Siedma pečať

Z Bergmannovej tvorby som do zhliadnutia tohto diela videl iba dva filmy – Hadie Vajce a Fanny a Alexander. Človek má často sklon k porovnávaniu a po zhliadnutí Siedmej pečate, k nemu v mojom prípade zákonite došlo tiež. Vychádza mi z toho, že všetky tri snímky majú spoločného menovateľa v režisérovom pohľade na svet, ktorý sa ani počas dvadsiatich rokov nezmenil. Bergmann sa asi rád vyžíva v ponurosti sveta, nachádza v nej priestor pre svoju realizáciu. Určite sa nájdu ľudia, ktorým sa to nemusí páčiť, ale asi na tejto pochmúrnosti si Ingmar založil preň vlastný a jedinečný štýl, ktorý ho v podstate preslávil. Z hercov vyčnieva Bengt Ekerot pôsobí v úlohe smrti tak chladne, ako chladná je oceľ vyrobená v krajine, z ktorej pochádza. Tak to ale asi malo byť. Bergmann vedel, prečo ho neskôr obsadil aj do viacerých svojich filmov. Samotná výprava je s prihliadnutím na obdobie, v ktorom sa film natáčal obstojná, obsadenie ostatných postáv je podľa môjho názoru tiež akceptovateľné. Možno im vo viacerých sekvenciách vytknúť prílišnú teatrálnosť (nemyslím tým u postáv komediantov), no keď si vezmeme do úvahy, že film bol z 80 % obsadený divadelnými hercami, tak sa to dá prehltnúť. Pre žiadne špeciálne efekty tu nebolo miesto, kamera bola pokojná, no neuspávala. Celkovo sa dá povedať, že Siedma pečať núti premýšľať, čo sa cení. A okrem toho sa ju patrí vidieť už len preto, lebo rozhodne patrí do učebníc dejín európskej kinematografie. (10.03.2008)

Vychvalovaný, všemi opěvovaný režisér natočil film, z něhož jsou filmoví fandové nadšeni. Hm, až na mě. Ten film šel nějak mimo mě. Pravda, viděl jsem jel asi v cca 17, tedy před 5 lety, nicméně jediné, co si z něj jakž takž pamatuji byl mor a hrdina hrající se Smrtí šachy. Možná se na tento kousek někdy podívám znovu. Přece jenom- čím je člověk starší, tím začíná pronikat do tajů takové hlubomyslné tvorby. Dám tomu 3*, ale je velmi pravděpodobné, že hodnocení po 2. podívání změním. (11.08.2008)

Vskutku klasika a základ všeho pozdějšího. Již při prvních záběrech můžeme zjistit, kde brali inspiraci Monty Pythoni k svému putování krále Artuše za Svatým grálem. A Bergmannova Smrt nemůže nepřipomínat proslulého zeměplošského Smrtě. (21.07.2010)

Film, který nepochybně ovlivnil řadu následovníků při vytváření středověkého světa aspoň po formální stránce (u nás Vláčil, Vávra, možná i Tarkovskij…), se svou černobílou kamerou, drsností, bezútěšností. Někteří z nich (jako například Tarkovskij) v souladu se svým křesťanským světonázorem však nevidí ve středověku jen mor, bídu, beznaděj, pokrytectví, ale především naději – která je skutečně nejvnitřnější podstatou této víry. A to je důvod, proč Antoniu Blockovi ani jeho spolucestujícím příliš nerozumím – vždyť bez naděje se žít nedá! (25.04.2011)

Krajinou sa šíri mor, beznádej, strata ideálov a viery v boha. Všadeprítomné znaky smrti len prehlbujú už tak depresívnu atmosféru. Práve to je ten správny čas, aby si Antonius Block rozohral partičku šachu so Smrťou. Viac ako príbeh je dôležité posolstvo, to najvyššie, posolstvo Života a Smrti. Pri poslednom tanci zostáva len jedna otázka, čo bude potom. (08.03.2012)

Po druhém shlédnutí musím přikročit k absolutnímu hodnocení z původních 4 hvězd... Bergman mě přikoval k židli a nepustil až do konce filmu. Jo, a mám rád Blocka. (31.10.2012)

