Nemocnica Chicago Hope

Čikejgou Houp není Motol, to je marný. Žádné zdechliny, zapomenuté v letních čtyřicítkách přes víkend v kumbále, takže pondělní směně přitečou naproti až do sesterny. Neznají tam mraky toxíků, potulujících se mezi odděleními, aby dílem něco šlohli porouchaným, dílem prodali švestrám nakradené pičifuky ze sephory. O tom, že existuje snaha přehazovat pacoše z očního na plicní, protože se s ním nikdo nechce srát, ani neslyšeli. A tak to má být! Když už nakroutit zhovadilou teleoseru z lékařského prostředí, tak sexy, aby reklama před, po a desetkrát uprostřed rejžovala. V době uvedení neměl seriál v našich zemích kloudnou konkurenci, debilitě Dallasu se smál snad už i retardovaný Macura a Ally McBlilová se zatím jen krčila na dně prapodivné představivosti bezkozkomilného scenáristy. Z dnešního hlediska za 40%, i tak mě hanba fuckuje. Dovolím si též oponovat řadě spolukomentátorských es - Jandera se Sovou by si namazali všechny jůesácké konkurenty na housku! (08.01.2014)

Seriál zajímavě kombinuje lékařské případy s osobními životy personálu velké nemocnice. Dobře vybranému castingu v první řadě jednoznačně kraluje Mandy Patinkin. Do nelehké role svérázného dr. Jeffreyho Geigera s komplikovanou povahou se vcítil dokonale a ještě v ní mohl využít svůj pěvecký talent. Každá scéna s tímhle mým nejoblíbenějším doktorem je skvěle napsaná, a nutno říci, že po odchodu tohoto bláznivého sympaťáka seriál hodně ztratil. Další zajímavou postavou je ředitel nemocnice (Hector Elizondo) a neurochirurg (Adam Arkin). (31.03.2013)

Sledovala to máma, já jako malinká (přesněji o hodně menší a mladší než jsem dnes) se koukala s ní. Vzpomínám, jak Jeffreyho rušilo šustění kalhot, jak si hrál s vláčky a na jeho věčné hlášky. Ty čtyři hvězdičky jsou skoro všechny za úžasný vtip a charisma Mandyho, kterému sekundoval celkem dobrý Adam (možná proto, aby se ukázalo, co za šílence Geiger vlastně byl). Milovala jsem ho. Když odešel, seriál ztratil kouzlo a já ho přestala sledovat. Vím, že se tam zase vrátil, ale to už bylo dávno passé. Nikdy jsem to neviděla znovu, možná bych nyní změnila názor a hodnotila seriál jinak, ale nedostala jsem se k tomu, což je taky dobře. (10.01.2008)

Když zazní v Pohotovosti věta: "Vemte jej na sál", obyčejně milého pacienta vezmou do výtahu a odvezou do "vyšších sfér" a šlus. Chicago Hope je přesně o těch "vyšších sférách", více prostoru pro pacienty, více prostoru pro lékaře, méně adrenalinu, více specializace, více lékařské aristokracie. Poklidnější Chicago je stále nadprůměrným seriálem, který ponejvíce stál na výborném Mandym Patinkinovi alias Jeffrey Geigerovi, po jeho odchodu stále přetrvala jistá kvalita, ale již ne ta nadprůměrnost (25.02.2005)

Nemocničné série ma nikdy príliš nebrali. No prišiel David E. Kelley a vymyslel Chicago Hope. Oproti značne priemernej Pohotovosti vsadil na detailné zábery operácií, svojský humor, bizarné prípady a "pošahaných" pacientov. Až do odchodu M. Patinkina a smrti P. MacNicola to bolo geniálne. Potom už len mierne nadpriemerné. Nikdy to však nekleslo na úroveň ER. Je mi ľúto, ale Clooney a spol. mi vždy pripadali bez života a príliš umelí. (8.4.2004) (08.06.2004)