Pršelo jim štěstí

Velmi dobře natočený film, který náramně sednul do právě probíhající nové vlny. Současnost je prostá - nevěsta se chystá na svatbu, vše ostatní se postupně dozvídáme pomocí vzpomínek. Ty se krásně prolínají s přítomností. Režiséra Kachlíka skoro neznám, ale zde mě o svých kvalitách jasně přesvědčil. Snímek je natočen z pohledu nevěsty, doslova se ocitáme v její hlavě (včetně drobností typu kamera zastřená závojem, ohlížející se vlevo a vpravo na ulici atd.). Dále jsou zde chytré věci jako oživlé fotografie Krampola na zrcadle, či úvodní hitchcockovský záběr, který nás uvádí do příběhu. Snad jedinou výtku mám k šeredné Bohdalce, která zde jako bonus ukáže chlupaté nohy a podpaží... Celkově velmi kvalitní snímek, nenechte se zmást zdejším hodnocením. (12.05.2021)

Nahatá Bohdalová, no kde jinde tohle uvidíte?:-) Navíc v mileneckém páru s Jiřím Krampolem, to je taky unikát. I když popisky k filmu zdůrazňují, že jde o první větší Krampolovu roli, nutno dodat, že ten za celou dobu pronese zhruba čtyři věty, i když pro zvýšení účinku v retrospektivách několikrát zopakované. Jinak právě celkové pojetí filmu ve střídání současnosti se vzpomínkami mě trochu odradilo, protože střihy byly rychlé a místy až nepřehledné. Ale zaznělo několik zajímavých na svou dobu odvážných poznámek ve stylu "mě nezajímá, jak se moje děti v komunismu budou mít dobře, já se chci mít dobře teď". Svůj celou dobu nedůvěřivý pocit z filmu jsem nakonec musel korigovat po závěrečné symbolické scéně sklízení svatebního stolu, ta mě fakt dostala. (03.08.2010)

Opět jsem se přesvědčila jak strašně moc záleží na momentální náladě a chuti přijmout co se v TV nabízí. Že jsem film viděla a nelíbil, se mi vypařilo z hlavy (naštěstí). Námět a hlavně výkon Jiřiny Bohdalové mě tentokrát zaujal. Kachlíkovo zpracování se může zdát těžkopádně zmatené, ale v podstatě to nebylo vůbec špatné a stojí za to dát filmu šanci. (27.12.2015)

"Co po mě chceš? Se mnu nepočítej, já na to všechno kašlu..."  Tahle opakovaně ve filmu znějící slova Zdeňka (Jiří Krampol), jako by přesně vyjadřovala i mé dojmy z tohoto "psycho" divného filmu. Pozorovat Jiřinu Bohdalovou, jak nejprve dělá snídani, pak jak se koupe či sprchuje a nakonec jak se líčí, češe a obléká do svatebního (aniž by u toho skoro promluvila), přičemž to celé je prokládáno (v rychlé střihu) flashbacky nejen s některými výjevy z doby chození nevěsty Věry s jejím přítelem Zdeňkem, ale i z jejího pracovního života, to mě ani za mák nebavilo. Za zmínku snad stojí právě jen několik  poměrně kritických výroků pronesených Věrou či některými jejími kolegy na adresu budování socialismus ("Kecá, pořád jenem kecá, fráze na frázi, ale že se u nás plní plán jen tužkou na papíře, o tom mlčí...." "Když to budeme takto dělat, tak nám lidi přestanou věřit, co jim pak zbyde, jenom lhostejnost..."). Jenže toto zde nějak  čnělo, jako by to bylo z nějakého úplně jiného filmu. (05.05.2022)

S dvojicí Kachlík/Trefulka jsem se poprvé setkala ve filmu Třiatřicet stříbrných křepelek. Už tehdy mě zasáhla zvláštní ponurá atmosféra, jakou dokáže režisér vytvořit. Zde se opakuje podobné téma vztahu a zklamání v obměněné podobě. Napoprvé působí depresivně ale s přibývajícími lety jsem docenila poselství, které mělo být sděleno. (28.12.2015)