Celý život mé srdce toužilo po tom, co neumím pojmenovat (S02E08)

Z finální epizody druhé sezóny mám velmi smíšené pocity. Části osmého dílu mě hodně bavily, ale abych si náhodou neodnesl ze sledování příliš příznivý dojem, přidali do něj tvůrci scény, které mě prostě bavit nemohly. Myslím, že projev hlavní "hrdinky" na pohřební seanci jsem viděl už minimálně potřetí, a nemám pocit, že by mě to mělo s každým dalším opakováním víc bavit. Ale co už, hlavně, že je konec. / Poučení: Když stojíš proti přesile, neopouštěj bunkr. (27.07.2022)

Všetky predchádzajúce časti druhej série som vymaxoval, tu musím dať bohužiaľ subjektívne 2, asi najnudnejšia časť Euphorie, ja osobne ku šťastiu vôbec nepotrebujem, aby sa dej nejako veľmi hýbal dopredu, ale musí mi to byť nahradené skvelými a vtipnými dialogmi, tu som dostal prevažne umrnčané, nič nehovoriace kecy o ničom.  A dosť ma mrzí, že dej okolo Ruth a tej starej dealerky absolútne vyšumel do prázdna, vôbec nechápem čo to malo vlastne znamenať. Vidíme sa teda pri tretej sérii. (04.03.2022)

“Well, why would I want anybody knowing what I’m thinking or feeling?” Finálová epizoda se sice nevyrovnala té předposlední, ale má spoustu satisfying scén, které je třeba řádně ocenit. Rozuzlení se tu moc ve velkém stylu nekoná, až na jeden moment a tak nám nezbývá, než si užit každičký detail, který pozadí postav nabízí a především bych chtěl říct, že Fezco a Lexi jsou naprostí tahouni této série, mírně za nimi postava Cassie a Maddie, linka Natea a jeho otce taky super. Ale hlavní postava Rue bohužel nenabídla nic zásadního a její dějství mě zhruba v polovině přestal bavit a ta postava taky. Je to velká Škoda, protože v první sérii mě Zendaya bavila nejvíc, ale tady to nějak stagnuje a její osud se nijak neposouvá, při nejmenším pomalu a kýčovitě. Bylo to unavené finále po velkolepé divadelní hře a proto to nebylo naprosto geniální. Ale užil jsem si to a na 3. sérii se těším více, než jsem se těšil na tu druhou. (09.03.2022)

Finále je celkom uspokojivé, i keď sa nám z toho stala regulérna krimi a gangsterka. Do toho tu ale máme vsuvky typu vybrnkávačka na gitare sprevádzaná ufňukaným slaďákom, celkové zarámovanie do divadelnej hry alebo patetické monológy. Našťastie sa niektoré veci uzatvárajú, respektíve končia tak, ako by sme pri konci série očakávali, ale o dej tu primárne nejde, Eufória je skrátka pocitový seriál. (01.03.2022)

Hra s třeskutým obsahem, kdy Lexi sice změnila jména postav, ale to je asi tak celé, míří do svého závěrečného dějství. Bude k tomu potřeba bouřlivý povzbuzující potlesk, protože v zákulisí se mísí emoce. Na pódium totiž dle očekávání vyběhne kdosi zhrzený a rozjede inferno. Holt ty toxické vztahy. Lexi se každopádně konečně dostává do centra pozornosti, jak si vysnila. Cynismus šlape na maximum. A nerýpejme do toho, jak by mohl samouk Lexi takhle výpravný, komplikovaný a finančně nákladný projekt zrealizovat. Školní hra Rue umožnila podívat se na svůj život, aniž by se nenáviděla, a konečně mohla vidět chyby, kterých se dopustila. A u Fezca, který už představení jednoznačně nestihne, poteče hodně krve. Celkově jde o zvláštní vyústění, místy se na uzdě nedržíme, jindy se dočkáme momentů, od kterých bychom čekali víc. Rue a okolnosti okolo staré dealerky jaksi vyšuměly. Každopádně znovu skvěle zahrané, autentické a jízlivé. (25.03.2022)