Aquaman a stratené kráľovstvo

DCU už padá od svojho počiatku. Skôr na recenziách, ako tržbách, kedy sa určite darilo. MCU začalo padať po pandémii a aj keď občas sa nejaký komerčný hit podaril, v kritikách sa dostali na úroveň konkurenčnej stajni. Druhého AQUAMANA som očakával, ako aj kritické a komerčné spestrenie celého verza, aj napriek tomu, že už dávno pred premiérou štúdio zreorganizovalo celé vedenie a postup tvorby ďalších komiksoviek. AQUAMAN A STRATENÉ KRÁĽOVSTVO je v prvom rade nudný a dokonca ( hlavne v suchozemských scénach ) trápny film, kde sa síce ťaží hlavne na CGI a akcii, ale vaty je tu na pár kíl. Vedelo sa a čakalo sa, že aj napriek úspechu, to všetko pôjde inou cestou, ale mohla to byť swan song veľkých rozmerov. (06.04.2024)

Druhý Aquaman vznikl na základě mnohaměsíčních přetáček a objektivně vzato se nejedná o moc dobrý film. Na nižší úrovni jsou prakticky všechny složky od nevtipného scénáře (hned několikrát je titulnímu hrdinovi načuráno do obličeje, což na rozdíl od tvůrců nepovažuji za vrchol humoru) po výrazně horší vizuální efekty. Mezi klady ale určitě patří tempo a taky smířlivá stopáž (konečně komiksovka, která nemá dvě a půl hodiny). Reprízu si ale nechám ujít. Hodně slabé 3* a po jedničce, kterou jsem si oblíbila, velký kvalitativní sešup. (14.01.2024)

Na prvním dobrodružství z podmořského světa Atlantidy a dalších říší jsem si v kině bez přehánění ujel. Čerpal jsem z něj dobrou náladu celé dny, vzpomínal jsem na všechny hlášky a kombinaci s nápaditou akcí považoval za překvapení celé sezóny. Tenhle svět si proto zasloužil těžit okamžitě a čekat na neustále odkládané pokračování bylo trochu smutné, ale ještě víc zlověstné. Zprávy o problémovém natáčení a přepisování scénáře se nakonec projevily, protože tohle pravá dvojka není, tohle je jen opatrně dopovězený původní koncept. Vzhledem k tomu, že film hodně často připomíná akční videohru (myšleno nejen ve zlém, ale rozhodně i v dobrém), hodí se příměr k očekávání plnokrevné dvojky a místo toho v rukách veřejnosti přistane horkou jehlou šitý datadisk. Protože ve Ztraceném království se ztratil ten původní poctivě dobrodružný duch vyprávění, který, ať se zrovna vrtnul kam chtěl, dokázal nalákat do všech lokací a ke všem postavám. Dnes se jen dokončují linky z prvního dílu a žádné překvapení tu nečeká. Zčásti to není špatná volba, protože vztah Arthura s Ormem pro mě vždy tvořil hlavní (melo)dramatickou linku, ve které se sice okatě kopíruje předobraz Thora s Lokim od konkurence z Marvelu, ale proč spravovat něco, co funguje. Bohužel záporákem do party je Manta, prototyp charakteru, který je zlý, protože je zlý, křižuje sedmero moří těžkotonážní ponorkou a občas terorizuje svoji posádku. Nálada bezhlavého, téměř osmdesátkově vibrujícího vyprávění tak v tomto případě nenávratně mizí. Mrzí mě, že se Momoa s postavou, která se mu chvályhodně upravila na míru, loučí takhle polovičatě, ale díky Poseidonovi za to, že má smutně krácená série alespoň nějaký smysluplný a relativně uspokojivý konec. (02.04.2024)

Dvakrát tomu istému guilty pleasure už štvorku nedám. Príbeh je úplne basic, záporáci okopírovaní z prvej časti a snaď všetko vytvoril počítač. Na druhú stranu tu sú skvelé triky, obstojná réžia a vcelku vysoký faktor zábavnosti (pokiaľ teda vyžadujete relax a nič iné). Vtip so švábom 🔝. Ps: Dosť to odsrala Amber. Za tých päť rokov od premiéry jedničky zostarla min o 10. (11.02.2024)

Nejsem nijak obeznámen s trably při natáčení dvojky Aqumana. Jednička se mi nijak ukrutně nelíbila, a vyzdvihoval jsem u ní spíš scény ze souše. Těch v dvojce moc není. Můžu určitě pochválit výpravu, protože ten podmořskej svět je fakt hodně povedenej. Jinak ovšem znovu jen průměrná, a neškodná zábava na nedělní odpoledne. Neurazí, ale ani nenadchne. 50%. (30.03.2024)