Buffy, premožiteľka upírov

„I love you. - No, you don't. But thanks for saying it.” Po všech sedmi řadách mohu bez jakýchkoliv námitek potvrdit, že se jedná o nejlepší seriál všech dob. Buffy není ani v nejmenší béčková komedie pro teenagery, ale nehorázně propracované drama o dospívání jedné dívky a problémech, které s ním přichází. K tomuto tvrzení mne vede hned několik důvod: 1. Postavy, které vynikají jedinečnou a do detailu promyšlenou psychologií osobnosti. Nezáleží na tom, zda-li se jedná o hrdinčiny přátele či nepřátele nebo pouze epizodní role. Každá z nich má díky své propracovanosti šanci získat divákovy sympatie. V mém případě jasně vede úchvatná Dawn Summers v podání krásné Michelle Trachtenberg, která s nenucenou lehkostí dokáže zahrát jak silně dramatické scény, tak i miloučce vtipné momentky. A pak je tu samozřejmě Spike, pravděpodobně nejlepší seriálová postava vůbec. 2. Příběh, který s každým nadcházejícím dílem úspěšně boří všechna seriálová dogmata jako domečky z karet. Zatímco první řada se zakládá na horrorových B-Movies, druhá chytře pracuje s metaforami na téma dospívání, tak již od páté série se seriál bravurně transformuje do intenzivního dramatu, točícího se převážně okolo hlavních postav, jejich úskalí na prahu dospělosti a hlavní dějové linie. K dokonalosti je pak děj dotažen díky originalitě tvůrců, kteří všemožně experimentují s žánrem (Všichni milujeme Once More With the Feeling) a vyhýbají se všem známým klišé. I přesto stále zůstává místo na stovky pop-kulturních hlášek či jejich mutací, neboť humor v Buffy není ani v nejmenším křečovitý, ale opravdu vtipný, že se u něj dá zasmát od srdce bez pocitů trapnosti. A to se cení. 3. Choreografie a mytologie jakými žádný jiný produkt televizní tvorby neoplývá. Seriál má svůj vlastní, fantasticky vymyšlený svět démonů a nadpřirozených sil, z něhož originalita přímo srší a nabádá k hlubšímu zkoumání. Podobně je na tom i choreografie soubojů, která je od druhé řady na tak vysoké úrovní, že si zadá i s mainstreamovými velkofilmy (Třetí řada, Buffy vs. Faith). Povětšinou dobře přehledná, postavy chytře využívají prostředí okolo nich a pokud dojde na zpomalovačky, tak i ty jsou umístěny v těch správných momentech. 4. Hudba jako žádná jiná. Od druhé řady se graduje s každou nadcházející sérií, takže v posledních dílech mnohdy připomíná filmy bratrů Wachowských či epičnost Prstenové trilogie. K dokreslení atmosféry pak krásně dopomáhají i skupiny rozeznívající nejen taneční parket Bronzu, ale i divákovo srdce. Žádné trapné vypalovačky se zde nekonají. 5. Buffy and Buffy only, která patří mezi ty nejpropracovanější seriálové postavy historie a Sarah Michelle Gellar by si za její podání zasloužila všechny ocenění světa. Její, ať už psychický nebo fyzický, růst z rebelující puberťačky do uvědomělé a zodpovědné ženy či schopnost zahrát tak obrovskou škálu emocí (od hláškování po absolutní psychické dno) nemůže nechat ani toho největšího cynika chladným. Takhle vypadá pořádný herecký výkon! Sečteno a podtrženo: Na Buffy bych mohl pět ódy do nekonečna a přesto bych stále nedokázal přesně popsat, proč jí považuji za ten nejzářivější klenot televizní tvorby. To se holt stává, jakmile v posledním dílu dokáže zprvu tak nenápadný příběh o sexy blondýnce konkurovat Pánů Prstenů či Matrixu a nabídne ten nejláskyplnější moment v historii televize. Dvakrát v životě mi ukápla slza u zakončení seriálu... Toto je jeden z nich. První řada: 60% Druhá řada - Láska: 80% Třetí řada - Odpuštění: 90% Čtvrtá řada - Dospívání: 90% Pátá řada - Odpovědnost: 100% Šestá řada - Samostatnost: 100% Sedmá řada - Dospělost: 100% (17.03.2010) (menej) (viac)