Noc a hmla

Děsivé, mrazivé, otřesné, depresivní, šokující. To vše v silně sugestivních záběrech od začátku až do úplného konce. Vidět budovy napěchované až po střechu dětskými oblečky nebo lidskými vlasy to je opravdu pro silné nátury. Dokument, který na vaši psychiku útočí tou nejděsivější silou, vás nenechá chladnými. To vše jen tak v jiném i třeba podobném dokumentu nenajdete..Určitě se jedná o jeden z nejsilnějších i když ne čistě a vyloženě informativních dokumentů, zobrazujících nám ve svých vizuálně archivních záběrech všechna ta hrůzná zvěrstva spáchaná v nacistických vyhlazovacích táborech za druhé světové války. A co na to tenkrát samotní nacističtí pohlaváři, vojáci, důstojnící a kápa? Tuším, že se nějaká část z tohoto dokumentu pouštěla i při výsleších v Norimberském procesu. Samozřejmě, že se k tomu nikdo nepřiznal, nikdo o tom nic nevěděl, anebo věděl, ale nevěděl, v jakém kolosálním rozsahu se všechny ty kremace prováděly.. Těch třicet minut mi tady připadalo jako celá hodina! (18.11.2007)

Otevřený a realistický, přesto ne moc informativní dokument mapuje chod táborů tak, že divák jen tiše a nevěřícně přihlíží. Nejlepší dokument to sice není, navíc se snaží skrz vypravěče hrát spíš na emoční strunu, než aby si dali záležet na faktech, ale přesto je to výborné shrnutí toho, co se tenkrát dělo. A to obzvlášť s přihlédnutím k roku, kdy dokument vznikl. (23.08.2012)

Žiadny hraný film nemôže prekonať hrôzu skutočných záberov z koncentračných táborov. Na to, čo vidíme v obraze, to berie dokument dosť umelecky a básnickým jazykom, ale to ešte viac prispieva k nepríjemným zimomriavkam od začiatku do konca filmu. –––– V tvorivej pohode architekti navrhujú brány, ktorými človek prejde len raz. –––– "Nie som za to zodpovedný.", hovorí dôstojník. Kto je teda zodpovedný? –––– Chceli by sme veriť, že to všetko patrilo len jednému obdobiu a jednej krajine, ale zabúdame sa pozerať vôkol seba a nepočujeme, že ten krik je bez konca. (10.09.2018)

Noc a mlha představuje dnes už dosti známé záběry z koncentračních táborů a ukazuje tak realitu tamnějších hrůz, která v padesátých letech - ještě deset let po válce - nebyla mnohým známa (ačkoli příležitost diváci dostali např. už v roce 1945 ve Wilderových Mlýnech smrti). Děsivost Resnaisem editovaný materiál neztrácí ani po letech, ačkoli sílu pramenící z němého úžasu už trochu ano. Připočteme-li naprosto nevhodně zvolený hudební doprovod (stejně tak by šel použít rozjuchaný swing), působí snímek spíše jako dobová než nadčasová záležitost. (23.08.2016)

Resnaisův kámoš F. Truffaut napsal o tomto filmu, že to "není dokument, obžaloba či báseň, ale MEDITACE o nejdůležitějším jevu dvacátého století," a že Resnais nám tím dal "krutou, ale zaslouženou historickou lekci." Pozlatit a opatřit znamenitým štemplem... Jestli po tomto filmu někdo nestráví alespoň hodinu intenzivním přemýšlením, nechť je ztrestán ročním zákazem internetu... Žádné: "Ach to bylo hrozný a teď si jdu dát kafe a mrknu na Big Bang Theory." Netvařme se, že je to záležitost stará 70 let a že se to už rozhodně nemůže opakovat. Může; a čím jsem starší, tím silněji nabývám přesvědčení, že bude... Nuit et brouillard je nejlepší film na dané téma, který jsem dosud viděl. (26.05.2011)