Kvílení vlkodlaků IV

Nikterak zásadní vlkodlačí počin, ve kterém zříte souložit svůdnou cikánku, dozvíte se jak si spisovatelky užívají svou dovolenou mimo civilizaci a bude vám nabídnuta zřejmě nejdémoničtější metamorfóza člověka na zubatou bestii v dějinách světové kinematografie. Škoda jen, že režisér plně rezignoval na drtivou většinu své práce a soustředil se hlavně na „pekelně“ zvládnutou gradaci a jeden popový song s feelingem vykastrovaných Europe. (05.08.2006)

Po úvodních třech dílech této vlkodlačí série jsem čekal další šílenost. Čtverka je bohužel mnohem umírněnější a taky nudnější než její starší bratříčkové. V podstatě první vlkodlak přichází na scénu až po 70-ti (!!!) minutách filmu. Do té doby se jen kecá a kecá. Jo a taky pátrá po tajemství jedné jeptišky. Ale je to nuda. A ta správná řež přichází na řadu až kolem 80-té minuty. Jenže to do závěru filmu zbývá jen slabých 10 minut! Je to velká škoda, protože Howling 4 podle posledních několika scén mohlo být královské a zábavné béčko. Bohužel se tak stává až příliš pozdě. A tak za zmíňku v jinak nudném, spíše detektivním, filmu stojí kromě akčního závěru jedna povedená a originalní přeměna člověka ve vlkodlaka. Toť jest vše (25.01.2007)

Scénář filmu vypadá docela zajímavě a i když není zrovna originální, tak sliboval parádní podívanou, která se ovšem nekonala. Zůstalo totiž jen u slov, ale finální fáze a celkový děj filmu vůbec zajímavý nebyl. Skoro celý film se vůbec nic neděje a to nejdůležitější pořád chybělo. Vlkodlaky samotné totiž máme možnost vidět až úplně na konci. Nevím jestli autoři neměli dost odvahy nebo finančních prostředků, leč film o vlkodlacích má být hlavně o nich a ne, že je skoro vůbec neuvidíme. Přitom za posledních zhruba patnáct minut na nás vybalili několik velice zajímavých scén, za které se nemusí vůbec stydět a které určitě stály za pozornost. Rozkládající se tělo prokletého člověka patřilo k tomu nejlepšímu, co bylo vidět a určitě bych vám tuto scénku doporučil. To samé platí o vlkodlakovi v kapli. Zbytek vlkodlaků byl totiž úplný shit a snad ještě větší ubohost než ve třetím díle. Herci vyfasovali umělé zuby, trochu make-upu a umělé štětiny, které možná rozesmějí, ale určitě nikoho nevystraší. (05.05.2010)

Hodně dlouhou dobu jsem si u filmu říkal, že je sice fakt, že se divák u horroru nejvíce bojí toho, co není vidět, ale že bych musel vidět zrovna teď první vlkodlačí film, v němž se před kamerou vlkodlak neobjeví ani jednou (a to je na obalu ještě napsáno „nejlepší přeměna člověka ve vlkodlaka v dějinách filmu“)? Naštěstí to posledních cca 15 minut v tomto směru zachránilo. Ten jeden vlkodlak (z vícero kusů, abychom byli přesní), kterého zabírali pořád dokola se mi i docela líbil. Nezbytný osmdesátkový odér taky. A hlavní hrdinka (její představitelka) byla velmi zvláštní. Neříkám, že sexbombově krásná, ale zvláštní. Měla prostě něco do sebe. Možná mohla mít trochu více před sebou :-). Příběh? Jednoduchý, prostý až nezajímavý. Mix vlkodlačí duchařiny nebyl špatný tah. Já vlastně nemůžu říci, že by se mi to nějak extra nelíbilo. Možná proto, že jsem to čekal o něco horší....? (05.10.2012)

To je taky nápad vzít manželku s pocuchanými nervy na odpočinek do chaty na samotě u strašidelného lesa! Pomalejší snímek oživují v první polovině jen snové scény a halucinace. Les je fajn, mohlo ho být více. Na útoky dojde, leč divák si je zas tak neužije. Vpravdě průměrná osmdesátková záležitost tak na 2*. Třetí ovšem dávám za vydařené mechanické efekty v závěru, jelikož pro ně mám slabost. A když už se trikaři matlali s pěknou maskou vlkodlaka, tak nechápu, že byla využita jen kratičce. Jo a včera mi do okna šajnil úplněk na plné...., což se rovněž počítá jako plus k celkovému výsledku. (01.12.2020)