Bez identity

Nikterak oslňující thriller, ale jakžtakž slušný průměrný kousek. Který stál především na dobrých hereckých výkonech Toma Berengera a Grety Scacchi (ta má jen tak mimochodem celkem solidní tělo). Zápletka jako taková zrovna dvakrát originální nebyla, ale po úvodní slušně natočené autonehodě byly právě erotické scény asi tím nejlepším na celém filmu (tvůrce si toho byl jistě taky vědomý, proto je několikrát opakoval – ty samé). S atmosférou už to bylo horší – začátek a konec v pořádku, prostředek se mírně vlekl. Některé věci tu byly lehce nelogické, ale dá se to vydržet až do samotného konce. Kde se navíc i přitvrdilo, takže nakonec odcházím docela spokojený. Žádná pecka to není, ale podívat se na tuto průměrnou záležitost dá bez psychické újmy na zdraví. (12.09.2022)

Když jsem šoupl levné vapeťácké dvd do přehrávače, určitě jsem nečekal, že na mne vykoukne starší snímek (po filmu MŮJ NEPŘÍTEL teprve druhý čistě americký) Wolfganga Petersena. A vůbec to nebylo špatné. Poctivé řemeslo, ve své předvídatelné pointě trochu přitažené za vlasy, ale přesto velmi divácky vděčné. Natočit podobný námět v 50. letech Alfred Hitchcock, byla by z toho dnes milovaná klasika žánru. 70% (15.07.2010)

Vidieť dnes film, kde ma ešte prekvapí pointa, je vždy veľmi príjemné. Shattered nie je ani tak 90kové béčko typu Mrazivá vášeň, ani neonoir (i keď ten proste je), ako klasický noir zo 40. rokov. To sa týka vlastne všetkého vo filme (nejedná sa napríklad o erotický triler, všetko je v náznakoch), i keď bary nahradili domácnosti. Rodiny sú ale stále rozbité a zápletka komplikovaná a zamotaná až do úplného záveru. Film môžete odsúdiť ako lacnú produkciu, vhodnú najmä do televízie, ale práve tie styčné prvky s klasickým noirom (Petersen sa pohráva aj s úlohou detektíva, ktorým je aj nie je Merrick) sú na ňom to najchytrejšie a robia film aspoň trochu nadčasovým. (20.08.2015)

Trochu mne mrzí, že jsem pointu odhadl po zhruba čtyřiceti minutách, ale to se mi u Šestého smyslu stalo taky. Jen si čloěk pak ten film poněkud jinak užívá, no. Tohle začne jako taková obyčejná tuctovka - manželé mají nehodu, manžel trpí ztrátou paměti, ale postupně se objevují různé nesrovnalosti. Musím uznat, že to má na začátek 90. let skvělou kameru a zvláště záběry v mlze se povedly. Třeba ten u první návštěvy vraku, to je až mystické. A jak jsem věděl, resp. odhadl, co a jak, najednou jsem si i víc všímal detailů a moc mne těší, že jde celý ten příběh ze střípků na konci nejen poskládat, ale nezůstane ani jedna otázka nezodpovězena (možná až na tu, co dál, ale nezapomínejme na sekretářku, že?), a to skutečně i co se drobnějších detailů týče jako třeba povaha manžela.Jen mne mrzí, že mi zabili jednu z postav, kterou jsem si oblíbil, ale co už no, je to thriller. A moc mne potěšilo začlenění mé oblíbené písničky Nights in White Satin. (29.06.2020)

Povedeny film na temu autonehoda a nasledna amnezia. Na tom sa da stavat a vybudovat a natocit namakany film. Zacina sa to uz spominanou autonehodou. Nasledovne je dost masakrozne a psychicku pohodu likvidujuce sledovat priebeh amnezie, ktora sa zhorsuje - nechybaju podivne zablesky stratenej pamate, ale aj strasidelnejsie okamziky. Rezisera Wolfganga Petersena poznam ako tvorcu filmov Ponorka 1981, Er Fors Uan 1997, Dokonala Boure 2000, tentokrat som sa zameral na jeho starsiu tvorbu. A dobre som spravil. Tempo slusne, dailogy namakane, ani kusok vaty, nuda nehrozila - teda aspon mne : 65 % (06.01.2018)