panenském, ale o to žíznivějším českém prostředí, představovala to pravé. Přišlo to právě včas a mezi Tajemníky z okresů na severu a Muži na radnici, případně Ženami za pultem to působilo jako zjevení. Po letech jsem si zopakoval ze zvědavosti jeden díl na YouTube a musím říct, že jakkoliv jsem si Sandokana pamatoval jako naivní a nenáročné dílko, zděsilo mě, jak neuvěřitelně stupidní to ve skutečnosti je. Postava Jamese Brooka podaná s nadhledem Adolfem Celim měla sice potenciál, ale to by musely scénář i provedení vypadat úplně jinak. V podstatě to jediné, co i po letech funguje, je hudební složka. Kvůli ní a taky z nostalgie nechávám jedinou hvědičku. Celkový dojem: 20 % ()
Sandokan mě bohužel svého času těsně minul ve prospěch ROBINA HOODA s Michaelem Praedem a ČERNÉHO KORZÁRA (taky podle Salgariho knížky). Ikonickou znělku si ale samozřejmě vybavuju :) ()
Ještě donedávna jsem si celou dobu myslel, že Sandokana hrál Jirka Lábus. No, není tomu tak a tygr z Mompračenu je někdo jiný, přesto ale musím říct, že stále šaramantní, stále šlechetný a stále nebezpečný. Je to samozřejmě jeden velký seriálový mindfuck (česky mozkojeb), na který se nedá vlastně dívat. Snad jedině chudé dítě normalizace vezme Sandokanem za vděk. A protože to je můj případ a pamatuju si, že jsem kvůli tomu skoro nespal, pět hvězd je docela adekvátní ohodnocení. ()
Jako malá holka jsem to kdysi opravdu hltala. Neodolatelný Kabir Bedi s uhrančivým pohledem jako malajský tygr a příběh o lásce, trápení a boji. Naše oblíbená písnička mezi dětma: "Sandokan, Sandokan, zabil tygra a muchy se bál" ;-) Z nostalgie dávám 4 hvězdičky :-) ()
Jako malý špunt jsem věčně vysedávala u televize a ještě deset minut před začátkem jsme s bratrem řvali na celý byt "Sandokááán, Sandokááán". Tak za tu nostalgii a pěkné vzpomínky si to tři hvězdičky určitě zaslouží. ()
Sandokan je klasický hrdina z dobrodružných románů žánru swashbuckler podle Emilia Salgariho. Tento otec italské popkultury zpracoval prakticky vše, co si lze představit pod pojmem dobrodružství. Od antiky, přes piráty až po jeho koloniální současnost. Série jedenácti románů se Sandokanem v hlavní roli vycházela v letech 1895-1913, poslední tři díly dokonce po autorově smrti. Ve filmových a televizních adaptacích se objevoval od 40. let, není proto divu, že jeho jméno je pořád živé. Přesto vzpomínky na tehdejší recepci seriálu v ČSR působí značně anachronicky. Snad z nepochopení, že seriál vznikl jako pocta starým příběhům, nikoli jako něco třeskutě moderního. A samozřejmě seriály ze 70. let nelze poměřovat s čímkoli, co vzniklo později. Jistě, tempo je zatraceně pomalé, dobový český dabing je hodně svébytný (dabingoví herci neslouží originálu, ale přehrávají role ve vlastním pojetí). Ale celek každopádně ctí předlohu a nabízí romantizující vzpomínku na časy britského kolonialismu. Kabir Bedi se dokonce díky Sandokanovi ocitl na rozcestí mezi Hollywoodem a Bollywoodem, ale čas ukázal, že bylo lépe hrát hlavní role v Indii, než štěky (nebo stereotypní záporáky) v Americe. ()
Jako kluk jsem hltal Sandokanova dobrodružství a při jeho souboji s tygrem se mi tajil dech. Po letech však musím říct, že kromě charismatu (i když prkenného) Kabira Bediho, půvabu Caroly André a ústřední melodie bratří Angelisů na všem zub času notně zaúřadoval. Značně naivní (i v rámci žánru), rozvláčné a uloudané (poloviční délka by bohatě stačila). Kult s velkým K, jehož sláva pominula. Černý korzár je jiná liga. S ohledem na nostalgii útlocitných 50%. ()
Koprodukčný televízny seriál "Sandokan" nebol nijak zvlášť dobre natočený, neboli v ňom žiadne dych berúce scény a ani herci nepredvádzali zrovna oscarové výkony. Príbeh z devätnásteho storočia o tom ako proti anglickému koloniálnemu útlaku povstane malajský ľudový hrdina Sandokan sa tešil v socialistickom Československu veľkej popularite. V oklieštenej programovej štruktúre vtedajšej doby to bol dobrodružný fenomén. "Sandokan" - malajský tiger. Starý, zabudnutý televízny kult. ** ()
Síla dobra je nepřemožitelná jeho jednoduchostí, milé nastínění zase jednoho drsného věčného zápasu dobra se zlem v jihovýchodní Asii..! Zkrátka britský chamtivec Brook a jeho nohsledi proti udatnému Mompracemu a jeho Tygru Sandokanovi... :-) ()
Tygra z Mompračemu jsem jeden čas nosil nažehleného i na tričku a bylo to mé nejoblíbenější tričko. Strejda ho někde sehnal na pouti.... Seriál jsem tehdy hltal plnými doušky kdykoliv běžel v TV. A tehdy na to čučela celá rodina. Sandokan byl televizní událost. Dnes, po letech jsem jej náhodou shlédl a shodou okolností zrovna díl, kde Sandokan chrání lady Mariannu před tygrem, kterého zabije při společném skoku nožem.... Dnes už je to k smíchu, ale za to retro a vzpomínky dávám za dvě. * * ()
