Umučenie Krista

,,OTČE, ODPUSŤ JIM. NEVĚDÍ CO ČINÍ...“ /// Vo tom, že tenkrát při večeři Ježíš Kristus nekecal… Dočkáte se Petrova zapření, Jidášova zrazení… co víc vod příběhu týkajícího se Syna člověka čekat? Mučení a utrpení! Působivý divadlo podpořený latinštinou, hebrejštinou a aramejštinou. Ježíš masochisticky vstává (ne zmrtvejch – na to má ještě chvilku čas…), Máří roní slzy, páč to je fakt drsňárna. Gibson si libuje nejen v násilí, ale až pateticky vyobrazuje biblický obrazy. A asi vo tom to je. Nebo není? Záleží na vás. Do kostela mám stejně daleko, jako do S/M salonu. (vobrazně vole… nevím kde je salón – poznámka pro ty, kteří by mě chtěli ukřižovat…) Film ze sadistický učebnice, kterej měl mít v názvu místo umučení – utrpení. Dám 4*. Asi takhle nějak by mně to stačilo. Netřeba mi biblický ódy. Nebo vy si film vo sobě představujete jinak? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nikdy jsem nepochopil, co lidem připadá směšný na životě Briana. 2.) Chcu dětem ukázat Ježíška. (a hned pak je beru do salónu…) 3.) Zjistím, že Honza Hus byl vlastně klikař. 4.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (09.06.2014)

Nikdo z nás ho neznal, ale téměř každý z nás jeho utrpení prožívá (nejen) na plátně poměrně silně. Cena vykoupení tu má nedozírnou hodnotu, Gibsonovo sugestivní vyprávění na vrchol Golgoty s důrazem na realismus nutí často odvracet oči. Není to žádné poklidné čtení evangelia kdesi v kostele na venkově, výsledek nicméně není silný jednotlivými složkami (ač jsou třeba hudba nebo kamera dokonalé), ale svojí myšlenkou. O hvězdy tady ani tak nejde, přemýšlet o něm ale musíme – i když to není tak úplně snadné!! (27.03.2012)

Celkově bych film mohl shrnout jednou větou: Mnoho povyku pro nic. No, pro nic zrovna ne, ale pro málo. Po technické stránce je to téměř bez chyb (např. jazyková stránka), ovšem obsah je věc druhá. Vystavit celý film na brutálním mučení a bití mi nepřijde jako šťastný nápad. Scéna bičování je zbytečně přebrutalizovaná, překrvavěná a znásilněná (tolik ran by ani člověk nemohl přežít). Nelíbily se mi taktéž výjevy s ďáblem (že měl ženskou podobu mi nevadilo) a s tím co držel v náručí (co to bylo, proboha?!). Scény s Jidášovým traumatem (s dětmi) byly taktéž nechutné. Nevím, jestli měl Mel Gibson v úmyslu pouze šokovat (když ve skrytu duše doufám že ne), ale ve mne jiné pocity nevyvolal. 40%. (15.04.2006)

Nekřestansky blbý film a totálně prázdná bublina. A té zbytečné hysterie okolo násilí! Kdeže naturalizmus! Jen ikonické, ilustrativní, lyrizované, zpomalené obrázky se ztišeným zvukem. Kombinace akčního filmu, comicsu, hororu či snuffu a videoklipu, která s uměním (inovativním pohledem na staré téma) nemá nic společného. Technicky perfektní, ale naprosto kýčovité, příšerně manýristické a velmi nudné. O podstatě Kristovy oběti film nic neříká, protože nemá žádnou expozici a dramatický oblouk. Zbičované tělo vypovídá jen o zbičovaném tělu. Mrzí mě, kolik lidí tomu filmu naletělo. (08.04.2004)

.......a zradil jeho dobrotu, jeho sílu a duši. Vydal proroka do rukou bolesti a utrpení skrze níž k vykoupení došel. A v krvi, v prachu bolesti, zadupal člověk věčné dobro. Natočil Mel Gibson, hollywoodská ikona a muž jehož tvář dnes pozná každý druhý filmový fanda standardní film? Ne! Natočil naturalistické podobenství obrovského a po věky trvajícího příběhu o muži, který pro mnohé znamená víc než všechno světské bohatství. Sestavil dlouho řadu obrazů tak pečlivě, že celek jenž z nich vzešel převyšuje spoustu dosud vytvořených podob tohoto příběhu. Cílem nebylo ukázat brutalitu, nadutost a bezcitnost jedinců, ale poukázat na chyby společnosti, která leckdy své přečiny a chyby omlouvá vírou. Ona bolest, kterou letmo pociťuje citově založený divák není dílem obrazů, ani efektů, ale je bolestí doby. James Caviezel se s postavou Ježíše ztotožnil natolik, že bych mu při pohledu do jeho očí snad i uvěřil v jeho nadlidský původ. Míra sugesce je naprosto dokonalá, využití aramejštiny velmi věrohodné. Dabing tomuhle filmu může ublížit víc, než je zdrávo. Sledování stop Ježíšových po Křížové cestě, kdy kolona oněch páprdů s plnovousem chladně přihlíží tyranii jeho těla, do které jej sami uvrhli může připomínat pouhou snahu odbýt si všechna památná zastavení, ale podle mě tu nejde o fakta, ale o prožitek. Ten umocňuje naprosto dech beroucí hudba skladatele Johna Debneye. Dunící v rytmu srdce diváka, stejně jako v rytmu srdce legendárního syna Božího. Kamera Caleba Deschanela je pak okem doby, které spolu s výpravnou, možná až poeticky epochální vizuální stránkou, povyšuje film ještě o stupínek výše. Proto chci na závěr říct: Vykašlete se na všechny zažitá fakta, na všechny zažité filmové postupy a nebo knižní vypodobnění. Pakliže se jich budete držet, váš prožitek tím značně utrpí. Pro jednou není od věci nechat hovořit pocity přes zažitý a notoricky známý příběh. A proč nemohu jinak než za 5? Já v očích a pohledech uzřel jsem poselství, poselství moderní doby oděné do historického hávu. Po zádech mi běhal mráz z citů, jenž míjely mou duši. Jako pohled do studánky osudu, kde odráží se naše minulost, kde naše myšlenky kráčí po cestě na věky lemované nejen štěstím, ale i smutkem a bolestí. A tato filmová cesta protnula mé srdce od západu na východ, z jihu na sever. Více jíž slov netřeba... (28.11.2004)