Réžia:
Jean-Paul Le ChanoisKamera:
Jacques NatteauHudba:
Georges Van ParysHrajú:
Jean Gabin, Bernard Blier, Bourvil, Lucien Baroux, Gerhard Bienert, Christian Fourcade, Danièle Delorme, Jean Murat, Jacques Marin, Silvia Monfort (viac)Obsahy(2)
Hlavním hrdinou románu Victora Huga je Jean Valjean, který byl pro nepatrnou krádež chleba poslán na galeje, kde prožil devatenáct let svého života. Jako navždy poznamenaný člověk se vrací zpět do života. Setkání s monsignorem Myrielem, biskupem proslulým svou prostotou a nákloností k chudým, osudově poznamenává celý jeho život, další Valjeanovy činy, charakter se už nikdy nezpronevěří tomuto setkání s čistotou a dobrem. Jean Valjean, vězeň číslo 24601... Mezi nejznámější a nejoblíbenější díla francouzského básníka, spisovatele Victora Huga patří bezesporu román "Bídníci" z roku 1862. Jedním z nejúspěšnějších filmových Jeanů Valjeanů byl Jean Gabin, který ztvárnil tuto postavu v přepisu režiséra Jeana-Paula Le Chanoise z r. 1957. Po jeho boku se v roli nesmiřitelného Javerta objevil Bernard Blier, Bourvil, Serge Reggiani. (Česká televize)
(viac)Recenzie (156)
Skvost. Strhující zpracování slavného románu, které mu jistě k dokonalosti pomohlo i výborné herecké obsazení. Gabin zde podává jeden ze svých nejlepších výkonů, jako kdyby opravdu tím Jeanem Valjeanem byl. om on. Bourvil ztvárnil tak přesvědčivě svou zápornou postavu Thénardiera, že si těžko zvyknu až ho uvidím v nějáké komediální roli. I herečka, co hraje jeho ženu podala skvělý výkon. Všichni zůčastnění se mi ale dost líbili.Scénář nemá žádná hluchá místa, každá chvíle je něčím jedinečná a napínavá. Všechny scény jsou napsány velmi citlivě. Scénárista chce aby se divák cítil u filmu příjemně a váží si ho. Ze snímku číši neuvěřitelné kouzlo a laskavost. Je na svou dobu i zajímavě zrežírován. A všechno vyvrcholí v úžasně dojemném závěru. Do očích mi při něm vyhrkly slzy, pak přišel konec. A já měl za sebou tento nepopsatelný filmový zážitek. Bídníci jsou proště úžasný film. Nelze najít slov... ()
Jedná se bezesporu o jedno z nejlepších zpracování knižní klasiky, zvláště výkony hlavních tvůrců, J.Gabina a Bourvila, staví snímek do nadčasové podoby. Nevšední je také mimořádná hudba a dobové kostýmy. Narozdíl od verze Roberta Hosseina, film nepůsobí vůbec temně a depresivně, spíše světle a výchovně, čehož dosahuje ukázkovým způsobem. ()
Je to klasika to asi jo, jenže musím se kvůli tomu posadit na zadek? Příběh Jeana Valjeana je zajímavý, ale je vyprávěn hrozně rozvláčně. Hlavně je to díky tomu, že dle mého zbytečně podrobně sledujeme osudy i vedlejších postav. Navíc zápletky jsou postavené na tom samé, či podobném. Na tom, že dojde k změnění jména a jeho odhalení vede k dalším patáliím. Vývoj nezastavíš a to, co mohlo fascinovat v 19. století, dnes na kvalitní filmový příběh, podle mě nestačí. Se vší úctou ke klasice. ()
Každý, kto chce aspoň trochu seriózne hodnotiť tento klasický prepis Hugovho románu, mal by si uvedomiť, že bol napísaný pred 150 rokmi a nakrútený pre 60 rokmi. Že knižná podoba Bedárov má 1600 strán. Tú nemožno prečítať za popoludnie. A takisto nemožno čakať že film bude mať obvyklých 90 minút (to na margo tých, ktorí sa mrvili v kresle nevediac sa dočkať záverečných titulkov). Niekomu tento film pripadal ako rozprávka. Áno, je to istá forma rozprávky. Rozprávky o boji dobra a zla. Romantizmus je už taký. Zlé je, ak to píšu ľudia obdivujúci westerny, ktoré sú zväčša o tom istom. A nielen tie. Ale späť k filmu. Pokladám ho za najvernejší prepis Hugovho románu aj bez vyzdvihnutia Gabinovho prínosu k stvárneniu postavy Jeana Valjeana. Videl som aj iné verzie a už nemám záujem o ďalšie, rovnako tak, ako nemám záujem o žiadnu verziu Rómea a Júlie po zhliadnutí Zefirelliho filmu. Že päť hviezdičiek ostáva nedotknutých som snáď ani nemusel písať. Trpko smiešne je, že v dnešnej zlodejskej dobe asi nikto nepochopí dobu, v ktorej sa niekto pre krádež bochníka chleba dostal na galeje. ()
Film, který mě okouzlil jako malé dítě, film, který patřil k mým oblíbeným v pubertě a film, který zůstane jednou pro vždy mým oblíbeným. Milující Jean Valjean, který našel nový smysl života v adoptované dceři, tragická Fantina, která pro ni zemřela, romanticky rozervaný Marius váhající mezi láskou a revolucí, nešťastná Eponina a nesmiřitelný Javert. Filmové adaptace knih mě jako čtenáře velmi často zklamou. Tady mě naopak film přivedl ke knize a nadšení jenom narostlo. Myslím, že Eponina věta: "Jak to bylo? Co mi dáte, pěknou pusu na Silvestra? Teprv máme červen!" je jedno z nejtragičtějších vyznání lásky, co kdy ve filmu zazněly. ()
Galéria (17)
Fotka © Société Nouvelle Pathé Cinéma
Reklama