Ele(a)nora

Jedna hvězdička za šachovou partii, druhá za veskrze reálný konec.

Připojuji se ke kladně hodnotícím komentářům. Co říci navíc... Závěrečné "Jeane Valjeane, nyní jste svobodný." mi přivodilo depresi po zbytek dne..

http://www.luzicke-hory.cz/historie/index.php?pg=clanek02c

Třeba se jednou dočkám časů, kdy se přestanou investovat peníze do filmů o ničem a s primitivní narací..

Obvyklé klišé: Kniha je lepší, oproti ní film působí zploštěle. Ovšem v porovnání s některými zběsilostmi, které vycházely a vyházejí z americké produkce, se nejedná o vyloženě špatný počin.

Klady: Marta Vančurová, poutavé zobrazení židovských zvyků v prvním díle, první představitelka Kláry, finální premiéra opery Brundibár. Možná ještě s otazníkem Töpferova role. A nyní výčet scén, u kterých jsem musela stopovat videozáznam a několik minut se vyrovnávat s tím, co jsem právě viděla a slyšela, spolu s otázkou, jestli to režisér i scénárista mysleli vážně a nedělají si z diváka prču, poněvadž kdyby postavy takto jednali v reálu, klepu si na hlavu a myslím si, že dotyční mají íkvé tykve: 1) scéna: Všude leží plakáty a noviny s palcovými titulky MOBILIZACE, rádio hlásí pokyny ohledně mobilizace tak, že by to přeslechl jenom hluchej, otec stojí ve dveřích s kufrem, matka brečí a do toho přijde dcera, která se infantilně zeptá, kam otec odchází a proč matka brečí. 2) scéna: Otec zpozoruje, že poměry přituhujou a celkem správně vyvodí, že židům v Československu patrně v příštích časech nebude zrovna nejlépe, a tudíž zařídí, aby dcera odjela s rodinou jeho bratrance do bezpečí, načež matka předvede docela ukázkový hysterák, kdy otci vyčte, že mu vadí, že mu ona neporodila žádné děti, Kláru nikdy nepovažoval za svoje dítě a ona že se jí nevzdá. 3) Naprosto nevěrohodné scény, kdy herci přehrávají, aby zdůraznili, že jednotliví členové rodiny na sobě emočně visí a jakékoliv rozdělení je naprosto nemyslitelné, byť by to třeba jednomu z nich zachránilo život, prostě semknutí až do plynové komory. 4) scéna: Poměry vůči židům přituhnou ještě víc a otci podruhé dojde, že dceři může být ublíženo, zčistajasna si vzpomene, že holka je vlastně pokřtěná, a ačkoliv ji celý život vychovával jako židovku, cítí se ublíženě, když ho jeptišky katoličky pošlou do háje, načež ještě vyčítá představenému židovské obce, že Kláru v matrikách eviduje jako jeho dceru a židovku, ačkoliv ho o to před lety sám požádal. 5) Scéna se psem, kdy matka raději nechá Kláru v domnění, že se pes zatoulal, než aby ji zdlouhavě vysvětlovala, že podle nových zákonů židé nesmějí psy chovat, s odůvodněním, že takhle je to pro ni lepší. (Nevím, já bych jako dítě byla klidnější s vědomím, že je o mého mazlíčka někde dobře postaráno, než že se někam ztratil a možná umřel, ale každá matka na výchovu pohlíží jinak) - jedna z typických ukázek, kde matka Kláru vychovává jako nevědomého, neschopného tvora. 6) S tím také trochu souvisí scéna po premiéře Brundibára v Terezíně. Klára se ptá, proč nepřišel otec, matka místo toho, aby jí řekla, že nemohl, protože je v transportu na východ, oznámí, že měl nějakou práci a určitě přijde na reprízu (tónem typu "tatínek musel ještě něco zařídit v kanceláři") a holka rozmazleně fňuká, že mu to v životě neodpustí. 