The Most Beautiful Age
Réžia:
Jaroslav PapoušekScenár:
Jaroslav PapoušekKamera:
Jozef Ort-ŠnepHudba:
Karel MarešHrajú:
Hana Brejchová, Jan Stöckl, Josef Šebánek, Milada Ježková, Vladimír Šmeral, Jiří Sýkora, Ladislav Jakim, Věra Křesadlová, Milan Kříž, Otakar Marcin (viac)Obsahy(1)
V sochařském ateliéru AVU si přivydělávají modely: důstojný, ale stále usínající důchodce, mladá žena na mateřské dovolené, která se bojí žárlivého manžela, a zraněný uhlíř středních let. Mezi studenty se diskutuje o tom, který věk je ten nejkrásnější… (oficiálny text distribútora)
Recenzie (91)
Do práce, sochaříci. Nechť vaše dílo je tvořeno s láskou, nechť je v něm uchován okamžik pravdy, každý detail, každá křivka, každá vráska z neopakovatelné etapy věku člověčího. ()
Nostalgie a radost v prostředí umělecké školy - filmařská češtinka par excelence z rodu Intimního osvětlení. Neherecké elity plus Šmeral a Hálek (velká role Brejchové, nenápadně silný Sýkora a dědouškové si s rolemi pohrávají jen to jiskří). ()
"Že si nedáte pokoj. Vždyť jsme tady všichni lidi… Penzisti. Copak penzisti nejsou lidi? Starý penzisti to budou taky lidi". Jaroslav Papoušek si s těmi neherci asi nikdy nedá pokoj... A já si opětovně uvědomil, že můj šálek kávy tedy ten jeho režijní styl vážně není a asi ani nikdy nebude. Místy je to možná i vtipné, ale celkově jako moc nevím, o čem, že ten film vlastně měl být. O tom, že "nejlepší věk" je pojem relativní? No nevím. Spíše bych podle těch všech vybraných "figurek" stojících modelem (usínající důchodce, mladá žena na mateřské dovolené a zraněný uhlíř středních let) řekl, že žádný věk není nejlepší. Ale ono je to taky dost těžké činit nějaký závěr o nejlepším věku, když střední věk je prezentován zrovna poněkud bizardní postavou zraněného zavalitého chlapíka (v podání Josefa Šebánka), který na povel sochaříků huláká "hurááá". Nebo když stáří je představeno věčně se handrkujícími důchodci čekajícími na chodbě sochařského ateliéru. A když už je na scéně nádherně vnadná Hana Brejchová), musí být poblíž žárlivý manžel, jemuž se tedy ani není moc co divit. Zkrátka a dobře Papoušek se vybral do filmu postavy tak bizarní, že se sice občas člověk neudrží smíchy, ale po většinou spíše kroutí hlavou. ()
Skvělý film, který pro mě dostane ty správný grády po příchodu Šebánka na scénu. Jeho role uhlíře Vošty, který se vypracoval na specialistu v oblasti raněných, přesto radostně řvoucích bojovníků je dokonalá... "Pane Vošta! - Uáá - To ne, víc! Co ste dělal v noci, pane Vošta? - Uáá - Pořádně pane Vošta! - Huráá - Huurááá, takhle to musíte otevřít." ()
Slizoun profesor a jeho debilní kecy o "ženské podstatě". Jasný, že to v té době bylo celkem běžný, ale stejně se mi z toho trochu zvedal kufr. Jinak takový předstupeň Homolkových, některé fóry fungovaly, chvílemi jsem se bavila slušně. ()
Opět jedna ze starších, avšak nestárnoucích českých komedií. Pestré panoptikum svérázných figurek, kterým svým hereckým mistrovstvím a zde také svým nezapomenutelným "Hurá!" vévodí Josef Šebánek. Víc než příjemně mě potěšila víkendová repríza filmu v televizi. Děkuji! ()
Na Homolky zapomeňte. Vraťte se spíše K formansky černohumorným počátkům. Jasně nejlepší Papouškovo dílo.... ()
Nejlepší komedie 60.let. Na rozdíl od většiny zde se mi líbily všechny tři části v podstatě stejně. Jenom mi vadí, že film tak nějak nerozhodl, kterýže věk je ten nejkrásnější, jestli 20-30, 50, nebo důchod. No, tu první hranici bych vyloučil... neboť jestli jako tohle mělo bejt moje nejlepší životní údobí, tak to mě teda podrž voči. A vzhledem k tomu, že ani k padesáti, natož k důchodu jsem se ještě nedoplazil, tak o tom nemůžu rozhodnout... holt se nechám překvapit. Možná bychom měli věřit těm stařečkům ve filmu, protože oni přeci už všechny tři etapy prožili, tak mohou srovnávat. No na druhou stranu, paměť jim už tolik neslouží, tak jsme zase tam, kde jsme byli, nevíme nic! ()
Vynikající film strhující svou poetikou a bezbranností. Pozadí Hany Brejchové je stejně ikonické jako "hurá" Josefa Šebánka. Velká škoda, že sochařící jsou jen krotkou stafáží jejich modelům a nikoliv vyrovnaným partnerem (zejména extrémně nesympatická Věra Křesadlová). Ovšem dědci na chodbě, uhláři na okapu, holčička jdoucí pro pivo atd. atd. jsou naprosto nezapomenutelní. ()
Homolkovina plná čecháčkovstva, ktorá je rovnako trápna ako iné. Nepomohla ani nahá Hana Brejchová, v nezmyselných textoch bez príbehu, bez zmyslu som videl iba nezmyselný film. (9.6.2015) –––– Po čase môžem hodnotenie zvýšiť, ale stále mi tento príspevok Novej vlny pripadá z tých slabších. Improvizované uvoľnené dialógy by boli fajn, ale úplná absencia súvislého deja je problémom. (5.9.2018) –––– Stáří, to je taková rychlost, pane Čech. Kéž bych byl tak mlád, jako vy, pane Čech. To je nejkrásnější věk. –––– Vás ještě formuje život, ale jeho smrt. –––– No, podívejte se, takhle vlastně vznikly dvoudílny plavky. ... Ale ženská je vždycky krásná, když se stydí. ()
