Roky a roky

It's a terrible world but i want to see every second of it. Záměr zkusit na ploše šestidílné televizní série extrapolovat vývoj zmršeného světa na deset let dopředu zasluhuje uznání i proto, že každý, kdo disponuje názorem, bude mít výhrady - a to už předtím, než se vykrátí početná skupina diváků, kteří považují fenomény populismu, nacionalismu a tzv. konzervativismu a "návratu zdravého selského rozumu" za svěží vítr a směr, který nakonec vyřeší všechny množící se trable. Zákonitá daň z pokusu o vyváženost. Výhrady mám samozřejmě i já, a to především k ničím nepodloženému optimismu, který série vkládá do generation next a obvyklému pranýřování heterosexuálního bílého muže, zde s obyčejňáckou vizáží Roryho Kinneara & spol. Seriál jako tento by se možná bez lakování na růžovo a podkuřování cílové skupině obešel. Spása online? Really? Edith, is that you? (08.05.2020)

[spojly spojly] Jsou (mini)série, které bojují s tím, že mají málo materiálu na to naplnit celou svou stopáž, tak nás občas nutí meditovat nad často úplně zbytečnými scénami, které děj nikam neposouvají. A pak je Years and Years, který by rád vyprávěl O VŠEM a O VŠECH a ze všech úhlů a s přesahem a ideálně se stal nejrelevantnějším současným dílem na zeměkouli, vedle kterého by Black Mirror vypadalo jak seschlá hlava domorodce. Jenomže na to nemá dostatečný prostor, rozpočet a energii. A obecně si myslím, že takto velkopansky celou látku pojmout je hlavně záležitost ega tvůrců. Takhle se série otře o populismus, konzervatizmus, nacionalismus, vlastnictví médií, transhumanitu, migrační vlny, klimatickou krizi, terorismus, globalizované banky, odosobňování vztahu mezi státem a občanem, aktivistickou vyhořelost, celoevropskou nestabilitu, potřebu segregace, deep-fakes a desítky dalších dnes skloňovaných témat, aby to pak uzavřela výstřelem z raketometu a dodávkou projíždějící plot. Jak se série blíží totiž ke konci, čím dál více vyplouvá na povrch její bezradnost a nesoustředěnost, díky níž se zásadní změny odehrávají náhle a lusknutím prstu, protože už nestíhá ukazovat, co k nim vedlo, takže je většinou pak dovysvětluje zpětně a jejich efektu si dodává neskutečně lacinou kýčovitou jakoby epickou hudbou, která zní jak ukradené samply od Nightwish. Tuhý a rychlý produkční proces pak naznačuje zjevná lacinost a odfláknutost jak vykreslení světa blízké budoucnosti, tak režijní práce, kterou ale nelze omluvit nízkým rozpočtem, když si člověk vzpomene třeba na předloňský maďarský Jupiter Holdja a jeho schopnost vykreslení zmatené a chaotické Evropy. Oceňuji dobře napsané postavy měšťáckých idiotů (až bude Rory Kinnear někdy hrát postavu, kterou byste nechtěli zamlátit do země, zavolejte mi), oceňuji pár scénáristických detailů (monolog Vivienne Rook naznačující, že ona není hybatelem děje či scéna voleb, kdy černoška s gayem volí konzervativce a labouristy pak čerstvě její manžel, protože mu banka zmizela s prachama, jejich sestra, která strávila celý život lidskoprávním aktivismem pak samozřejmě nevolí vůbec), ale to všechno padá s legračním závěrem a-la young adults spiklenecké filmy, kde se jako všechno změní tím, že hrdinové nahackujou všechny televize světa záběrama uprchlíků za ploty v detenčních centrech. Což jako asi prý pak změnilo Anglii. Já bych jen rád zmínil, že na záběry uprchlíků za ploty v detenčních centrech se lidi dívají již čtyři roky místo reklam a pokud to s někým nehne, tak to je ta lepší varianta. (08.08.2019)

„SVĚT JE STÁLE TEPLEJŠÍ, RYCHLEJŠÍ A ŠÍLENĚJŠÍ, A MY NEZASTAVÍME, NEMYSLÍME, NEUČÍME SE, JEN UHÁNÍME VSTŘÍC DALŠÍ POHROMĚ. A JÁ SE BOJÍM, CO BUDE PŘÍŠTĚ? KAM SMĚŘUJEME? KDY SE TOHLE ZASTAVÍ?…“ /// Není o tom, jaká bude budoucnost. To všechno, včetně sci-fi technologií jen slouží jako kulisa k rodinné sáze, mapující 15(?) let. A začínáme v roce 2019, takže to není (prostě to není!) nějaký extra sci-fi, ale primárně jde o osudy lidí. Postupně mě to baví víc a víc. To, že se lidstvo řítí někam do píči nemusej zobrazovat, to víme. Tady se snažej říct, že si za to můžem sami (kurva, to snad taky víme, ne?). Takže sledujeme jednu velkou rodinu, ve který najdeme starce, černocha, gaye, invalidu…. prostě obsahuje široký spektrum lidí… a během těch svejch rodinnejch problémů – na který se samo podepisujou ty vnější vlivy … Asi takhle – nebejt tý hlavní dramatický události… nebo jinak: díky tomu dramatu by to fungovalo i bez těch vychytávek! A že jde nakonec o víc, než se zdálo? Aspoň máte důvod se podívat! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci žít navždy! 2.) Miluju filmařinu, ve který jde především o rodinu 3.) Thx za titule „Václav Patera“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ** (13.03.2021)

Fantasticky vtahující, od konce prvního dílu až nesnesitelně mrazivá šou. Rokům se daří to, co těm nejlepším epizodám Black Mirror. Dostat vás přímo tam. Uvěřit tomu všemu. A navzdory řadě perfektních silnejch scén, ta nejsilnější se odehrává u stolu. V závěrečný epizodě, v monologu perfektní Anny Reid. Tohle všechno je totiž naše vina. Nebo, ehm, může bejt. (22.06.2019)

„Zbavit se netvora znamená jen probudit tím nějakého dalšího.” - „Chci vědět, kam míříme.” „Do krytů, jestli nenapravíme počasí.” +++ Zdařilá britská minisérie Roky a roky nechává diváky nahlédnout prostřednictvím dramatických osudů rozvětvené rodiny Lyonových do blízké budoucnosti a ten pohled není vůbec příjemný. Vše působí natolik realisticky a místy až děsivě, že jsem se absolutně nechala strhnout a příběh hltala jako smyslů zbavená. Russell T. Davies si dal na mnohovrstevném scénáři skutečně záležet a vypiplal ho do nejmenších detailů, přičemž každá epizoda je doslova napěchovaná informacemi, chytrými nápady či dějovými zvraty. Ačkoliv už to dávno vím, přesto mě hluboce zasáhla ústřední myšlenka celého seriálu, že si za všechno, co nás i náš svět čeká a nemine, můžeme sami. Ani nastíněná vize, že pokud nic neuděláme s počasím, tak budeme někdy v budoucnu nuceni žít v krytech, bohužel není daleko od pravdy. Závěrečné láskyplné vyznění provázené nadpozemsky krásnou hudbou mě po všech těch emocionálně vypjatých scénách dojalo k slzám. (95%) (06.07.2021)