Persona
Persona
Réžia:
Ingmar BergmanScenár:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleVOD (1)
Obsahy(1)
Elisabeth Voglerová je slávna herečka, ktorá počas svojho výstupu v predstavení Elektry náhle prestala rozprávať a zaryto odmieta prerušiť mlčanie. Podľa všetkého je fyzicky zdravá, no nekomunikuje s okolím. Keď si už ani lekári nevedia rady, zdravotná sestra Alma je poverená jej domácou opaterou. Dve ženy sa spoločne vyberú do odľahlého domu na ostrove, kde sa má Elisabeth s Alminou pomocou zotaviť. V snahe získať si dôveru herečky reaguje Alma na Elisabethino mlčanie prívalom slov. Alma zveruje Elisabeth svoje najhlbšie tajomstvá, túžby a sny. Ani si neuvedomí, že z jej vlastnej osobnosti sa postupne stal iba tieň. Elisabeth mlčaním pred seba postavila bielu stenu, na ktorú Alma premieta svoje vlastné ja a ktorá jej s ľahostajnosťou prináša iba tichú ozvenu vlastných slov. Táto zvláštna konfrontácia skúša vnútornú silu oboch žien, ktoré sú síce veľmi odlišné, ale vo svojej podstate i veľmi podobné. Persona je zložitou úvahou o najvnútornejších zákutiach ženskej duše, ktorá sa musí vyrovnávať s úlohou matky, partnerky i ľudskej bytosti. Zároveň je meditáciou o pravde úloh, ktoré ženy hrajú v umení i živote. Film režiséra Ingmara Bergmana bol ocenený švédskymi národnými cenami Guldbagge za najlepšiu herečku (Bibi Andersonová) a najlepší film. Americká filmová kritika mu okrem ceny za najlepší film a herečku udelila aj cenu za réžiu. (RTVS)
(viac)Recenzie (258)
[3,5*] Pre mňa zrejme najťažšie stráviteľný film môjho obľúbeného režiséra (nasledujú Šepoty a výkriky (1972)). Aj po opakovanom zhliadnutí ostali veľmi rozporuplné pocity. Na jednej strane niekoľko nádherných a silných scén, na druhej strane strihové sekvencie, hlavne na začiatku a na konci filmu, na ktoré sa mi zle pozeralo, nepáčili sa mi hlavne z estetického hľadiska a symbolické hľadisko pre mňa nebolo až také zrejmé. Najväčší problém mám asi s tým, že väčšinu filmu si myslím, že chápem o čo vo filme ide a potom príde záver, kde sa úplne stratím. Štvrtú hviezdu dávam preto, lebo tam tuším mimoriadnu umeleckú kvalitu, hoci ju sám nedokážem naplno precítiť. V každom prípade film zanechá silný dojem. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
“Můžu být jedním a týmž člověkem zároveň?” (33%) první Bergman, nikoliv snad poslední ()
Aha, tak už vím na co se díval Lynch když byl mladý. Ale chytrý ani nadšený z toho nejsem. (4.7.2005) ()
Vynikající klasika Ingmara Bergmana, zcela jedinečně podrthuje jeho nezaměnitelný, úžasný rukopis. ()
vizuálne dokonalé dielo, ktoré ťažko zhodnotiť nejakými merítkami. jednu vec si zhodnotiť trúfnem a sú to rozhodne dokonalé herecké výkony oboch hrdiniek- minimalisticky- úsporný a praktický nemý liv ulmannovej, ktorej jediný výraz tváre zadá viac ako tisíce slov a energický (ako inak ho inak vymedziť, keď vo filme prakticky ako jediná prehovorí) výkon bibi andersonn. záver a nielen ten bol akosi nad moje rozumové, nie však zmyslové vnímanie. verím tomu, že niekedy pochopiť nejaký film, a toto pre mňa nie je len film, ale dielo, nie je to najpodstatnejšie. ()
Jednim slovem Vynikající!. V podstatě natočené divadelní drama. Pouštět povinně na všech školách :) ()
Krásně natočený umělecký film, kterému jsem místy nerozumněla. Vyvolal ve mně pocity smíšeného rázu. Zalíbení, znechucení, nepochopení. A co jsem si z toho odnesla? Přetvářka, předsudky jsou všude. Obě dvě ženy byly stejné, protože chtěly v životě v podstatě to samé. ()
