The Most Beautiful Age
Réžia:
Jaroslav PapoušekScenár:
Jaroslav PapoušekKamera:
Jozef Ort-ŠnepHudba:
Karel MarešHrajú:
Hana Brejchová, Jan Stöckl, Josef Šebánek, Milada Ježková, Vladimír Šmeral, Jiří Sýkora, Ladislav Jakim, Věra Křesadlová, Milan Kříž, Otakar Marcin (viac)Obsahy(1)
V sochařském ateliéru AVU si přivydělávají modely: důstojný, ale stále usínající důchodce, mladá žena na mateřské dovolené, která se bojí žárlivého manžela, a zraněný uhlíř středních let. Mezi studenty se diskutuje o tom, který věk je ten nejkrásnější… (oficiálny text distribútora)
Recenzie (91)
Paráda, opravdu, k zamyšlení hodné dílo k otázce nejkrásnějšího věku, dnes sem potěšen ()
hoho, moje alma mater v hlavní roli. ()
No Homolkovi to jasně nejsou,ale k zahození to určitě také není. ()
Pěkný film ve stylu raných děl Formana, kde ale nedosahuje Formanova formátu. Přesto se jedná o dobrý počin, kde diváka baví ta neherecká neumětelnost a (ne)přirozenost. 65%, 11.6.2015. ()
“Hergot, nechte toho, mluvte radši vo ženskejch!” - “No a smrt není ženská?” // “Existence... Prd!” // “Já se, pánové, dneska naleju jako bejk.” - “Jakto, co, proč, co se stalo?” - “Hovno!” // 70% ()
Vy jste mladík tělem, já jsem mladík duchem. ()
Absolutní špička. Už dlouho jsem se tak nenasmál. Skvělej Šebánek a hlavně úvodní scéna : "Kdo vám co sebral?!!! . MY jsme vám to sebrali !!!" :-))) ()
Třicet nebo důchod :o) ()
"Neherci" filozofující o životě a cypovinách - to já rád ;) A že tady jich je pořádna sbírka... ať už uhlíři v hospodě debatujou o ženských a "co by, kdyby...", nebo důchodci předhánějící se, kdo je větší hřebec... Nicméně spíš to na mě působí jako pásmo samostatných scének než ucelený film, proto "jen" 4* ()
Film je spíše sledem momentek z prostředí sochařského ateliéru, hospod i domácností modelek a modelů. Nevypráví příběh a nemá spád, ale stojí především na skvělých konverzačních výkonech neherců. Jaká radost poslouchat úžasné improvizované dialogy důchodců - komparzistů na konkurzech modelů! Přesto pod mozaikou povrchního a zábavného dění cítíme záměr. Je jím brilantní popis zastaveného času na konci šedesátek, kdy už jsou lidé imunní vůči ideologické symbolice ("proč pořád křičíš 'hurá', proč nekřičíš o pomoc, když jsi zraněný?"), není kam odjet nebo utéct a zbývají jen poklidné niky, kde lze se stejně naladěnými lidmi příjemně tlachat, vyvádět vylomeniny a přít se o to, který lidský věk je nejkrásnější. Čas zdánlivě neubíhá, je ho nekonečně mnoho, takže malá Alenka může jít klidně pro jedno pivo třikrát. Ale i v tomto bezčasí je individuální lidský čas omezen: lidé stojící na počátku životní dráhy jsou konfrontováni se stářím a stáří je zahaluje lehkou nostalgií. Všichni mají pocit, že by měli (ještě) něco užít a stihnout, důchodci na konkurzu i mladá modelka Vránová, měli by po sobě zanechat stopu, třeba otisk v podobě sochy (a filmu). Nejkrásnější věk už byl... ()
Klenot CS kinematografie, ktorý je neprávom trochu zabudnutý. Na režisérsku prvotinu výborné. ()