Noc postupuje

Před pár lety velké překvapení ve Varech a při každé další projekci jsem nadšený stejně jako tenkrát. Jeden z nejkrásnějších a nejchmurnějších neo-noirů 70. let. A navíc moře. Podrobněji viz recenze Fantomfilmu zde, trochu nekompletní a se spoilery, ale velmi výstižná. Vyhrát nelze, jen prohrát pomaleji (21.05.2014)

Potemnělou místností se line cigaretový kouř, ve vzduchu je cítit zapálený tabák. Občas do pokoje skrz žaluzie nakoukne slunce, aby na malý moment osvětlilo psací stůl. Ze sluchátek je slyšet hlas Genea Hackmana, pokojem se zase rozléhá zvuk kostek ledu, narážejícího do skla, zatímco se mezi nimi proplétá právě nalévaná whiskey. Venku praží slunce, je neskutečné vedro. Na monitoru se právě objevuje nahá osmnáctiletá Melanie Griffith. Divák, stejně jako Hackman, pohledem neuhýbá. Kdepak, pořádně si lokne whiskey a zapálí si další cigaretu. Na film jako je Night Moves si prostě musíte připravit atmosféru. Atmosféra, o tom celém to je. Gene Hackman (mimochodem v jednom ze svých nejlepších výkonů) představuje klasického, z počátku bezstarostného hrdinu let sedmdesátých, který nejde pro suchou hlášku daleko za každé situace. Příběh je na první pohled jednoduchý, až na ten druhý člověk zjistí, že je v něm něco více. Film noir je přesně můj šálek kávy a Arthur Penn splnil prakticky vše, co od dobrého filmu očekávám. (13.07.2008)

Docela zklamání. Ano, má to trochu marloweovské rysy, ale chandelrovky jsou propracovanější co do postav, zápletek, a také daleko vtipnější, nebo spíše sarkastičtější. Tenhle film vlastně není ani vtipný, ani sarkastický. A popravdě přemýšlím, jestli je to detektivka, protože o tu nejde. Jde spíše o to, že tvrdohlavou snahou všechno odhalit nakonec můžeme o všechno přijít. Hackman hraje skvěle, ale jako detektiv je poněkud tupý a spousta věcí mu nedojde (proto ten konec). Jinak, co se toho konce týče, by mě docela zajímalo, jak se dá pilotovat letadlo a současně střílet jednou rukou. Ale to by nemohl být ten okázalý zvrat, že? Který alespoň pro mne v podstatě všechno otočil ve frašku v cimrmanovském stylu. Jinak celkově k filmu - atmosféra je fajn, ale hodinu se nic neděje, jen popojíždí sem a tam. Něco se začne dít 15 minut před koncem a vyzní to jako celek hodně absurdně a nelogicky. Postavy jsou do jedné nesympatické a jediná, která se zdála sympatická, se nakonec ukáže jako blb, který nedokáže věci domyslet. Chybí tomu prostě prokreslení, něco hlubšího, než jen "nevíte, co máte doma za poklad" a ono výše zmíněné "nemusíme všemu přijít na kloub". Ale jinak tady snad všechny baby ukážou kozy. (25.02.2023)

Gene Hackman je v tomhle snímku velmi dobrý. Na jednu stranu - hlavně ze začátku - máte pocit, že je to klasický drsný hrdina, ale ono to s ním zase tak drsné není a rozhodně to není Dirty Harry. Má svoje problémy a dostane se do úzkých. Dějově není film také špatný a finále je velmi dobře natočené. (22.08.2017)

Where were you when Kennedy got shot? / Which Kennedy? V roce zasloužené oscarové smršti pro Čínskou čtvrť natočil Arthur Penn svou verzi postmoderní noir s výsledkem, který si s Polanskiho majstrštykem v lecčems nezadá. Na základě rafinovaného scénáře tu máme detektivku, která nejenže obyčejně baví, ale hraje s divákem velmi špinavou hru. V jejím centru figuruje společně s divákem noirový archetyp - detektiv, kterému ani nepopiratelná inteligence nepomáhá kompenzovat podcenění potenciálu lidské zvrhlosti. Film je od začátku do konce nenápadnou konstrukcí nejistoty, v níž se společně s hlavním hrdinou marně zorientovává i leckterý divák. Penn má tu drzost metaforou skutečné šachové partie K. Emmrich (bílé) vs Bruno Moritz (černé) dlouho před rozpletením případu varovat, jak fatální následky může mít jisté přehlédnutí, špatný výklad situace. Dívák, přestože může na základě okatého varování tušit, že je tahán za nos, nejspíš do konce nepochopí jak a kým. O to silnější jsou samy o sobě skvělé poslední okamžiky a záběry filmu. Nenápadným, jakoby spontánním mistrovstvím Penn a Alan Sharp poznovu připomínají tezi, že detektivka je nejfilosofičtějším žánrem. Night Moves navíc uzavírá nepopulárním zjištěním, že vědět cokoliv jistě a úplně je dost možná nemožné. Gene Hackman propůjčuje postavě Harry Mosebyho křehkost, svědčící o jistém marném boji s okolnostmi i vnitřními danostmi - ženou, která hledá útočiště u jiného muže, zaměstnáním, které ne a ne dávat smysl (o penězích nemluvě) a rodinnou anamnézou, připravující prostor pro zneužití. A opět frekventovaně nahá Melanie Griffith. Dálší kredity: Michael Small, obligátně grázlovský James Woods a ošklivě hezká Jeniffer Warren v roli nejpodezřelejší femme fatale ever. Chci vidět víckrát. You're asking the wrong questions. Why don't you just be content? You've solved the case. (28.07.2018)