Knoflíkáři

S povídkovými filmy je to pořád stejné. Většinou trpí svou nevyrovnaností. Tady sice souvisí všechno se vším, to jo a to se mi taky líbilo. Ale ta moje současná částečná snaha dohnat některé porevoluční filmy je pro mě dost velké utrpení. Protože znám většinou některé scény, většinu hlášek, tak se ty filmy pro mě mění v jakési čekání na ně. A to je zvláštní, právě to co z filmů už znám, se mi nakonec jeví jako to nejslabší. Nevím, proč tyhle i objektivně vzato dobré a originální filmy musí vždycky současně balancovat na hraně trapnosti, aspoň z mého hlediska. Tenhle to ustál (asi proto, že v něm nehraje Donutil). Jednoznačně nejlepší postavou filmu je všemi povídkami projíždějící taxikář ve vynikajícím podání Františka Černého. Hodnocení o jednu hvězdičku srazila moje antipatie k Evě Holubové. (01.06.2011)

Originální (nejen na české poměry) skládanka více či méně propojených více či méně povedených povídek. Přesto z filmu nejsem tak nadšen, jako všetšina mých přátel, vesměs zhulených notoriků, kteří vynášejí Knoflíkáře do nebes pouze kvůli hlášce „Fucking weather“, zubní protéze mezi půlkama a další hlášce „Neživíš tak nepřepínej!“. Ano, toto jsou nádherné okamžiky, z kterých jem nadšen i já, jenže na rozdíl od svých přátel, kteří v hluchých částech filmu přožívali silný zásek na svislé čáře poskakující po plátně, já se docela nudil a při poslední povídce, která je z celého filmu jednoznačně nejhorší se raději zhulil taky. (05.06.2008)

Další české "rádoby umění" které není mým šálkem kávy. Dvě hvězdičky za úvod, do kterého by člověk neřekl že je to dílo nějakého českého režiséra a za první povídku, která ještě za něco stála. Další už byla velké WTF a to se stupňovalo až do finále kde to ta závěrečná naprosto zabila. Malé holčičky vyvolají ducha kterého vidí všichni a všem to naprosto přijde normální, nemluvě o tom že může platit historickou měnou, schválně kolik diváků se pozastavilo nad tím, jak vůbec onen voják zemřel že je tak mladý a že si to ani nepamatuje a myslí si že žije. Příběhy jsou sice provázané, ale neřekl bych že dohromady tvoří nějaký ucelený celek, ba dokonce bych řekl že některé jsou naprosto zbytečné a film by se bez nich i obešel, nebo by si vystačil se zkrácenými verzemi...když jsme u toho, on ten film nějaký děj má? Co se vlastně snažil zdělit? Ne, české filmy opravdu ne. (18.09.2013)

Jeden z nejoriginálnějších českých filmů, který po boku "Marečku, podejte mi pero" spolehlivě táhne žebříček na kultovní hlášky nejbohatších českých filmů posledních deseti let. Petr Zelenka kombinuje úžasně vytříbený humor se zdánlivě poklidným tempem (které je ve skutečnosti smrtonosně inteligentní) a tvoří třpytivou mozaiku na jakýkoliv zimní i jiný večer. Plivanec mistra Hrušínského mi zůstane v paměti zaryt navždy... (13.03.2003)

Menzel, Svěrák, Hřebejk, Michálek, Nellis, Gedeon, Sláma, Morávek... Jejich filmy mám většinou rád, ale každý musí uznat, že jsou to pořád stejné příběhy dokolečka. Hořké komedie, smutné komedie, tragikomedie... A pak přijde Petr Zelenka a jako jediný (snad s přihlédnutím k Janu Švankmajerovi) se odváží natočí něco, co tu ještě nebylo. A pak zase a zase. Zkrátka Zelenkovy filmy se mě vážně dotýkají svou neobyčejností, neotřelostí a naprostou nepředvídatelností. Je to takový český Lynch, jen místo děsivých obrazů servíruje perfektní hlášky a černý humor. BTW Knoflíkáři se trochu překvapivě dostali na anglo-americký seznam 1001 filmů, které musíte vidět než zemřete. (19.02.2007)