Dokonalá búrka

Obsadenie skvelé. Vizuálne efekty špičkové. Aj dramatická poetika filmu je príjemná – nejde iba o ďalšie popcornové, katastrofické „eye-candy boom“. Ale scenár je príliš vykonštruovaný, neoriginálny a predvídateľný, napísaný akoby na poslednú chvíľu. Čo mala znamenať napríklad ta vedľajšia línia príbehu so záchranou pasažierov člnu vrtulníkom, keď s ostatným dejom filmu nijako nesúviseli? (27.05.2002)

Zajímavý pokus smíchat obyčejné drama obyčejných lidí s efektní a dech beroucí trikovou podívanou, bohužel s poněkud disharmonickým výsledkem, kde obojí bylo výborné, ale současně jedno více či méně rušilo to druhé a naopak. Skvělé obsazení, slušná režie, dokonalá iluze běsnících živlů, ale na to, aby z toho vznikl dokonalý film, nesrazily se všechny ty klady v ideální výšce. (28.05.2011)

Zasazením zcela věrohodných postav do zcela nevěrohodných situací (tsunami, žralok, muž přes palubu, roztržka na lodi…) připomíná Dokonalá bouře aluzi na první a druhou světovou válku, v níž stateční muži z masa a kostí čelili všeobjímající absurditě na válečném poli i mimo něj. Na tomtéž byl postaven rozpor mezi vojenským drilem a zkušeností Vietnamu ve Full Metal Jacket. Základní rétorická figura Kubrickova filmu vyplývala z konfrontace obou částí, kdy reálná vietnamská zkušenost radikálně negovala cíle výcviku; vše bylo jinak. Němec Petersen stejně jako kolega-pobočník Emmerich navazují ve svých reminiscencích německého válečnictví na „triumf vůle“ a „vítězství víry“, tedy pilíře Ameriky, ale jsou mnohem epochálnější než sama Riefenstahlová, dávajíc vzpomenout, co se stane s národem, když zvlčí. Ve svých filmech sesílají na Ameriku epidemie a povodně, revanšujíc se za poválečné reparace. V Petersenovi a Emmerichovi, efektním, spektakulárním, rádoby zděšeným farizeům, vzkypěl nebezpečný výhonek Čtvrté říše, nadcházející po První říši Karla Velikého, Druhé říši Bismarckově a Třetí říši Hitlerově. Samozřejmě, na apokalyptickém myšlení je postavena moc pokleslého křesťanství a Amerika v tomhle zatím jiná být zřejmě ještě nějaký čas nehodlá. Místo toho, aby se takový apokalyptik věnoval hledání možných změn, točí jeden temný příběh za druhým. Maluje čerty na zeď a čeká Armagedon. Fanatizuje davy. Pořád je to ale ta samá apokalyptická posedlost, do níž nás americký zábavní průmysl s pomocí z Evropy improtovaných německých režisérů vrhá, aby nás z ní američtí júesarmy hoši mohli zachránit. Takovému Emmerichovi, i když by potřeboval dramaturga a sebereflexi jako sůl, nikdo nic říct nemůže, protože jeho filmy vyinkasovávají stovky milionů dolarů. Podobně nemohl nikdo nic vytýkat svého času Hitlerovi, jehož nešťastná strategická rozhodnutí nahrávala spojeneckým armádám. Podobně zvlčil Majkl Bay, který svůj nejlepší film, Skálu, natočil pod striktním producentským dohledem, aby po dosažení režisérské svobody promrhal s Transformery deset let života, které mohl investovat do filmové adaptace proslulé gamesy Half-Life (pokud to někomu nedošlo, osud Gordona Freemana je principielně totožný s osudem Stanleyho Goodspeeda); do stejného ranku patří nadstandardní Univerzální voják tehdy začínajícího Emmericha, dnes mesiášského vůdce utrženého z řetězu (sebe)reflexe. Málokdo ví, že kasovní trháky jako Independence day nebo Godzilla vlastní štempl německé filmové školy, přitom byla doba, kdy Západ považoval Němce především za staromódní a pikorestní. Malá a velká vévodství, středověká města, barokní paláce, čarovné hrady na Rýnu a gotické zříceniny, norimberské hračky, drážďanské pastýřky a němečtí profesoři, komická jména jako Ulm, Worms, Polkwitz, tři sta různých druhů klobás, to bylo Německo. (11.09.2010)

Moc pěkné řemeslo s výbornými triky a podařenou hudbou. Civilní seznamka s posádkou je fajn, scény z rybolovu pro změnu zbytečně dramatické - OK, nenudí to. Přešlapem tak zůstává spíše scenáristická berlička v podobě vedlejší linky s jachtou a helikoptérou. Myslím, že pokud by se story ve své druhé půli držela jen ústředních rybářů, došlo by navzdory nebohaté psychologii postav k prohloubení jejich vztahu s divákem. Patetický závěr si mohl dovolit důstojnější formu, ale on už to na nás Petersen zkoušel i dřív. Tečka, tři hvězdy. A proč tedy nakonec čtyři? No, čtvrtá hvězda patří jedinému momentu. Film jsem viděl několikrát a když se objeví osudová "matka všech vln", Andrea Gail se zvedá do vertikální polohy a kapitán v koktejlu pradávné hrůzy a fanatického opojení huláká do vodní stěny, pokaždé zatínám prsty do židle a mám chuť řvát s ním. Tak teda za čtyři, Andreo. (13.07.2010)

“Dokonalá bouře” je film, který mě dostal. A nejde jen o brilantní a velice působivou vizuální stránku, kdy se živly zblázní a vypukne vodní peklo. Dostala mě především jiná věc – to, jak se Wolfgangu Petersenovi za pomocí staré lodi a několika rybářů podařilo vyobrazit moře a tvrdý život na něm. Vše, o čem je tento film a v čem je život na moři tak krásný, je obsaženo v nádherném monologu kapitána "Andrey Gail" Billyho Tynea. Pamatuju si ho nějak takhle - ”Zvedá se mlha. Namíříš si to Jižním kanálem, mineš Rocky Neck a Ten Pound Island, kam jsem jako kluk chodil bruslit. Zahoukáš na sirénu a pošleš vlnu klukovi u majáku. Do tváře ti zasvítí slunce a najednou se ukážou ptáci. Zamíříš na sever na plný výkon. Chlapi mají práci, ty je vedeš. A víš co? Jsi kapitán na lodi! Nic na světě nemůže být lepší.” Dlouho po skončení filmu cítím sůl a chladný vítr na tváři... P.S. : V lednu 2001 se tým z pořadu "Lovci vraků", který má na svém kontě řadu úspěchů, pokusil najít vrak lodi "Andrea Gail". Přes veškeré snažení bylo jeho pátrání marné...A tak místo jejího posledního odpočinku zůstává tajemstvím, které si krásné ale nelítostné moře už asi navždy nechá pro sebe. (08.02.2006)