Samotári

Zelenka s Ondříčkem dokázali, že i u nás může vzniknout kult už při vlastní premiéře, ke kterému nejvíc přispěl Muchowův perfektní soundtrack a herecké galapředstavení trojice Macháček-Trojan-Rašilov. Aby hlášky přežily dvě dekády díky filmu, který vznikl ve třetím tisíciletí, na to už je zkrátka potřeba víc než jen štěstí a trocha talentu. (18.03.2006)

Vyloženě jenom a pouze na "vtipnosti" a "namachrovanosti" založený film, nad kterým raději nepřemýšlet, a především ho nesledovat na druhý či vícerý pokus. V tomto případě vás možná začne štvát, možná otravovat, ale asi ne úplně nudit. I na poprvé je nutné zapomenout na realitu a pokoušet si vychutnat Macháčkův a dle mého názoru především Trojanův výkon. Kromě nich je to ale bída a trápení. Jako dějová konstrukce to alespoň akademicky sedí, nepočítáme-li za přečin příšernou figurkovitost všech "postav", což předem vylučuje jakýkoli "komplexnější" portrét. Jako dobrý a kvalitní experiment bych to bral, jako film, jak jsem již napsal, jednou a nikdy víc. (Nevím pak, proč jsem tenhle film viděl alespoň čtyřikrát.) (22.04.2005)

Můžu se v podstatě podepsat pod komentář Marigolda, mé výhrady jsou velmi podobné. Je to umělý výrobek, který je na hony vzdálený tomu, co znám z reálného života a i když nemůžu vyloučit, že někde se podobné lidské typy vyskytují, já je rozhodně nepotkal. Určitou zábavnost filmu neupírám, byť ty postavy jsou tak "cool" a vypouštějí tak neskutečné hlášky, až jsou mi nesympatické. Jako generační výpověď to u mě v žádném případě neobstojí, ale jinak se Samotáři pohybují někde mezi dvěma a třema hvězdičkami. Celkový dojem: 45 %. (18.06.2006)

Samotáře jsem viděl poprvé jako malej kluk, a v tý době mě na tom zajímaly hlavně ty vtipný Macháčkovy huličský hlášky, a zbytek byl divný, i když ne úplně nezajímavý. Teď, napodruhé, víc doceňuju tu podivnost. Postavu "kameramana" jsem měl předtím zafixovanou jen jako slizkýho křiváka a padoucha filmu. Teď mě ale přišla tahle postava zajímavá, jak je to vlastně sociopat, který se snaží něco cítit. Vyzná se v buddhismu a přitom je jeho život spíš svědectvím něčeho úplně opačnýho a negativního. Na Samotářích se mi pak vlastně líbí v podstatě všechno - i ta obyčejnější romantická linka, kde hlavní "samotáři" hledají lásku, přemýšlí nad tím, co všechno může být osudem a znamením, a někdy z toho vykřesou něco hezkýho. V neposlední řadě i na moje třicetiletý já pořád stoprocentně funguje humor filmu. Prostě Samotáři jsou film s nezaměnitelnou atmosférou, skvělou komedií i pěknou hloubavou sondou do romantických vztahů. Paráda. (9/10) (19.10.2019)

V době mých čtrnácti pátnácti let znamenalo nevidět tenhle film, nežít. Citovali jsme převážnou část osazenstva a pořád dokola jsme se smáli. Jo, byli sme paka, ale poznali jsme, že tenhle film je prostě moc fajn. Ani po 13 letech pro mě neztratil nic ze své dobré atmosféry, skvělého scénáře a bezva herců. (26.09.2013)