Dekalóg
Dekalog, osiem
Réžia:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Andrzej J. JaroszewiczHudba:
Zbigniew PreisnerHrajú:
Maria Kościałkowska, Teresa Marczewska, Artur Barciś, Tadeusz Łomnicki, Marian Opania, Ewa Skibińska, Bronisław Pawlik, Jerzy Schejbal, Marek Kępiński (viac)Obsahy(1)
Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému, nařizuje osmé přikázání, v jehož zpracování se starší renomovaná profesorka etiky Zofia (Maria Koscialkowská) setkává na fakultě s americkou židovkou Elzbietou (Teresa Marczewská), která ji kdysi tlumočila a nyní - po čtyřiceti letech - navštěvuje svou starou vlast. Elzbieta vzpomíná na situaci, kdy židovským dětem byla odepírána pomoc a kdy se vydávaly falešné doklady o jejich křtu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (26)
"Pani Elżbieto!" "Pierdu, pierdu..." Z môjho pohľadu zrejme najslabšia časť celej "dekalógie". Ide o psychologickú drámu venovanú hlavne etickým otázkam (s odkazom na holokaust). Napriek silnej téme to ale nemá taký silný náboj, ako je v tejto sérii zvyčajné. Dokonca i hudba Zbigniewa Preisnera tentokrát trochu zaostáva a nesedela mi príliš ani kamera, hrajúca sa občas na akúsi dokumentaristiku (roztrasená ručná kamera). Film je v zásade len o dvoch postavách. A pokiaľ postava profesorky etiky (aké príznačné...) Zofia (Maria Kościałkowska) ma ešte celkom zaujala, postave židovky Elzbiety (dosť nevýrazná Teresa Marczewska) s jej podivným správaním som akosi nevedel prísť na chuť. Po celý čas totiž hraje akési čudné hry (nezmyselná konfrontácia v prednáškovej miestnosti pred všetkými študentmi, nočná hra na schovávačku, atď.), ktoré mi nedávali veľký zmysel. Film ako celok ma síce až tak nechytil, je v ňom ale viacero takých čriepkov, ktoré sa mi páčili: ○ Nočná návšteva inkriminovaného miesta. ○ Babka (Zofia) jazdiaca po meste na trabante. ○ Odkaz na morálnu dilemu druhej časti (kto z dvoch ľudí prežije?). ○ Tradične silný záver (stretnutie s mužom, ktorý chcel za vojny pomôcť). ()
Profesorka etiky kdysi udělala chybu, kterou ale později mnohokrát napravila. Této ženě jsem rozuměla, té druhé už méně. Hudba Zbigniewa Preisnera byla přímo andělská. ()
Veľmi dobrý výber dvoch hlavných protagonistiek a slušný príbeh, ktorý je akosi nedotiahnutý do konca. Neviem čo si mám v globále z tohto dielka zobrať. Jeden zo slabších dielov Dekalogu. ()
"Je možné věřit, aniž bychom ho nazývali. Člověk je svobodný, může si vybrat. V tom se právě odlišuje od Boha..." ()
neľahké na interpretáciu... dobro si vždy nachádza svoju cestu pomedzi prekážky, lebo "najdôležitejšie je, že dieťa prežilo". medzitým tí, čo sa zle rozhodli, zápasia s vedomím svojho zlyhania. spočiatku ohromne chladné a pomalé zobrazenie, tuhá prázdnota (až som sa bála vyprázdnenosti za hranicou minimalizmu), ale nakoniec aj zasvieti svetielko harmónie (odhalenie pravých motívov Zofie a jej muža a zdanlivo nesúrodá scéna s hadím mužom :)). napriek tomu to, čo ublížilo navždy zanecháva trpkú jazvu (krajčír). ()
Pro Polsko velmi palčivé téma a vlastně nejen pro něj. Mistrné bylo velké etické téma uvrhnout na universitní profesorku etiky, a tak ho ještě umocnit. Ta naráz stojí před nutností aplikovat svoji dokorínu do praxe, což se jí daří celkem obratně a divák nabývá dojmu setkání, kde vítězí tolerance a snaha nesoudit. Zklamání ovšem přichází při konfrontaci akademických etiků s prostým člověkem, pěšákem, jenž nechce nic předstírat a problém odkládá, možná po právu, jako nedořešitelný. ()