Zdeněk Procházka

Zdeněk Procházka se narodil 6. května 1924 ve Dvoře Králové nad Labem. Svojí hereckou dráhu začal ihned po skončení okupace, kdy v rychlém sledu prošel oblastní a menší divadla, například Zemské oblastní divadlo v Liberci (1945 – 1947), pražské Divadlo mladých pionýrů (1947 – 1949), Krajské oblastní divadlo v Olomouci (1949 – 1951), královehradecké Krajské oblastní divadlo (1951 – 1952), Severočeské divadlo v Liberci (1952 – 1956), plzeňské Divadlo J. K. Tyla (1956 – 1961) a též Městské divadlo na Kladně (1961 – 1962).

A až do své předčasné smrti se stal členem pražského Divadla Na zábradlí (1962 – 1967). Už i jeho silnější postava, kulatý obličej a pleš Procházku předurčovala pro střední a větší charakterní divadelní role.

Zpočátku se objevoval jako Jiří („Praha zůstane má“), Čao („Červený střevíček“), Jehoň („Hadrián z Římsů“), Ferdinand („Úklady a láska“), Boleslav („Boleslav I.“), I. I. Krylov („Jarní vítr“), Princ („Benátský kupec“), Miško („Ženský zákon“), Jakub od Věže („Staré Město a Malá Strana“), Mušketýr („Lucerna“), Pastýř („Oidipus vladař“), Toni („Poprask na laguně“), Hajdaj („Zkáza eskadry“), Jánošík („Jánošík“), Berald („Zdravý nemocný“), Pedro („Mstitel ze Segovie“), Antonín („Vojnarka“), Důstojník („Morituri“), Hába („Nebezpečný věk“), F. M. Charitonov („Zákon zimního tábora“) i Graziano („Othello“).

Od 60. let se objevoval ve hrách, dramatech a inscenacích „Džungle“ (Herrick), „Ljubov Jarová“ (Kutov), „Romeo a Julie“ (Montek), „Kdo hledá, najde“ (L. L. Čebakov), „Jan Hus“ (Jan XXIII.), „Před západem slunce“ (Ebisch), „V Korintu se neumírá“ (Archón), „Zlý jelen“ (Mrňák), „Dalskabáty, hříšná ves“ (JUDr. Belfegor), „Spolužák“ (Přednosta poštovního úřadu), „Radúz a Mahulena“ (Muž), „Vpád“ (Stařec), „A co řekne Barcelona…“ (Klein), „Poprask na laguně“ (Patron), „Svatá Jana“ (Voják), „Host“ (Malíř), „Štěnice“ (Renesanc), „Matka Kuráž a její děti“ (Fendrych), „Hrdinové v Thébách nebydlí“ (Kréon), „Vyrozumění“ (Mašát), „Král Ubu“ (Král), „Zahradní slavnost“ (Ferda), „Čekání na Godota“ (Pozzo), „Proces“ (Soudce).

Do české kinematografie Zdeněk Procházka poprvé přišel na konci 50. let. Ve filmu hrál během svých angažmá v Plzni, na Kladně a v Praze. Debutoval v 50. letech jako vedoucí záchranné čety v Krškově filmu ZDE JSOU LVI (1958).

V první polovině 60. let se objevil jako zedník v KRÁLICÍCH VE VYSOKÉ TRÁVĚ (1961) Václava Gajera, voják ve vlaku ve Skalského ČERNÉ DYNASTII (1962), kolega Ježek ve snímku Antonína Kachlíka PRŠELO JIM ŠTĚSTÍ (1963), soudce v psychologickém dramatu s Jiřinou Šejbalovou MÍSTENKA BEZ NÁVRATU (1964) režisérů Dušana Kleina a Miroslava Soboty, ordonanc ve filmu Martina Friče HVĚZDA ZVANÁ PELYNĚK (1964) a jako chraptící muž ve vlaku v povídkových BUBNECH (1964) Ivo Nováka.

Ve druhé půlce 60. let, tedy krátce před smrtí, se Zdeněk Procházka zjevil v úložkách Kudláče ve filmu FOTBAL (1965) Jaroslava Macha, plukovníka v Juráčkově povídkové komedii KAŽDÝ MLADÝ MUŽ (1965), příslušníka VB v Machově komedii NAHÁ PASTÝŘKA (1966), též dalšího příslušníka VB Holíka v kriminálce Ivo Nováka POKLAD BYZANTSKÉHO KUPCE (1966) a ještě zcela naposledy komorníka Jamese v krátkometrážní komedii NÁPADY ČTENÁŘE DETEKTIVEK (1966) Václava Táborského ve výrobě Krátkého filmu Praha (jeho ostatní snímky produkovalo Filmové studio Barrandov).

Bohužel, ač byl později pražský hercem, kinematografie Zdeňku Procházkovi nenabídla nikdy větší úlohu, vždy ho obsazovala do malých a epizodních postav. Ojediněle také stanul před rozhlasový („Bonaparte v Jafě“, „Ivanhoe“, „Pohádka z Kampy“, „Peníze“, „Cesta kolem světa za 80 dní“, „Tři mušketýři“, „Děti“, „Jak se vám líbí“ apod.) a dabingový mikrofon a před televizní kamery (např. film PANÍ MINCMISTROVÁ či seriály KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA nebo HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO).

Některé televizní projekty měly premiéru až po jeho úmrtí. Herec Zdeněk Procházka zemřel náhle 15. května 1967 v Praze, devět dní po svých pouhých třiačtyřicátých narozeninách. Nesmí být zaměňován za divadelního a filmového herce Zdeňka Procházku (1921 – 19??) a za další veřejně činné osobnosti stejného jména.

Jaroslav "krib" Lopour