7) scéna ještě před odjezdem do Terezína: Podaří se vyhledat křestní list Kláry a vyskytne se možnost, že by ji mohli umístit k její biologické matce a tím jí zařídit slušnější existenci mimo proskribovanou židovskou společnost, načež matka naprosto ignoruje důvody tohoto kroku, opět prodělá hysterický záchvat, kdy vykřikuje, že ona je Klárčina pravá matka a že Klárku přece nemůžou někam odložit jako nějakou věc. 8) Scéna: Babička Kláru odvádí k biologické matce a Klára se infantilně ptá, jestli ta paní, co k ní jdou, má opravdu pejska. 9) Scéna: Rodiče Töpferovi v Terezíně vyčtou, že za neštěstí jejich dcery může vlastně on, protože ji v matrikách evidoval jako židovku, ačkoliv není židovka. (Oni sami ho o to požádali a celý život ji vědomě vychovávali jako židovku, ale sper to čert, za všechno přece můžou jiní židi a cyklisti, že..)10) Scéna: Rodiče v terezínském sklepě pateticky Kláře oznámí, že není jejich vlastní dítě, ale osvojená. (To samé jí už řekla kamarádka v předchozím díle filmu, ale do této scény to patrně prostinké Klárce nestačilo dojít). Načež proběhnou tyto dialogy: "Schováme tě do kláštera" "A bude tam i maminka, tatínek a Herbert?" "Oni jsou židé, nemůžou tam. ty se tam schováš a tady tě zapíšeme, jako že jsi umřela na spálu" "Ale já nechci umřít! A jak budu žít dál, když napíšete, že Klárka umřela?" (Ano, tuto pozoruhodnou blbost dívka projeví i poté, co ve jmenovaném koncentračním táboře nějakou dobu žije. Blbost není hřích, ale stejně..) 10) scéna: "Naše dcera nemůže do transportu, má hlavní roli v opeře, to jí přece nemůžete udělat" 11) scéna: Töpfer potají šeptá židům, aby nacistickým bachařům na otázku odpověděli, že jsou zdraví a že je jim šestnáct a více. Všichni to pochopí, dokonce rámcově i Klára. Kromě Klářiny matky, která vystoupí z řady s tím, že je nemocná, a pateticky odchází do plynové komory. 12) Klárce opuštěné maminkou v Osvětimi na ruku tetují identifikační číslo, načež Klárka svým obvyklým infantilním tónem řekne, aby jí tu na ruku namalovali pěkně, protože v létě nosí krátké rukávy, tak aby prý to vypadalo hezky. 13) scéna: Supervlak, který z Osvětimi dojel až do Třemošné, a ani kotláři necítili potřebu ho vybombardovat, ačkoliv se kolem rojili jedna radost. 14) scéna: Klára leží ve výše řečeném supervlaku v náručí svému princi Herbertovi a proběhne dialog: Klára (infantilně, jako když si tříleté děcko hraje s panenkama): "Po válce se vezmeme a budeme mít děti, chceš?" Herbert: "Jo." Klára: "Chceš se vzít nebo mít děti?" Herbert: "Obojí." Klára (blahosklonně): "Bude to bolet, ale porodím ti i syna." Poznámka: Druhá herecká představitelka Kláry v mně vzbudila dojem, že je Kláře něco mezi 13 a 15 lety. Většina výše citovaných dialogů a scén, ve kterých figuruje Klára, by možná nepůsobila natolik stupidně, kdyby je vyslovovalo a hrálo opravdu malé dítě, u kterého se určitá porce naivity dá čekat. Obsazení starší dívky tak ve mně navozovalo dojem, že Klára je dívka s hodně omezenou inteligencí, která se většinu času pohybuje někde ve vzduchoprázdnu.

