Bedári

Dobré chvilky, ale strašlivé čtvrthodinky. U prvního dílu jsem byla poměrně nadšená, leč kvalita zemřela zároveň s Fantinou. Od druhého dílu to od úvodních titulků jelo s kvalitou dolů jak namydlenej blesk. Natáčelo se to u nás, potěšilo pár českých tváří. Ve čtvrtém dílu je několik ojedinělých dojemných okamžiků, které v mých očích převálcovala Valjeanova věta: "Miluji Cosettu, ale ne jako otec." Hugo by se asi velmi divil. Asi by svůj popel nasypal Mariovi do kafe za to, co tam předvedl. Druhá hvězda je za to, že jsem tehdy odolala a místo účasti v komparzu šla na zkoušku. Jsem hrdá a šťastná, že jsem se na tom nepodílela. (31.12.2013)

Mou totální nasranost ze zprznění tohoto díla umírnil čtvrtý díl, takže jsem nakonec schopen napsat ještě celkem mírný komentář. Již první minuty daly vědět, že film (filmy) bude mít celkem hezkou výpravu, ale absolutně nefungující atmosféru a strojené scény s topornými herci - a to je hvězdně obsazen. Scény typu umírající Fantiny, kdy je to nejen špatně zahrané, ale navíc víceméně jen tak mimoděk vsazené do děje bez jakéhokoli pozastavení se nad tak významnou událostí, jsou zářným příkladem a jen ilustrují neschopnost Dayana citlivě podat tak silný příběh. Skoky v čase divák nemá šanci postřehnout, jsou neumně vysvětlené a nešetrně rozbíjí kontinuitu děje. Postavy se v krizových situacích chovají toporně a uměle, záporné postavy jsou až komicky úsměvné (Thenardier), Fantina odevzdaně pitomá a nezachraňuje to ani Depardieu, který se do role absolutně nehodí, ani Malkovich (Javert), který je sice správně slizký, ale za celé čtyři díly neprotáhne o píď jinak ksicht a postava působí spíše jako chodící socha. Nejvíce komické scény jsou již zmíněná smrt Fantiny, pasáže s Thenardierovými, Cossettina imbecilní naivita, Valjeanova neschopnost otevřít hubu (což by v mnoha situacích ve filmu úplně změnilo děj a zjednodušilo situaci, namísto aby musel dále útrpně snášet svůj trpký osud - zde se autoři museli držet knižní předlohy, tak proč to ale kurva točej tak debilně?), boje o barikády (běhající, střílející a umírající vojáci - to bylo myšleno vážně?) a mohl bych pokračovat ještě dlouho, např. akční Valjean "běžící" se zbraní v ruce, no jak z grotesky. Do toho mě úplně vytáčely situace typu umírající Mario (mimochodem asi ekonomický imigrant, či jak se tam ten opálenej týpek vyloupnul), který ale vlastně žije, jenže to nikdo neřekne nahlas, protože Baron prostě tvrdí, že už je mrtvej a tak všichni čuměj a nechaj ho chcípat. No slušnej výmaz - postavy jsou jednoduše úplně nepřirozené a nechutně neprofesionální. Celkem slušná výprava a hvězdné obsazení vůbec neodpovídá tomu, jak celé kvarteto dílů nakonec vyzní. Poslední díl ale přece jen zanechal trochu emocí, a tak musím dát alespoň ty dvě hvězdy. Doufám, že vzhledem k síle tématu narazím na mnohem, mnohem lepší zpracování. Vím, že tohle si už nikdy nepustím, takže těch několik GB dat směle mažu, aby nezabíraly místo. (03.10.2017)

Za mě velká spokojenost, Bídníky jsem viděla ještě jako dítě a před nedávnem jsem zahlédla ukázku na Čt1, hned jsem si to vypůjčila a podívala se na to. John Malkovich je naprosto skvostný, nikdo jiný by to lépe nezahrál, perfektní hudba, kterou jsem měla v hlavě ještě další dny. Drsná realita minulých stoletích, ale i soušastnosti. Člověk by neměl zapomínat. ***** (28.07.2017)

Bídníci jsou jedním z nejpřitažlivějších příběhů, tedy alespoň pro mě osobně, co znám. Miluju například i českou muzikálovou verzi. Každopádně tohle je velmi slabá verze. První, co na čtyřdílné minisérii rozhodně zaujme je temnost. Vše se odehrává v šedivém hávu, kdy filmaři nejspíš chtěli ještě více zdůraznit děsivost doby. Špína, bída a hlad, to byla tehdejší Paříž, tedy žádné romantické ideály. Gérard Depardier, Christian Clavier a John Malkovich jsou velmi kvalitní herci, ale za mě chyběla větší dramatičnost a propracovanost charakterů. S lepší kamerou, zabírající detaily, s hodnotnějšími dialogy, by tato verze Bídníků získala napětí, které též velmi chybí. Napětí, kdy pohledy říkají víc než mluvené slovo. Verzi z roku padesát osm s Jeanem Gabinem, i když už je to hodně dlouho, co jsem ji viděl, je rozhodně výše. (22.02.2021)

Příběh propuštěného galejníka je sám o sobě tak dobrý, že jej v podstatě asi zkazit nelze a první díl byl velmi nadějný, líbil se mi.. Pak jsem ale postupně nabyla pocitu, že se začínám nudit, všechno mi bylo detailně vysvětlováno, opakováno, zdůrazňováno, až to na mě začalo působit dojmem, že mám být jako divačka ÚB. Poslední díl se mi stal utrpením, bylo to příšerně dlouhé, no a Gérard Depardieu ze mě žádné emoce nevydoloval.. Co bych ráda pochválila je výběr hereček, ať už malé či velké Cosette nebo Fantine, zamlouval se mi i značně sympatický Gavroche a co musím zmínit je herecká kreace Johna Malkoviche, jeho Javert je v tom černém kabátě téměř démonický a z jeho soustředěného pohledu doopravdy mrazí.. (30.11.2020)