Tento snímek natočil před více než padesáti lety legendární švédský režisér Ingmar Bergman. Toto drama se zabývá dvěma velkými otázkami a to existencí Boha a všudypřítomnou smrtí. Vidíme zde prvky fantasy. Je tu výborná personifikace smrti, která nepůsobí nikterak infantilně jako v pohádkách typu Dařbuján a Pandrhola ani hrůzostrašně jako nějaký kostlivec. Holá hlava Bengt Ekerota přikrytá kápí vytváří dojem neúprosného smrťáka, jenž vykonává svou práci zodpovědně. Hodně postav zde přemítá o existenci Boha. Je zde hodně náboženských úvah i odkazů na Bibli. Například samotný název je ze Zjevení svatého Jana. To je právě citováno ve strhujícím závěru. Nápad s hrou šachů o život mi přišel velmi zajímavý. Rytíř Antonius Block se smrtí v této hře soupeří a podaří se mu si o nějaký čas prodloužit život. Vrací se z války zemí, níž zmítá mor. Tedy klasický středověký jev. Působil dojmem nebojácného hrdiny, jehož jen tak něco nerozhodí. Přesto v průběhu partie divák může pozorovat, jak se na něm podepisuje boj se smrtí. Dále je tu jakási kritika umělců ve formě ustrkování a zesměšňování kejklířů a divadelníků. Ti to měli ve středověku ještě těžší než dnes. Je to známá lidská nevděčnost napříč staletími, když vystupují na náměstích tak jim aplaudují a při setkání v krčmě jimi opovrhují. Přestože jsem absolvoval jeden semestr švédštiny, tak jsem ve filmu originálu moc nerozuměl. Herci mluvili hodně rychle. Přesto se mi zvukomalebnost tohoto jazyka líbila a k filmu s tématikou středověku se hodila. Jsem rád za černobílou formu snímku. Pomáhala lépe vytvořit ponurou atmosféru, kde na každém rohu číhá smrt. Při barevném provedení by to asi nebylo ono. Celkově film hodnotím jako hodně povedený. Dokázal vystihnout vše, co mi asociuje středověk. Tedy udatné rytíře, krásné dámy, mor, války, potulné kejklíře i duchovní stránku bytí, která tenkrát byly více promítána do každodenního života, kdy tu o Bohu postavy často hovoří. (02.01.2013)

Tenhle film jde úplně mimo mě. Možná někde ve skrytu duše chápu, co se na něm někomu může líbit, ale sám v něm sptařuji jen natáhlou změť scén, které nemají význam. Ani na mě nějak nezapůsobily po vizuální stránce. Snažil jsem se ve filmu něco vidět, ale nešlo to - i díky faktu, že mě po půl hodině začal ubíjet svou nudností, natažeností. Bergman není můj šálek kávy... (19.02.2013)

Film je jednoznačně výjimečný. Nedávno jsem zjistil, že předlohu-povídku k tomuto snímku také napsal Bergman. Namluvenou českou verzi si lze najít a ...je to úžasné. Jmenuje se to Malba na dřevě. (15.08.2013)

Ústřední dvojice je jako Don Quojite a Sancho Panza. Kontrast vysoké ale nerealistické duchovnosti a přízemní a realistické praktičnosti. Smrt prostě neoblafnete i když by jste hráli šachy jako Bobby Fischer. (10.05.2017)

Klasika, kterou jsem opomíjel a nakonec mě vůbec nezklamala, ba naopak. Zvláštní film (i na Bergmana), kterej má atmosféru, myšlenky a hlavně silné téma víry, které v sobě autor řeší. Rozhodně doporučuji. 9/10 (27.12.2018)

Na mě příliš abstraktní, užvaněné, utahané a nudné (24.12.2021)

Moja prvá myšlienka po dopozeraní filmu bola "čo som to doprdele videl" a chvíľu mi trvalo, kým som film spracoval. Vnímal som ho ako oprávnenú kritiku podnikavej cirkvi profitujúcej z utrpenia iných; hľadanie zmyslu uprostred smrti a beznádeje a zbytočného dovolávania sa pomoci mlčiaceho boha vo vopred prehratom boji. (11.05.2022)

Hudba (16.10.2023)

Pochybování o bohu, myšlenky o smrti a kritika náboženského fanatismu zaobalená v černém hávu ponuré atmosféry období křížových výprav a smrtícího moru. Po každém shlédnutí exponenciálně roste nutkání naučit se šachy ke zvýšení šance na prodloužení života. (21.05.2024)

Hodně moc složitý film, který si i přesto, že jsem jej ne úplně pochopil, určitě ***** zaslouží. A vím jistě, že se podívám znova. (12.11.2005)

velice silny zazitek!! ne kazdy to asi "pobere" na tohle musi byt proste klid nalada ale hlavne vkus. (04.05.2006)

Mám své tempo, tudíž většina Bergmanových děl je mi prozatím neznáma. Ponurá atmosféra, která kolem jeho filmů panuje a je jím často přisuzována, možná působí coby odpuzovač. Možná plácam blbosti, neb mám jen prozatím chábé zkušenosti, ale dojem, který jsem z tohoto filmu nabyla, je nadmíru překvapující. Filosofické hloubání jde ruku v ruce lidskou hravostí a vtipem. Světe div se, já nebyla po Bergmanovi týden v depresi. 4 hvězdy a ždibec. (19.11.2007)

Příběh rytíře vracejícího se z křížové výpravy, který se snaží odpovědět na zdánlivě jednoduchou otázku: "Existuje bůh?" Jistotou pro něj je pouze Smrt, se kterou hraje šach, aby získal čas. Atmosféra tohoto filmu je téměř dokonalá! Země sužovaná morovou epidemií, zástupy křesťanů bičujicích sami sebe, údajná čarodějnice, vše vyvedeno tak dobře, že vás příběh vtáhne, donutí vás přemýšlet, občas nažene i trochu hrůzy... (16.10.2008)

Film je plny existencialnich otazek, ktere si ti premyslivejsi kladou porad dokola a na ktere ti moudrejsi uz davno nehledaji odpoved. Az si Sedmou pecet pustim priste, nezapomenu mit v ruce blok a tuzku, protoze kazda druha veta by mohla byt citatem. Podobne "veci" si uzivam u filozofickych romanu, u filmu jsem se s tak koncentrovanym hledanim absolutni pravdy jeste nesetkala... (28.06.2010)