Všetci prezidentovi muži

"To si chcete klidně napsat, že bývalej Ministr spravedlnosti, ztělesnění zákona v týhle zemi, je gauner?" Kdyby jen on. Aféra Watergate jasně ukazuje, že Republikáni jsou svině, protože upláceli, odposlouchávali a vyhrožovali. Jenže oni Demokrati i ostatní politici jsou vlastně úplně stejní, takže se těším na to, až je jednou LID nakope do zadnic a převezme zpátky moc. Jenže ono to bude těžký, protože ani novináři už nejdou po těchto svinstvech a místo toho píší dle přání těch, kteří je platí. A když už se najdou, tak si jako třeba Gary Webb dvakrát v sebeobraně prostřelí hlavu. Přesto doufám, že se zase narodí, neodradí je hromadný "no comment" ani zastrašování a nebudou psát opatrně. Pak si zase zaslouží mý uznání a svůj první dodatek Ústavy. Woodward s Bernsteinem to zvládli skvěle, vtáhli mě do děje, fandil jsem jim, ale přesto mi přišlo podezřelý, že jsem nezaslechl ani jednu zmínku o prodejnosti novin. Vždyť o prachy jde přece až v první řadě. (16.07.2018)

Realistický a autentický novinářsko - politický thriller obsazený hvězdnou plejádou, který mě však bavil hlavně díky Hoffmanovi a Redfordovi. Je fakt, že i když je tenhle film explicitně ztvárněný, já jsem jím až zas tak uchvácen nebyl. Tempo na mě působilo jaksi loudavě a celkově to je u mě spíše lepší průměr, než jeden z nejlepších snímků tohoto tématu. Nezbývá mi tedy, než zařadit All the President's Men do kategorie filmů, které nejsou určeny pro mě. 70% (13.01.2011)

Z dnešního hlediska jsou zajímavé hlavně výkony mladého Hoffmana / Redforda (duo Woodstein) a to, jak se dělala investigativní žurnalistika před 35 lety. To si dnešní rádoby novináři ani neumí představit, jak by pracovali bez internetu a mobilních telefonů. Film i přes svojí délku odsýpá, musí se mu ale věnovat veškerá pozornost - každých 5 minut se objeví nové jméno / nový fakt a chvílemi jsem se v tom docela ztrácela. (11.08.2009)

Jde o tzv. dokudrama, tedy spojení dokumentu s dramatickým vyprávěním. Z hlediska teorie vyprávění jej ale řadím spíše do linie, kterou pracovně označuji jako „narativní filmy faktu“ (kam spadají třeba Dobrou noc a hodně štěstí nebo Zodiac). Nezajímá mě totiž ani tak reference ke skutečným událostem, ale spíše způsob zprostředkování příběhu. Více viz Douglasovy poznámky (31.08.2012)

Novinařina tak trochu jinak. Precizní režie a soustředěné herecké výkony, jenže leckoho odradí poměrně uhoupané tempo. Střídmý, takřka dokumentaristický přístup pomáhá autenticitě, výsledek se nakonec na Oscarech musel sklonit před boxerskou pohádkou Sylvestera Stallonea. Nedokážu úplně radit, jak by šlo hledání pravdy udělat pružněji a pro diváka přitažlivěji, nicméně beru spíš jako viděno, splněno, odškrtnuto. (15.03.2015)