Hříšní lidé města pražského

Naprostá česká detektivní klasika s nenapodobitelnými hlavními představiteli v čele s panem radou Vacátkem a detektivy Mrázkem, Boušem a Brůžkem. Případy, které řeší, sice nejsou nijak záhadné a napínavé, ale jsou řešeny s takovou noblesou, klidem a pohodou, že si divák neznalý poměrů musí myslet, že to byla velká pohoda být kriminalistou v době první republiky. Dnes už samozřejmě se těmto příběhům můžeme jen pousmát, ale to nic nemění na tom, že z pohledu historie je tohle jeden z nejlepších krimi seriálů v české filmografii. (25.11.2007)

Kdybychom se rozhodli zahrnout do poněkud obecného pojmu česká detektivní škola zástupce z domácí literatury, tvořilo by ji maximálně deset autorů, jejichž díla přesahují rámec podprůměrného zábavného odpočinkového čtiva. Tak trochu paradoxně k nim zcela nepochybně náleží i spisovatel a scénárista Jiří Marek, pro něhož tento žánr rozhodně nebyl typický. Na sklonku šedesátých let však napsal nejprve několik povídkových cyklů pod názvy Panoptikum hříšných lidí a Panoptikum starých kriminálních případů, které se téměř vzápětí po značném čtenářském ohlasu objevily i ve scénáristické podobě pro plánovaný třináctidílný seriál Československé televize. Režisér Jiří Sequens měl šťastnou ruku zejména při výběru hlavních hereckých protagonistů. Jaroslav Marvan v roli policejního rady Vacátka mistrně variuje své bručouny s dobrým srdcem, inspektorská dvojice Boušeho a Brůžka vytváří prototypy policejních úředníků, snesitelně servilních k nadřízenému a sympaticky familiárních k příslušníkům tzv. galérky. Ale nejsou to tupí byrokrati: Bouše (Josef Vinklář) je sice trochu směšný ve své buřince, kulatých brýlích a těsném sáčku, ale hýří nápady a nepostrádá intuici; sekundující Brůžek (Josef Bláha) motivuje někdy váhavého Boušeho rozhodností. Čtvrtým ze slavného týmu je starý inspektor Mrázek, ztvárněný mistrovským způsobem Františkem Filipovským, který působí mezi svými mladšími kolegy tak trochu přebytečně, ale jeho postřehy jsou ucelené a prozrazují, že přesluhujícímu penzistovi s nepostradatelnou dýmkou a omluvným pohledem to stále pálí. Zkušenosti, důvtip, mazanost a buldočí vytrvalost uplatnil ve "vlastní" epizodě s názvem Hra. Ostatně, právě jednotlivé epizody nabízejí širokou žánrovou vyhraněnost, od vysloveně komediálních, kam lze zařadit jak defraudantskou romanci Telegram z Neapole, tak bláznivou holešovickou road-movie Kaprova smrt, přes příběhy ryze kriminální, jakým je třebas úvodní Přísaha, až po společensky ožehavá témata, úzce související s dobou a jejími mravy (drogová aféra v Případu lichého střevíce). Ruku v ruce s tím jde znamenitá Liškova hudba, výjimečná už nezaměnitelnou úvodní znělkou, a samozřejmě celá plejáda vynikajících českých herců, kteří se svých rolí zhostili s neskrývaným elánem (Zázvorková, Fialová, Růžičková, Skořepová, Hlaváčová, Sovák, Menšík, Kopecký, Brzobohatý, Landovský, Fišer, Skopeček, Libíček, Satoranský, Hanus, Růžek, Ráž, Holý, Řanda, Neumann, Záhorský, Bek, Kemr a řada dalších). Kromě nesporných tvůrčích kvalit k úspěchu a trvalé oblibě přispěla i skutečnost, že seriál je apolitický. Na poměry první republiky se sice díval někdy až příliš blahosklonně, ale v podstatě v ní personifikoval neoddiskutovatelnou spravedlivost a čistotu masarykovské policie. A lidskost je jedním z hlavních rysů tohoto seriálu, jehož kvalit žádný pozdější projekt obdobného zaměření nedosáhl a patrně již nedosáhne. (21.06.2010)

Prorežimní tvůrce a zdatný řemeslník Sequens se za tenhle seriál rozhodně stydět nemusí. Parádní výprava, díky níž atmosféra Prahy 30. let z každého dílu jenom dýchá. Připočtu k tomu nenapodobitelný soundtrack génia české filmové hudby pana Lišky, zlatou českou hereckou generaci a vychází mi to na pět hvězdiček. (23.03.2003)

Francouzi mají svého Maigreta, Angláni Holmese a my zase Vacátka. Zejména díky Marvanovi nesmrtelnou postavu české detektivky. Moudrého, chápavého, ale v případě potřeby rázného vyšetřovatele. Jako kluk jsem tenhle seriál měl moc rád a nic se na tom nezměnilo ani po letech i když už se na něj dívám jinak a líbí se mi jiné věci než tehdy. Výtečné lehce idealizované vykreslení dobové atmosféry, rozmanité pojetí jednotlivých opizod mezi nimiž nechybí téměř komediální (Kaprova smrt) ani smutně vážné (Svědomí) a elitní herecké obsazení nabízející řadu výtečně ztvárněných figurek. Ať už je to Sovákův Pecháček se svou otiskovou fintou, Květa Fialová a jjejí Lady Macbeth nebo Kopeckého defraudant Sebekovský. A to vše stojí na zkáladech, které podpírá vyborná čtverka Marvan, Bláha, Vinklář a Filipovský jako mordparta, která zná galérku jako své boty a vedle detektivních schopností jí nechybí ani na detektivní žánr neobvyklá lidskost v tom dobrém. Seriál, na který přes veškeré slabiny nedám dopustit. (25.12.2011)

Tři neděle nevyšel pan Zeman z bytu. / A to vám nebylo nápadný? / Abych vám pravdu řekla, pane vrchní policejní rado, tý potvore to přeju. 13 případů komisaře Vacátka. V helénské barevné kombinaci soli, pepře a krve vyvedený televizní noir, který stylově sugeruje, že lidé sice jsou bestiemi jaksi od přirození, ale že mívali dřív trochu větší glanc. Pravdivá je spíše jen první část podprahové zprávy, o dalších podprahových ideologických sděleních, jimiž se kvalifikoval Jiří Sequens k dalším tvůrčím počinům, nemluvě. Série nejvíce fascinující v žánrové a kvalitativní schizofrenii, která mezi epizodami střídá frašku s hororem a kvalitní detektivní drama s břečkou. Též v momentech čiré makabrozity, k níž se Sequens uchýlil ještě zřetelněji v pozdějším tvůrčím období: scéna přestřelky s kreténem v epizodě Turecké náušnice či vysekávání tváře ze sádry ve Svědomí. Jedna hvězdička k dobru za 0.4 vteřiny odhalených kyvadel dentální hygienistky Květy Fialové, leštící chrup olovem. (07.12.2019)