Asi můj druhý nejoblíbenější film od Svěráka hned po Obecné škole. Vím, žánrově se to nedá srovnávat. Tenhle snímek.. Je hodně zvláštní, v pozitivním smyslu. A jelikož coby čtenářka mám za sebou dost podobných věcí v knižním světě, např. Druhé město od Ajvaze, tak mi Akumulátor 1 ani nepřipadá divný, v mnoha místech filmu jsem si na tu knihu vzpomněla. :-) (A skoro si říkám, jestli Ajvaz nebyl pro Svěráka inspirací, Druhé město bylo vydáno rok před vznikem filmu, jak jsem si dohledala.)

Hodně uživatelů se podivuje zařazení pěveckých čísel. Nicméně stojí zato film porovnat s jiným klasickým dílem, které se nabízí, tj. Fantom opery. Je zajímavé, kolik je možno v obou dílech nalézt styčných motivů - samotná opera, která pro příběh tvoří rámec, fantom s děsivou maskou, síť tajných chodeb, zatopená místnost, zpěv jako takový, Matuška, který na konci zpívá v opuštěné opeře... Viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Fantom_opery_(roman)

Hodnocení po 8. dílu. Dávala jsem tomu šanci dlouho, protože jsem se na ten seriál předtím stejně tak dlouho těšila. Díl se španělskou chřipkou působil dobře, bohužel potom se kvalita začala ubírat zase do pekel. Opakovat xkrát řečené není třeba. Už v prvním dílu začalo být jasné, že na takové nepodstatnosti, jako je historická přesnost, se bude muset rezignovat. Možná jen jedna hnidopišská poznámka v tomto směru: roku 1918 Máchovy deníky rozhodně nebyly známy širšímu publiku a věta "pical jsem ji jak Mácha zezadu" by v tehdejším nevěstinci nezazněla. K názvu a k ambicím tvůrců "mapovat atmosféru první republiky do roku 1945 (sic!)": absolutně nekoresponduje s dějem. Pokud tvůrci hodlají dojít až ke konci 2. světové války, tak to bude trvat ještě hodně a hodně večerů vzhledem k tomu, že osmý díl z údajných dvaadvaceti teprve řeší Rašínovu měnovou reformu. A kromě toho jsem zvědavá, jak vůbec dojde k té druhé světové válce a protektorátu. Za celou dobu se v seriálu objevila pouze jedna postava, u které je naznačeno, že je německé národnosti, a ta má všechny Čechy okolo ráda. Nepodstatnosti jako odpor Němců v pohraničí a konflikty s Maďarskem či Polskem evidentně budou stát mimo zorný úhel tohoto díla. O existenci Slovenska se člověk dozví pouze díky akcentu Vladimíra Valenty (pardon, rodilého Pražáka) a paní Škvorové. Pokud ale atmosférou první republiky má být to, že několik vysolárkovaných hezounů v rádoby dobových kostýmech jenom odrecituje klišé repliky, úkol je splněn na výbornou. Celkově postavy jsou opravdu "uvěřitelné". Za všechny hrdina, který se sice vrací ze zákopů první světové války, kde se živil čtyři roky šlichtou a je psychicky otřesen, nicméně vyhlíží, jako kdyby právě přijel z dovolené v Chorvatsku nebo z fitka. Podobně hrdinka, která pohrdá konvencemi tak moc, že jako jediná ženská osoba v Praze nosí v roce 1918 kalhoty, při první příležitosti se neváhá s hrdinou vyspat, aby tak demonstrovala, že sex je možný bez lásky i bez manželských okovů, následně odmítá společensky výhodný sňatek, protože není zboží, se kterým se dá obchodovat, chce pracovat, aby tak ukázala, že je nezávislá na milionech svého otce, nicméně když se nabízí završení její nonkonformnosti kariérou svobodné matky, volí možnost potratu, aby se společensky neznemožnila. :-) K poučení o historii: Divák lačný historických poznatků o první republice se dozví zhruba toto: byla nějaká válka, pak se něco stalo, udělala se republika a všichni z toho měli radost, pak byla nějaká chřipka, španělská (ten, kdo ji prodělá a uzdraví se, vidí mrtvé lidi), pak přišel nějakej Rašín, který vymyslel nějakou divnou reformou, která všechny okradla, tatíček Masaryk za to nemohl a Klára Lébl-Valentová si pak v obchodě nemohla koupit cukr. ( A snaha tvůrců objasnit nepoučeným o co vlastně šlo skrze Jaroslava Valentu vysvětlujícího reformu jeho dítěti, jenom ukazuje, s jakým typem diváka se tady počítá. Do této doby se pouze několik dílů řeší, že přijde nějaká reforma a pokud si Vladimír nevezme Magdalénu, bude to průser.) Pak tady máme samotný příběh, skrze něhož máme vnímat výše řečené. Některá klišé už tady zazněla, stejně jako množství neuvěřitelných náhod, z nichž je tento seriál tvořen. Viz kadibudka, žena mezi dvěma bratry (obrazně řečeno, do porna zatím příběh nezaběhl), pero, jímž má být podepsána smlouva mimořádné důležitosti, ve kterém dojde inkoust zrovna v tu pravou chvíli. Hrdina vracející se po x letech domů cca tři minuty poté, co se jeho matka svěří faráři s podezřením, že on možná zavraždil rodiče manželky druhého syna. Hrdinka kráčející na potrat a náhodou jí křižují cestu davy roztomilých dětí... Atd. K ději: Rodina Valentů s temným tajemstvím v minulosti se stěhuje z Vidlákova za Prahou