Stvorení pre lásku

Stylizace je překrásná a Kar-wai Wong dokazuje, že je náramně talentovaný režisér. Rovněž tak hudba dosahuje nejvyšších kvalitativních sfér. I ti herci. Jenom ten vnitřní náboj to zcela postrádá, což je zrovna u tohoto typu snímku to nejpodstatnější. K čemu je nádherná slupka, když jádro je nemastné neslané ? (15.06.2007)

Wong Kar-wai ve vrcholné formě. Chápu, že na někoho může ta ryzí artovost (jako např. všechny ty zpomalené záběry cigaretového kouře nebo kráčejících postav na pozadí oprýskaných omítek, podbarvené stále stejnou melodií) působit poněkud afektovaně, případně že ten film může někoho nudit, ale osobně mám tenhle typ filmů, kde vítězí forma nad obsahem, hodně v oblibě. A zrovna formální stránka je zde dovedena téměř k dokonalosti - hlavní role jsou obsazeny velmi "fotogenickými" herci (zmínit je nutno i fantastické kostýmy, především v případě šatů Maggie Cheung, které jsou skutečně překrásné), s dialogy se zde nakládá velmi úsporně a všechny postavy se chovají neobyčejně kultivovaně a zdvořile (s výjimkou buranského kolegy z práce), každý záběr je nápaditý, krásný a velmi pečlivě komponován, herci jsou většinou snímáni v detailu či polodetailu (přičemž postavy manželských protějšků Chow a Li-zhen zde překvapivě nemají nikdy zabranou tvář), celé je to velmi efektně sestříháno, a skoro celou dobu k tomu hraje absolutně bezchybný soundtrack - hudební stránka zde dokonale doplňuje tu obrazovou a tvoří nerozlučný celek. Když ale přijde řeč na to, oč v tom filmu skutečně jde, nastává trochu problém. Ten film nevypráví žádný originální příběh, který by člověka vtáhnul do sebe, je to spíše o subtilních náznacích, pocitech, atmosféře, a pokud se člověk na tempo toho filmu a jeho specifickou poetiku nenaladí, tak se tam může vkrádat jistá nuda. Navíc od 75. minuty, kdy se děj přesune do Singapuru a na další místa, jsem se v tom bohužel už poněkud ztratil (a třeba tu vsuvku s De Gaullem jsem asi vůbec nepochopil), a když tam v závěru naskočí následující text - Vzpomínat na ta zmizelá léta je pro něj jako dívat se ven skrz zaprášenou okenní tabulku. Uplynulou dobu sice vidí, ale dotknout se jí nemůže, navíc vše, co se mu daří zahlédnout, je rozmazané a nezřetelné. - nemohl jsem se ubránit dojmu, že je to zoufale banální, ale možná také křehce krásné, a záleží čistě na individuálním diváckém naladění, ke které interpretaci se člověk přikloní - na třetí zhlédnutí se spíše začínám klonit k té první variantě. (18.09.2011)

První sem viděl Wongův film 2046, kterej je v podstatě pokračováním In the mood for love a myslim, že to nebylo úplně dobře, jelikož i když to nenavazuje nějak razantně, tak vývoj postavy Tonyho Leunga tady přímo navazuje nebo lépe řečeno se z něho dá pochopit styl chování Tonyho Leunga v 2046 nebo aspoň mi to tak přišlo a tak nějak sem díky tomuhle filmu líp pochopil i celej film 2046, krom toho je tu víc věcí, který jsou v pokračování dál rozvíjený, jedná se hlavně o myšlenky. Nicméně co se týká samotnýho filmu, tak je opět hodně poeticky natočenej, kamera opět nádherná, muzika nevtíravá, ale dobová a pro atmosféru perfektní a oproti 2046 se nejedná o tolik zmatenej kousek, příběh si plyne svým pomalým tempem a i tak dokáže zaujmout (10.12.2008)

Scénář: Kar Wai Wong .. Umělec Kar-wai Wong za použití úžasné stylizace, úchvatné kamery, překrásné hudby a snové atmosféry stvořil příjemný křehký příběh lásky. Poetické v každičkém, velmi propracovaném záběru. Dějový obsah je sice prostší, ale zde to není vůbec na škodu. 75%. (20.01.2006)