Bedári

Na svou dobu hezké zpracování, Jean Gabin v roli sympatického Jeana Valjeana táhnul příběh, kterému zdatně sekundovali Blier s Bourvilem. Na ty staré kulisy a poctivou hudbu byla radost se koukat. Čert vem slabší triky a trochu teatrální umírání. Občas mi jen vadily přehrávané dialogy postav, až v takovém divadelním stylu, což je nejspíše dáno svým stářím. O chlup lepší ale pro mě zůstává zpracování z roku 1998. (15.01.2023)

Tak jako k Haškovu Švejkovi ilustrátorsky patří Lada, tak k filmovému zpracování Hugova slavného a dodnes živého románu patří tento skvělý film. Dokázal zachovat vše z jeho kladů a prakticky zcela odstranit jeho problematická místa (např. esej o dějinách pařížské kanalizace). Sága o velkém vnitřním duchovním přerodu muže, který se jako galejník dostal až na dno společnosti, aby, stále stíhán, zpochybňován a ohrožován všestranně až po své holé přežití, dospěl až k pochopení, překonání sebe sama. Fantasticky je vykreslen i svět Hugova monarchistického mládí, v téměř dokumentární podobě je zachycen i jeden z četných pučistických výbuchů doby občanských liberálních revolucí. Pro diváka se dílo v nejlepším smyslu slova "valí" jako veletok v před až k svému zákonitému vyústění. Gabinova herecká genialita v této roli zřejmě nalezla největší a i vnitřně nejzajímavější prostor; je tu také proto nejvíce patrna i pro nejlidovější diváky. Jedno zůstává nepochopitelným: Proč film-román, jehož námět se stal základem světově úspěšného, klasického stejnojmenného muzikálu, již dávno nebyl převeden do DVD nosičů? (06.03.2008)

Ani nevím jestli jsem Bídníky někdy četl (v rámci povinné četby na základce možná?), ale viděl jsem jenom muzikál z roku 2012 a vlastně podrobně si ten příběh ani nepamatuji. No tady jsem konečně narazil na film o tomto tématu, a tak jsem se těšil. No první co mě zarazilo, že Jean Valjean je hrozně starý. Jean Gabin mi přišel na to roli až moc starý, čekal jsem trochu mladšího představitele. Jinak příběh mě moc nezaujal. Tedy není to špatné a první část filmu je koukatelná a celkem zajímavá, ale ta druhá část už mě vůbec nezaujala. (22.04.2018)

Každý, kto chce aspoň trochu seriózne hodnotiť tento klasický prepis Hugovho románu, mal by si uvedomiť, že bol napísaný pred 150 rokmi a nakrútený pre 60 rokmi. Že knižná podoba Bedárov má 1600 strán. Tú nemožno prečítať za popoludnie. A takisto nemožno čakať že film bude mať obvyklých 90 minút (to na margo tých, ktorí sa mrvili v kresle nevediac sa dočkať záverečných titulkov). Niekomu tento film pripadal ako rozprávka. Áno, je to istá forma rozprávky. Rozprávky o boji dobra a zla. Romantizmus je už taký. Zlé je, ak to píšu ľudia obdivujúci westerny, ktoré sú zväčša o tom istom. A nielen tie. Ale späť k filmu. Pokladám ho za najvernejší prepis Hugovho románu aj bez vyzdvihnutia Gabinovho prínosu k stvárneniu postavy Jeana Valjeana. Videl som aj iné verzie a už nemám záujem o ďalšie, rovnako tak, ako nemám záujem o žiadnu verziu Rómea a Júlie po zhliadnutí Zefirelliho filmu. Že päť hviezdičiek ostáva nedotknutých som snáď ani nemusel písať. Trpko smiešne je, že v dnešnej zlodejskej dobe asi nikto nepochopí dobu, v ktorej sa niekto pre krádež bochníka chleba dostal na galeje. (17.02.2018)

Dlouho, dlouho jsem si myslela, že toto zpracování Bídníků nikdo a nic nepřekoná. Pak jsem uviděla ty Hosseinovy a zjistila jsem, že je to pravda. Pomalu tekoucí děj, který ale ani chvíli nestagnuje, výborné herecké výkony a mnoho citlivě dojemných scén. Tento film mě dokáže vtáhnout do děje, cítím bídu bídníků i revolučního ducha barikádníků. A scény z barikád jsou vůbec jedny z nejpovedenějších, snad i díky Jimmy Urbainovi v roli Gavroche. Bourvilův Thenardier je nádherně slizká a úlisná svině. Blierův Javert sice neměl takové fyzické dispozice pro roli jako Bouquet díky svým ústům, ale přesto ve mě vyvolal potřebu nenávidět ho a útrpně si povzdechnout nad jeho koncem. Gabin výborně hraje Valjeana. A skutečně hodně dlouho pro mě byl Gabin jediným možným Valjeanem. Ale po zhlédnutí Hosseinových Ubožáků je mým "osobním" Valjeanem Lino Ventura, ten jako kdyby roli nehrál, jako kdyby Jeanem Valjeanem skutečně byl. Jen podotknu, že zpracování s Belmondem má s Hugovou předlohou tak pramálo společného, že se neodvažuji srovnávat. A z úcty k jinak bezchybnému Depardieu raději pomlčím o verzi z roku 2000. O americké představě o Francii začátku devatenáctého století se raději zmiňovat nechci. (01.06.2011)