Dnes již kultovní film plný super hlášek!Co k tomu víc dodat!Pan Šebánek byl bůh! ()
Ne kazda legrace se povede stejne jako treba Hori ma panenko nebo Cerny Petr. Nestaci obsadit stejne tvare. ()
Vyrostla jsem mezi sochaři a jejich historkami z AVU, takže mi tenhle film Jaroslava Papouška učaroval už kdysi. Odvyprávěné historky znám v jiných podání a mám je ráda, stejně, jako atmosféru AVU 60.let, kterou jsem nezažila, ale mohla jí vychutnat v povídání starých sochaříků... 8/10 ()
Pohľad do socharského ateliéra , príbeh života , erotika, ... 70%. ()
Má velká oblíbenkyně Milada Ježková opět perlí. Poněkud nenápadný příbuzný slavnějších novovlných "sourozenců" je sympatický například tím, jakým způsobem spojuje několik generací (spící důchodce, řvoucí uhlíř, zakřiknutá pseudomodelka a sochaříci) - jemně, nenuceně, v rámci jediného výraznějšího prostoru sochařské dílny. Paralela těchto generací dává rovněž poměrně krutou odpověď na otázku po "nejkrásnějším" věku: důchodce končí v ospalosti, střední věk se ukájí pozorováním nahaté modelky a mladí manželé nejsou schopni komunikace - ačkoliv je manželova odpověď na ženin smutek a nahotu rovněž bezbranná nahota, vše končí "duševním rozchodem". ()
Jedná se o podobný styl jako Lásky jedné plavovlásky, Černý Petr či Hoří má panenko. Rozdíl je však v tom, že tento snímek není až tolik "profláknutý" a nedosahuje až takových kvalit. Je rozdělen na tři části. První část se spícím dědou je celkově dobrá a ve druhé části místy leze na mozek uřvaný Románek. Suverénně nejlepší částí je však ta poslední, kdy se na scéně objeví Josef Šebánek, ale také Milada Ježková, či v malé, ale za to výtečné roli i Helena Růžičková. Nebýt závěrečených 30 minut, určitě bych dal hodnocení nižší, ale takto přidávám dvě hvězdy navíc. "Huráááá!" :-) ()
Až téměř lyrické tóny vyprávění a přesto k popukání - to je přesně Papoušek. Atmosféru filmů Černý Petr nebo Hoří má panenko (které rovněž napsal) zde "rámuje" výtvarně a symbolicky. Film možná není snadný na uchopení, ale když se o uchopení přestaneme snažit, možná pak vyplave na hladinu jako korková zátka s posledním vinným výparem. Líbí se mi. Je nenucený, pravdivý, rozvolněný a ...k popukání. ()
Pro Papouškovy i Formanovy černobílé české filmy mám slabost. Jejich práce s neherci - to je pohádka a balzám na duši. Čtení komentářů si nechávám až po napsání svého, protože pro mne to, jak hrají vlastně sami sebe, drobného českého človíčka, to je to pravé české člověčenství, které z našeho národa mizí uráženo obhroublým až nenávistným výrazem "čecháčkovství". Pánové Šebánek, Kolb, Ježková, Stöckl (krásný zasloužilý hasič z Hoří, má panenko), to byly skutečné postavy, jaké jsem kolem sebe v dětství a mládí měl a jaké jsem měl rád i při jejich prostotě. Papouškův příběh je jednoduchý - lidé, ponejvíce důchodci, si přivydělávají jako modely v sochařské škole. Tady vyniká virtuozita jejího ředitele, národního umělce Vladimíra Šmerala. Papoušek využil i další Formanovu hvězdu - Černého Petra Ladislava Jakima. Škoda, že zemřel předčasně. Ale nejde o děj, jde o drobné filozofické myšlenky, jaké z díla vyzařují. Jaký věk je ten nejkrásnější? Sám nevím. ()
Skvělí tzv. neherci (víme kteří) = hvězda. Jinak co se těchto lidově-intelektuálních patlanin, hrajících si na velké umění a sebraných pod hlavičkou "nová vlna alias zlatá šedesátá", týká, není opravdu o co stát = snaha o zatažení západní dekadentní kultury do socialistického kina skončila téměř vždycky uměleckým dyzástrem, oslovujícím jedině tak kulturní analfabety a anti-socialistické vypláchnuté mozky. ()
Ryze Formanovská škola je na tomto fenomenálním snímku o typickém češství velice znát. Výborná práce s neherci, byť už nějaké ty zkušenosti v této době před kamerou měli, je základem celého projektu. Snímek ukazuje svět jednoho uměleckého studia, kde se studenti učí vytvářet sochy a několik charakterů postarších lidí chodící si tam přivydělat jako modelové. Přijde tam dokonce i jedna mladá maminka s malým dítětem v kočárku. Byť to vůbec nevypadá, skutečně tu jsou dohromady tři příběhy, tedy tři osudy lidí, právě coby modelů. Život plný starostí, nevraživostí, ale i radovánek a lumpáren, které jakoby nezestárli a byli stále na pořadu dne. Ano, snímek představuje obyčejný syrový lidský život a to zcela bez jediné přetvářky. A v tom je celé to kouzlo celého počinu, stejně jako mají Formanovi snímky. I tento má v dnešní době hodně co říct. ()