Noc a hmla

Vskutku silný dokument, jehož hlavní devízou je autentický filmový materiál, z něhož musí každému nutně vyskákat husí kůže po těle. Pravděpodobně i skrze rok vzniku tohoto počinu je celé jeho vyznění jaksi emotivnější a působivější. Tohle zkrátka zanechá stopu a přestože po čase vám možná splyne s jinými dokumenty s tematikou holocaustu, to nejdůležitější v paměti zůstane - ono pověstné a zlověstné memento, kam až je člověk schopen zajít... (23.07.2017)

Vůbec neškodí si čas od času připomenout, co se tenkrát stalo. Ne že několik zlých lidí páchalo zvěrstva na těch hodných, ale že to páchal člověk na člověku a ptát se po původu toho zla a hlavně na to, jestli tenhle ďábel nedříme i v nás samotných (což je v podstatě pointa dokumentu, což hodnotím velmi kladně, už vzhledem k tomu, že vznikl pouhých deset let po válce. Obávám se, že drtivá většina dokumentů té doby vyvozovala závěry daleko nenávistnější...). Největším kladem jsou samozřejmě autentické záběry (nejděsivější je pohled na tábory "dnes" - tedy v roce 1955 samozřejmě - kdy kamera přejíždí po zdech a naše představivost pracuje naplno...), trochu vadí zvolená hudba a návodný komentář. (07.07.2009)

Je to už mnoho let, co jsem stála v Osvětimi uprostřed ostnatých drátů, prošla si ubikace vězňů a nevěřícně zírala na obrovské, přes celou stěnu se táhnoucí boxy plné ženských vlasů anebo dětských botiček. Byl to zdrcující osobní zážitek. A to mi žádný film znovu nedokáže tak silně zprostředkovat. Ten, kdo to nezažil, ale musí jít bez debat do plných! (05.03.2019)

Nekompromisní a nevybíravý pohled na zrůdnost koncentračních táborů je jedním z nejotevřenějších dokumentů, který se nebránil zobrazit i pravdivě šokující fakta. Resnais prokládá černobílé nacistické záběry s barevnými pohledy na opuštěné baráky v Auschwitzu a ptá se po příčinách (aktérech) tohoto nelidského soukolí. Prostřednictvím vypravěče Michela Bouqueta se dozvídáme o ďábelsky propracovaném systému koncentráků, jenž pro vězně tvořily drastický svět ve světě, přesněji peklo na zemi. I dnes působí fotografie na vyhublé kostry zajatců či masové hroby doslova příšerně. Nedivím se, že deset let od skončení druhé světové války vyvolal tento dokument u řady lidí odmítavý postoj. Mnoho z nich totiž stále netušilo, jaká zvěrstva museli podstoupit mnozí z nás. (30.01.2005)

Dokument, který jednoduše říká - podívejte se na to, co jsme udělali, poučte se z toho a už to nikdy nedělejte. Záběry, které jsou zde uvedeny, jsou děsivé samy o sobě, ale v kontrastu s barevnými scénami natočenými pro dokument a v souladu s komentářem, se jedná o skutečně silný zážitek, který nám připomene, co jsme za zrůdy. (05.01.2015)