Úvodem si Bergman víceméně zajistil, že tady Personu vychválím, i kdyby mě zbytkem filmu už jen mučil. A nakonec jsem to tak nějak hltal od začátku do konce. Bibi Andersson mi svým výkonem vyrazila dech a hrozně se mi z nějakého důvodu líbilo, když bylo v titulkách uvedeno KOSTYMER: MAGO. Bergman bude asi jedním z režisérů v jejichž filmech se budu chtít opakovaně ztrácet. 9/10 ()
| SF Studios | Personu musíte prežiť, ten film nie je jednoduchý na pozeranie a možno tam je ten môj subjektívny kameň úrazu, prečo pre mňa film nezarenozoval. Dej to v podstate nemá a divák je len hodený do situácie a má sledovať, čo sa deje, pričom sa mu jediná vec vôbec nevysvetlí. Je to krásne natočené, má to vynikajúcu kameru a strih, ale nemal som radosť to sledovať. Skôr som iba čakal, čo sa bude diať potom, ale ono sa ako keby nič nestalo. Možno jeden z filmov, na ktoré potrebujem dospieť. Viac TU. | Hodnotenie: 6/10 | ()
Jeden z filmů, které naprosto nechápu, ale jejich poetika mě dostala. Nebo je tohle režisérův záměr? ()
Vůbec jsem to nepochopila, ale strašně se mi to líbilo. ()
Orgie ()
Skutečně žít a cítit to. Doopravdy dýchat. Existovat. ()
Neuchopitelný děj (místy se dá zachytit nehtíčkem - přečíst si několik různých popisů obsahu filmu je nesporně nezbytné) s dokonalou kamerou a dechberoucím ČB zpracováním. ()
Neskutečná hra s divákem na velmi malém prostoru. Víceméně je divák nucen skoro celou dobu sledovat dvě herečky a jejich tváře a přitom film není stereotypní. Režie je zde hodně znatelná a dává filmu jasnou formu, jejíž obsah je dosti diskutabilní. Ale každý si v tom určitě něco najde. *** Ve zkratce: Čemu se směješ? Ty to máš jednoduché... ()
Zvláštní ()
wtf ?! ()
Příliš intelektuální. K tomuto filmu bych potřeboval příručku s návodem a interpretací. Každopádně i tak se mi film líbil a měl atmosféru, kterou nemohu dostat z hlavy. Film byl součástí filmového festivalu 30-31.5 u mě doma. #AMI #POPCORN #PŘÍRUČKA K FILMU ()
Tohle je čtvrtý film od Bergmana, na který jsem se podíval. Scény z Manželského Života byly prvním a já byl uhranut tou prokreslenou psychologií a hloubkovou sondou do dynamiky jednoho vztahu. Další jeho filmy však podobných kvalit nedocílily. Persona je nuda k posrání. Pocitově je to pro mě odpadní záležitost, ale nějaké formální kvality obrazu, herectví a námět lze ocenit. Problém tkví ve zpracování onoho námětu - v ději - v tom, co se odehrává a hlavně jak se to odehrává: Divadelní herečka Elisabeth si uvědomí, že nikde není sama sebou. Na jevišti hraje role stejně jako mimo jeviště (role kolegyně, role přítelkyně...zkrátka sociální role, všichni to známe). Všechno se jí zdá tedy falešné. Na tomhle je to celé postavené. Namísto toho, aby Bergman nechal postavu řešit tento svůj tíživý struggle tak, že Elisabeth začne bojovat proti konvencím, bouřit se očekáváním, narušovat dynamiku zaběhlou různých vztahů (proto je Americká Krása tak příjemný a zábavný film), tak Elisabeth začne jen zarytě mlčet, čímž jaksi odmítá dále hrát jakékoliv role a chce takto hledat cestu k sobě sama. Takto se tvůrce střelil do nohy. Z mlčení totiž neplyne nic moc divácky zajímavého. Tato postava je navíc jedna z dvou hlavních, tudíž se problém tohoto tvůrčího selhání ještě násobí. Druhou postavou je ošetřovatelka Alma (Elisabeth však není nemocná, je jen umíněná), která naopak ráda povídá a zdá se býti bezprostřední. Jenže se později ukáže, že Alma se Elusabeth svěřovana proto, že jí lichotilo, že jí naslouchá slavná herečka i proto, že si myslela, že její tajemství budou