do Vidlákova v Praze. Do vily,na které leží stín rodičů hrdinky Kláry (z dalších dílů vyplyne, že se tu dokonce prochází jejich duchové), kvůli kterým zdejší obyvatelé nenávidí Kláru i všechny Valenty (stačilo by jistě dům prodat a za utržené peníze si koupit odpovídající nemovitost kdekoliv jinde, ale tím by se škrtla třetina děje prvních tří dílů). Z ciziny se po deseti letech vrací Vladimír zamilovaný do Kláry, ačkoliv ta se neustále tváří, jako by ji trápila zácpa. Klára se před těmi deseti lety musela provdat za jeho bratra Jaroslava (jistě se tehdy mohla provdat i za Vladimíra, když z hlediska situace jejích rodičů to bylo úplně fuk, ale tím by se škrtl děj celého seriálu). Všichni si myslí, že Klářini rodiče utekli do Ameriky a při té příležitosti zdefraudovali úspory obyvatel celého pražského Vidlákova a zavraždili dělníka ve své továrně. Ve skutečnosti jsou ale oba po smrti a Vladimír utekl, aby nebyl podezírán z toho, že je zavraždil, protože mu Kláru (z neznámé příčiny) nechtěli dát. Po návratu domů zjistí, že mrtvoly Léblových zmizely, veřejnost se domnívá, že žijí v Americe a jediný, kdo jej podezírá z vraždy, je jeho vlastní matka. Takže když se na celý případ zapomnělo a nikdo jej z ničeho nepodezírá, rozhodne se Vladimír navzdory logice do případu šťourat, aby se teda všichni rozpomněli na to, že jediný, kdo měl motiv i příležitost Léblovy zabít, je vlastně on sám. Zatím se Valentové utápí v dluzích. Otec Valenta je zgruntu poctivý podnikatel, kterému se ekluje ty dluhy zaplatit z Vladimírových peněz, které pocházejí z pochybných zdrojů (navzdory faktu, že Vladimír pro vlastní rodinu nehne ani prstem, deset let žil kdesi, aniž by se ozval, co s ním je, ho otec nekriticky zbožňuje a co chce Vladimír, je svaté), nicméně použít peníze, které jeho druhý syn Jaroslav získal válečnou šmelinou, se mu nepříčí. Další děj se nese ve znamení zoufalých snah Jaroslava zabránit tomu, aby rodinná firma nezkrachovala (následkem čehož by jeho žena Klára musela začít dělat i něco jiného než chodit po domě, po nákupech, dělat kyselé trpitelské obličeje, vzdychat a spát s jeho bratrem), což vytrvale sabotuje Vladimír (který si peněz, které otec odmítl, otevřel vlastní podnik, takže na firmě není závislý) a elastické morální zásady otce Valenty. Matka Valentová umírá na španělskou chřipku a ačkoliv je v předchozích dílech předkládáno, že se bez ní Valentovi ani neuprdnou, v dalším díle není ani z emočního nebo jakéhokoliv hlediska z jednání postav cítit, že by matka Valentová vůbec kdy existovala, ačkoliv teoreticky měla zemřít před krátkou dobou. Své místo v logice děje má i Valenta Vehicles. Celou dobu není jasné, jaké produkty ta firma vytváří nebo s čím vlastně obchoduje. Náplň úvodních dílů tvoří fakt, že se firma utápí v dluzích, protože jí rakouská armáda nezaplatila za dodané zboží neznámého charakteru. Následně divák s napětím sleduje, jestli se Jaroslavovi podaří zavést moderní pásovou výrobu, která by firmu postavila na nohy, aby se v osmém dílu dozvěděl, že Valenta Vehicles jsou vlastně obyčejní špeditéři. Což je asi jediný doklad toho, že tvůrci aspoň jednou viděli seriál Sňatky z rozumu, kterým se, jak říkají, inspirovali. Zajímavé je, že tento seriál nevadí morálnímu cítění Martina Komárka (kdo nezná kontext, nechť si vygooglí kauzu Komárek a Čtvrtá hvězda) ačkoliv První republika běží v hlavním čase v 8 večer, kdy se mohou koukat i děti, které tak zažijí na vlastní kůži explicitně zobrazenou nahotu, sex a dokonce prostředí nevěstince a mohou se mj. dozvědět i to, že: spát s manželkou vlastního bratra je naprosto v pořádku, pokud ji milujeme, spát s bratrem svého manžela je taky v pořádku, pokud tím neutrpí vlastní společenské postavení a majetkové zabezpečení, provozovat nelegální potraty je taky v pořádku, pokud nejsme takový břídil, že spolu s plodem z ženy vytáhneme i dělohu a půlku žaludku, a okrást desítky prostých lidí o jejich peníze a žít za ně v Americe je také v pořádku, pokud při tom náhodou někoho nezabijeme (nebo pokud někdo neznámý nezabije nás). Závěrem: Když má ČT ambice oslavovat české podnikatelství ("V této části Prahy jsou zatím jen louky, pár starých továrních komínů a poválečná chudoba. Podnikaví Valentovi však Podolí změní."; ;"rodiny z vyšších vrstev, tedy třídy, která nejvíce formovala tvář naší republiky a nastavila politické a společenské standardy"), měli by peníze investovat do scénáristy a režiséra, kteří dokážou aspoň trochu rozumně okopírovat ty výše řečené Sňatky z rozumu a nevyplodí Růžovku nebo Rodinná pouta v rádoby prvorepublikových kostýmech.

První díl famózní. Druhá část trochu kazí dojem, připadalo mi, že všechny vedlejší postavy jednají silně nelogicky.