Bedári

„Bedári” , na jednej strane sú už moderní, no zase na strane druhej, sú stále vnímaní, ako pomerne menejcenní, žijúci kdesi na predmestí Paríža v rôznych skupinových etnikách, a to od Afroameričanov, cez Moslimov, až po klasických Cigáňov. Vo štvrti Bosquets, sídlilo centrum obchodu s drogami, ktoré síce špeciálna, policajná jednotka - "Street Crime Unit" načisto vymietila, ale namiesto toho, začala nanovo prekvitať prostitúcia. Ako vôbec prvú z postáv spoznávam Issa, ktorý sa zrovna chystá na medzištátny, futbalový zápas, a až následne po tejto sekvencii, aj ďalšiu, poliša Stephana Ruiza, ako prichádza ku dvom ostrieľaným kolegom, a la: k drsným chlpatým v akcii, ktorí majú na starosti kontrolu poriadku v getách. Volajú sa Chris a Gwada, pričom Ruiza rýchlo zasvätia do svojich vyučovacích metód, ako to tu vlastne funguje ? Je biely, horúci deň, keď s nimi zažijem extrémne náročné, ťažké a extra vyčerpávajúce hodiny, pretože udalosti sa medzičasom tak extrémne vyhrotia, že až niekedy poobede dôjde ku zásadnej konfrontácii ! A pritom to všetko začína tak »nevinne« : Issa iba ukradol cirkusového leva. Buzzov lietajúci dron k tomu, neskôr nakrútil neadekvátny, policajný zásah so štipkou neprimeranej brutality, a tento, inak zásadný zvrat, je i spúšťačom následných udalostí, ktoré sa už vymkli spod kontroly. Citované postavy sa pretnú, prepoja, spoja, ale určite nie tak, ako to teraz vyznieva, s nejakou, dodatočnou katarziou ! Je to ešte oveľa horšie, ako v bárs ktorom filme od Mexičana Alejandra Gonzáleza Iñárritua, ktoré sú v tomto prípade totálne obrátené naruby ! / Je to strašne realistické, akoby ste boli súčasťou skrytého nakrúcania pomocou dokumentárnej kamery, k tomu sa pridávajú i autentické, herecké výkony, všetko je náramne vkusne zostrihané a nasnímané, režisérsky možno trošku nedotiahnuté, ale i napriek tomu sa jedná o čosi naprosto - naturalistické, že by ste si vonkoncom nepriali byť zrovna na tomto mieste, až tak to je skľučujúce, že Francúzsko nie je iba slávna "EIFFELOVKA" , prezident Macron, či kvalitný futbal, ale aj kvantum rôznych štvrtí, kde žijú odlišné spoločenstvá ľudí, medzi ktorými to navzájom vrie, a keď sa k tomu ešte pridajú aj nenávidení fízli, tak o atmosféru je už dopredu postarané ! Silná, filmová záležitosť, na akú sa len tak nezabúda ! (25.04.2020)

Etnicky rozdivočelá samosprávná předměstí, to je moje. V době ustrašeného konzumního měšťáctví mě tak nějak těší vědomí, že se po celém světě nejsou schopny metropole vypořádat s téměř autonomními oblastmi, kde se pořádkové síly, místní autority a mafie snaží den co den udržet natlakovaný kotel pod poklicí. Les Misérables je hodně srovnávaná s Training Day, nicméně oproti tomu jsou zde konfrontační scény jednotky SCU a obyvatel Montfermeilu nasnímané tak, že každý zde vypadá jako nepřátelská a neznámá třetí strana (když například SCU šikanuje ve vchodu do baráku malé kluky, scéna je točená zevnitř domu, nikoli zpoza zad SCU, jejichž příběh sledujeme). Až do poslední chvíle jsem předpokládal, že film skončí společně s oním jedním dnem, protože se zdálo být vše uzavřené. Čímž se vlastně promítl cynismus postav do mě jako diváka, protože uzavřené vše rozhodně nebylo a následné výbušné finále s pointou Hanekeho Bílé stuhy pak nabídlo zajímavou a kontroverzní vizi, že z podstaty těchto rizikových předměstí je v nich daleko větší možnost, že se mládí domůže satisfakce za svá nemalá příkoří než v normálním světě. Stačí jenom jedno mávnutí policejní brokovnicí. PS: hrozně mě znervózňovalo, že obličej hlavního hrdiny vypadá jak skin jednoho NPC z Half-Life 2 (30.04.2020)

Moderní pojetí Bídníků a konflikt mezi neúprosnou až zkaženou policií a pouličním životem / gangy. Otázkou je, jestli zkažená policie byla zkažená ulicí, nebo naopak konflikt eskaluje právě zkaženou ulicí. Film ukazuje náhled do tohoto tření v rámci dvou pracovních dnů skupinky policistů. Názor si musí udělat každý sám. (09.06.2021)

Na úvod musím určitě pochválit tvůrce, že jakkoliv nenutí diváka sympatizovat, či se jinak přiklánět na jednu či druhou stranu a nechávají to skutečně jen na něm, i když co si budeme povídat, každý civilizovaný a na svou budoucnost myslící Evropan by měl mít v hlavě naprosto jasno, ale nebudu zde politikařit, jen prostě konstatuji, že tvůrci neskrývaně zobrazili realitu prostředí a situace na pařížských sídlištích a přestože všichni víme, že se jedná o časovanou bombu a netýká se to rozhodně jen Francie, tak netvrdí, že jedna, či druhá strana je ta špatná. Každopádně zpracování celého tohoto filmu je značně znepokojivé, i když ale rozhodně ne překvapivé, být policistou v těchto oblastech musí být nicméně fakt lahůdka, a jak vyznívá ze samotné pointy Bídníků, cesta z této situace nebude lehká, respektive za mě je spíš už až nereálná, a bojme se přátelé, bojme se, ten nepřizpůsobivý, nekontrolovatelně se množící plevel, je totiž úplně jiná mentalita, a s jejich pidimozečka jim bude již velmi brzy naprosto všechno jedno, a pak budeme čumět, až se do nás pustí. Nějakou nosnou zápletku každopádně Bídníci nemají, spíš se jedná o epizodní pohled na každodenní práci policie v terénu, a je to tedy síla, zpracování je přesvědčivé, emočně silné, veškeré postavy a i jejich herečtí představitelé jsou výrazní a s pány ze strany policie se dá i v pohodě ztotožnit a sympatizovat, a atmosféra je pak též sice vážně působivá, ale je navozena spíš samotným syrovým a nekompromisním prostředím, než umem tvůrců. O příjemnou podívanou a ani o nějakou extra sofistikovanou filmařinu se tudíž zkrátka sice nejedná, i tak za pozornost Bídníci určitě ale stojí, a minimálně fungují jako varovný ukazováček. (28.10.2022)

Jestli do Francie, tak jedině na vesnici. Francouzská města zejména Paříž a Marseille jsou už úplně ztracena. Vládu přebírají gangy černochů, muslimů a podobných individuí. Nedivím se, že v Paříži každý měsíc hoří nějaká auta. Snad se jako ČR udržíme spolu s kolegy z V4 (Polsko, Slovensko a Maďarsko) a zůstaneme pokud možno bez africko-arabského "obohacení." (16.10.2020)