Starej dobrej Sollima...tenhle chlapík potěšil tím, že jako hudební skladatele povolal bratry de Angelisovy (Guido + Maurizuo) a ti vytvořili snad srovnatelný fenomén jako byl celý film - neuvěřitelně zapamatovatelnou melodii, kterou zná dnes každej, stejně jako jméno Sandokan, stejně jako jméno Kabir Bedi. Naivní, přesto mnohem lepší než dnešní megapopulární shity, co letí a jsou "in". ()
60% ()
Velmi připitomělý seriál, povrchní a nevkusný. ()
Seriál je dozajista jedním z nejzapamatovatelnějších počinů, které československá televize odvysílala v 80. letech. Tenkrát jsme ho brali jako něco, co přišlo z jiného světa, řešili jsme děj a vůbec netušili, kde se to v TV vzalo, natož abychom znali okolnosti vzniku. Později se v ČR několikrát objevil Kabir Bedi, odhalil několik podrobností a mě tak dohnal k tomu, abych se pokusil zjistit o tomto, v 80. letech takřka srdečním seriálu, něco víc. První zjištění bylo, že je to seriál italský (fakt jsem to nevěděl), resp. koprodukční, Itálie-Německo-Francie. Už samotné natáčení bylo velkým dobrodružstvím. Příběhy piráta Sandokana napsal v roce 1895 spisovatel Emilia Salgari a během 20. století byly několikrát v různých podobách zfilmovány. Italský režisér Sergio Sollima, znalec díla Emilia Salgariho, si tento příběh oblíbil a na konci 60. let se rozhodl natočit o Sandokanovi celovečerní film. Po roční práci na scénáři a obsazování jednotlivých rolí ale musel od projektu ustoupit. Shodou okolností se v 70. letech italská TV RAI a producentská společnosti Titanus dohodli na spolupráci a natáčení seriálu o Sandokanovi. Oslovili několik tehdejších režisérů, ale nikdo se nechtěl do tak epického díla pustit. Až narazili na Sollimu, který tou dobou sice pracoval na jiném filmu, ale přesto okamžitě souhlasil. A producenty přesvědčil, že by mělo jít o nákladnou mezinárodní koprodukci, aby bylo možné natočit celý seriál realisticky, v autentickém prostředí kde se děj odehrává a pokud možno s místním obsazením. Příprava a natáčení byla obrovskou sérií problémů. Sollima odcestoval na Borneo, do oblasti Sarawaku, Labuanu a na ostrov Kuraman (dříve Mompracem) aby zjistil, ze v těch místech už nejsou žádné budovy z období kolonizace, které v seriálu nutně potřebuje. A že je oblast relativně nebezpečná a bez potřebného zázemí. Po návratu do Itálie řekl jenom, že tam filmový štáb prostě vzít nemůže. Byl nucen najít náhradní lokace v Indii, Malajsii a Thajsku, které byly alespoň co nejpodobnější přírodě a architektuře kolonizovaného Bornea 19. století. Potíže s obsazením postav řešil Sollima tak, že najal vhodné evropské herce, což mu rozpočet umožňoval. Problém byl ale s hlavní postavou. Už ze svého předchozího pokusu ze 60.let věděl, že najít ideálního představitele Sandokana není jednoduché. Během poměrně rozsáhlého mezinárodního hledání, zejména po asijských filmových společnostech, znovu oslovil i ty herce, na které měl spadeno už pro film. Pomýšlel mimo jiné na slavného japonského Toshira Mifune, ale víceméně náhodou se v Bombaji podařilo najít začínajícího herce Kabira Bediho. Když přicestoval do Itálie, Sollima téměř okamžitě věděl že se konečně povedlo najít bezkonkurenčně nejlepšího kandidáta. Teda krom toho, že ještě musel zhubnout a naučit se plavat a jezdit na koni :-) Příprava filmu trvala dva roky, samotné natáčení 8 měsíců. Filmové triky (souboj se lvem) se natáčely v Anglii. Mezinárodní obsazení mělo jedno úskalí - většinu herců, včetně Bediho, bylo nutné do italštiny dabovat. Primárním jazykem byla při natáčení angličtina. Hudební doprovod k filmu měli natočit bratři De Angelis, známí filmovou hudbou pro tehdejší italské komedie. Sollima s tím nesouhlasil, veselá hudba ve stylu Buda Spencera a Terrence Hilla bylo opravdu to poslední, co by chtěl v seriálu mít. De Angelis ale dokázali změnit styl natolik, že připravili takřka dokonale padnoucí hudební doprovod a to včetně titulní skladby, která se po odvysílání seriálu úspěšně zařadila do evropských hitparád. Odvysílání seriálu, připraveného na léto roku 1975, se pro překročené náklady o rok opozdilo kvůli sporům mezi RAI a producentskou společností. V 70. letech probíhal navíc v Itálii přechod k barevnému TV vysílání a seriál byl už s předstihem natočený barevně. Po prvním odkladu se Sollima snažil dosáhnout dalšího odkladu, aby byl Sandokan uvedený až v barvě. Přesto RAI, v roce 1976 seriál odvysílala, ještě coby černobílý. Následoval okamžitý úspěch u diváků a sledovanost, kterou se dodnes nepodařilo v italských televizích překonat. Seriál se následně distribuoval do ostatních evropských zemí a v Itálii se dnes považuje za kultovní dílo tamní televizní tvorby. Následně byl seriál přestříhán na dvoudílný celovečerní film a uvedený v kinech. Současně s uvedením byl u TV seriálu poprvé v historii použitý prvek financování, známý dnes jako merchendising - produkce zaplavila evropský trh všemi možnými upomínkovými předměty. () (menej) (viac)