mlčící Elisabeth uchovány. Když však nahlédla do jejího dopisu a přečetla si, jak jsou její tajemství vyzrazena, byla její důvěra otřesena. Následují otravné pasáže, kde si to ty dvě krávy navzájem vyčítají. Zcela nezajímavý a vyumělkovaný konflikt. Bergman věru trpěl tvůrčí krizí (jak je psáno v popisku filmu) anebo je holt tohle jeho standard... Každopádně se v průběhu filmu ukazuje, že tyto dvě postavy si nejsou tak nepodobné. Alma rovněž pociťuje tíži sociálních rolí. Později si ve svém odporném afektu zoufá: "Nech mě být. Jsem chladná, prohnilá a lhostejná. Všechno je jen lež a faleš." Ke konci se to obsahově začne rozpadat ještě více. Bergamn si vytahuje, co se mu hodí (Elisabethin manžel), aby vykreslil to, co mi bylo jasné už od půlky - a v samotném závěru nechává složit tváře svých dvou protagonistek vdo jedný, protože obě pociťují stejnou tíži - chápeme. Problém je v tom, že Bergman mě se vší svou genialitou nijak nestrhl. Zůstal jsem tedy apatický vůči jeho postavám - i jejich tíži: Proto obě postavy tedy odsuzuji jako přecitlivělé krávy, co řeší blbosti a utápí se ve své slabošské melancholii. Alma si stěžuje, že ji přítel po 5 letech vztahu opustil, protože ho to prý přestalo bavit. Nedivím se mu. Já s ní skoro nevydržel ani těch 80 minut stopáže. Bergman se chtěl ponořit do ženské duše, ale tahle tíže sociálních rolí přeci není problém výhradně ženský (ač dříve snad i byla). Možná jde tedy o způsob, kterým ho ženy řeší: Muži se bouří (jako Lester Burnham), uchylují se k agresivitě, kriminalitě, končí ve vězení nebo se zasebevraždí. Ženy však jen tiše trpí. To si z toho mám vzít? Takhle to mám číst? To se mi také nechce. Nerad bych generalizoval a urážel ty ženy, které nemlčely, když se dělo nepráví. Teď jsem zkoukl nějaké video-eseje. Rozhodně jsem si s tím filmem moc neporadil. Prý by se to mělo číst tak, že nejen, že si jsou postavy podobné, ony jsou personou jedna druhé nebo tak něco... Alma a Elisabeth jsou jednou a tou samou osobou. Pak ale nechápu tu hádku kvůli onomu dopisu. Stále se ale dobře nechytám. Scénář mě dost dobře nevedl, abych to na první dobrou dobře uchopil. Jelikož však film strádá na zábavnostní rovině, tak se jím už více zabývat nechci. Pokud filmař chce svým dílem něco říci, pokud chce něco vyzdvihnout, pak by se měl vynasnažit, aby se divák bavil. Divák udolaný nudou nebude chtít s dílem trávit více čase a útrpně v něm hledat významy - natož se k němu opakovaně vracet, což u hodnotných a promyšlených děl s vypovídající hodnotou bývá zpravidla žádoucí. () (menej) (viac)
Působivá psychologická studie dvou na první pohled tak rozdílných žen, mlčenlivé herečky(Liv Ullman) a upovídané ošetřovatelky (Bibi Andersson), které toho nakonec mají společného více,než by se zdálo... Snové scény, hororové ladění, skrytá symbolika...prostě typický Bergman. Když k tomu připočteme skvělé herecké výkony(co dokáže Liv Ullman zahrát jen svou tváří a ten její úsměv, to je něco neuvěřitelného) a pár nezapomenutelných scén - např. strhující monolog Bibi Andersson o události na pláži, vyjde nám další mistrovský Bergmanův film, který se rozhodně vyplatí vidět vícekrát. P.S. Bergman není žádná nuda, ale génius! Tohle není žádný intelektuální postoj,ale holý fakt! ()
Súvisiace novinky
Severská filmová nadílka na přehlídce Scandi
Přehlídka současných severských filmů Scandi vstoupí do čtvrtého ročníku ve velkém stylu. Nabídne divákům tři dánské premiéry, retrospektivu špičkových dánských režisérů Tobiase Lindholma a Michaela… (viac)
Reklama