The Twilight Zone

Twilight Zone nejsou jen černé historky, je to něco jako americká verze Erbenovy Kytice. Lidé jsou opakovaně nepřiměřeně trestáni za zprotivení proti osudu, za aroganci, snahu získat něco víc, odmítnout určený směr. Místo série křesťanských hodnot tu dominuje víra v americký sen a sebedefinici ve jménu jeho naplnění. Přitom ale ne ve smyslu aktivní propagandy těchto hodnot, Serling byl naopak vnímaný jako progreaivní tvůrce a opak konzervativce. Jde spíš o vžitou víru v pracovitost a přiměřenou odměnu, kterou si možná při psaní scénáře ani neuvědomoval. Nakonec, při méně politickém čtení, jde většinu zápletek vnímat jednoduše jako vrozený strach z nekontrolovaného individualuzmu - ne ve smyslu "individualizmus je zlý", ale "nebezpečný a nejistý", což je nakonec vnitřní strach mnoha lidí - možná tím spíš těch, kteří v individualizmus věří. V nějaké z epizod Twilight Zone se hrdinové dočkají trestu za přílišnou aktivitu i pasivitu, zvědavost i apatii, hlasitost i tichost, introverzi i extroverzi - prakticky za vše, čímž může být člověk definován, se v Twilight Zone dočká trestu, což by mohlo být vnímáno jako vrcholně cynické, ale právě proto volím ono připodobnění k Erbenovi, který nakonec taky končí u toho, že je člověk potrestaný prakticky za vše, čím nějak nabývá na jedinečnosti. Je taky vtipné, kolik historek je založeno na pointě, jak špatně se člověk má, když se mu splní všechna přání - v jedné je to doslova peklo, čili opak trestu je ještě větší trest. Rozhoduju se pak nečíst to jako pamflet vybízející k tomu "nečinit volby" ani potřít kritiku reálného kapitalismu (několik kusých epizod, především A Stop at Willoughby, nabízí možná nevědomky dokonce tvrdou kritiku kapitalismu), ale naopak sebereflektivní pochopení, že jakákoliv volba má své následky a měli bychom se naučit s tím počítat a přijmout to. Škoda, že se to vše manifestuje pořád v rámci amerického nukleárního systému, určitou bariéru Serling nedokázal překročit a jeho bajky vždy zůstávají uvnitř, neumí se na věc podívat opravdu zvenčí a neumí nabídnout pohled na svět, který přesahuje mantru USA. Samozřejmě je při podobných čteních taky třeba brát v potaz, že jde o víc než půlstoletí starý seriál - jsme dnes celkem jinde. Jako určitá časová kapsle je to ale fascinující. Některé epizody jsou samozřejmě trochu naivní, jiné absurdní, ale některé si v sobě zároveň zachovávají kus univerzálního tápání. Je to nepochybně fenomén a jeden z nejvlivnějších televizních produktů - určitě stojí za pozornost. Žádná další z podobných antalogií, co znám, od Věřte nevěřte po Black Mirror, každopádně nedokázala zdaleka totéž. (16.06.2020)

Nepřekonatelná Serlingova povídková série, jejíž stopy lze ještě teď hledat u nejednoho současného tvůrce. Samozřejmě, čas veskrze vyselektoval to nejikoničtější, ale i tak lze v celém běhu najít plno neméně působivých dílů. Nebyly to úplně všechny, ale to už se při takovém formátu spíš očekává. Rozhodně se však stále jedná o televizní pořad nejvyšší jakosti. oblíbené díly: 1x08 - Time Enough at Last, 1x16 - The Hitch-Hiker, 1x25 - People Are Alike All Over, 2x05 - The Howling Man, 2x06 - The Eye of the Beholder, 2x29 - The Obsolete Man, 3x24 - To Serve Man, 3x26 - Little Girl Lost, 3x28 - The Little People, 4x11 - The Parallel, 5x03 - Nightmare at 20,000 Feet, 5x15 - The Long Morrow, 5x17 - Number Twelve Looks Just Like You. (27.12.2016)

Viděl jsem náhodný výběr ze všech pěti sérií (ze čtvrté hodinové tedy jen jeden) a i když by průměr hodnocení jednotlivých dílů do plného nešel, obecně jsem ze seriálu, jeho záběru a atmosféry dost nadšený. Miluju černobílý formát a hodně se mi líbilo uchopení celého projektu, včetně vstupování jeho tvůrce do příběhů. Zamýšlený mix sci-fi, horroru, fantasy a mrazivého podivna se prostě povedl. A jako příjemný bonus několik známých herců v hodně mladém provedení. (28.09.2021)

"Nadčasovost s invencí, na pláži si staví hrad, strýček Rod jim pomáhá. Z čeho staví? Z žuly snad? Moře času tuhle stavbu omývá... a omývá.... U všech ďasů, je to možné? Zrnko krásy nesmývá!" Faraoni, rozvalující se na trůnu, si nechali stavět pyramidy. Rod Serling, skromně sedící na režisérské sesli, vlastníma rukama vybudoval jinou nadčasovou stavbu, sahající daleko výš než Cheopsova či Tutanchámonova hrobka. Serlingovo dílo dosahuje výš, než jakýkoli jiný lidský výtvor, až k samotným hranicím vesmíru, kde se nachází ukrytá, z vláken tajemného šerosvitu lidských myslí utkaná pavučina Temné zóny. Snoval ji vizionář, kterého podezřívám, že je scenáristická reinkarnace věštce Nostradama, a že s technickými detaily ohledně budoucnosti mu radil, přes rameno mu nahlížející, duch Leonarda da Vinciho. Je to tajuplné, leckdy i mrazivé, s překvapivými, často údernými pointami a hlavně je to neskutečně nadčasové. Proč? Protože hluboce lidské. // Dva roky jsem planě sliboval kolegovi Mr.Apache, že se do Zóny konečně vydám a jeho slova, že odtamtud už není návratu, jsem jako nějaké vytrvale bzučící komáry plašil máváním rukou. Měl pravdu, pacholek. Seriál starší než já a přesto jako nový, i v tomto miléniu stále aktuální. Po prvním neklidném uvíznutí mé duše v soumračné prázdnotě Zóny už nebylo návratu. Apačovi děkuju a mistrovi tam nahoru posílám pohlednici s pozdravem. Adresa: Rod Serling, Imagine street 1963, Peaceful Valley, TZ. (12.09.2022)