Odpočívej v pokoji

Můžu říct jen WOW! Neuvěřitelných pět sérií si seriál držel laťku hodně vysoko, ale to, co předvedl na konci, nemá obdoby. Začalo to několik dílů před koncem a vyvrcholilo to závěrečnými asi deseti minutami. Síla, opravdu síla. Nikdy mě žádný film ani seriál nedokázal dojmout natolik, jako tenhle závěr, žádný film mě dosud nerozbrečel, ale tady jsem měla opravdu hodně co dělat, abych se udržela. Seriál, který je opravdový, někdy depresivní, syrový, pesimistický, silný, originální, zajímavý, bizarní, plný toho nejčernějšího humoru a nebojí se zpracovávat ani ta nejkontroverznější témata. Postavy jsou výborně napsané, takoví normální, ale přeci jen trochu divní lidé, se kterými se můžete setkat dnes a denně v každodenním životě. David je homosexuál, Nate flákač a děvkař, Claire rebeluje proti rodině co to dá a depresivní maminka Ruth si stále snaží najít nového muže (vystřídá leckoho od ruského zadluženého květináře po asexuálního funebráka Arthura). Nejzajímavější na tom ale je, že chvíli danou postavu milujete a chvíli si říkáte, jak je vlastně šílená. Chvíli jí fandíte a chvíli byste jí zase nejradši poslali někam. Jenže tak to prostě chodí a proto je pro mě "Six Feet Under" nejlepším seriálem ze života, o životě a smrti a žádný z kolegů mu ani omylem nešlape na paty. "This movie is sooo gay!" - "Do you now what "gay" means?" - "Yeah, it doesn't have sound!" (23.07.2009)

Alan Ball a jeho "excentrický civilizmus" sa plne vyrovnáva vrcholom americkej prózy 90tych a 00tých rokov (Wallace, Franzen). Morbídny humor, plná škála absurdna, precitnutia, neurózy a existenčné krízy postáv sú aj po 20tich rokoch výborná protilátka na svet "ktorý zabudol, že existuje aj niečo iné, ako zábavný priemysel... napríklad život". Vlajkovou loďou sú prieniky a vizualizácie fantázií a myšlienkových pochodov postáv, s podobnou silou, akú mali terapeutické session v taktiež hbočkárskych Sopranovcoch. Obe série predstavujú silné charakterové drámy svojej doby. A vlastne celého začiatku 21. storočia. (13.08.2023)

Doteďka lituju, že jsem nastoupil až na druhou sérii :( Nicméně seriál je to z řady výjimečných. Zvláště se mi líbí namíchání různých témat, které (alespoň v té době) ostatní seriály příliš neřešily. Tím seriál nabírá na skutečnosti, ne jako ty tuctové seriály telenovelovité jakosti. Co dodat, HBO prostě umí. Daleko také lépe než jejich zásoba adaptací starších historických období. Svěží vítr v záplavě dramedy seriálů, který ani po těch letech zatím nic nenahradilo. (03.06.2005)

Krásně depresivní seriál o životě a smrti ukazuje své postavy v situacích, ve kterých se někdy chovají tak nesnesitelně, že je někdy těžké chtít se dívat na další díl nebo jak je komplikované žít "správně", protože to někdy neznamená žít šťastně. Fisherovi a lidé kolem nich bývají nešťastní, protože jim obvyklé životní role nepřinášejí radost, ale když se pak občas postavy rozhodnou jít za srdcem, zpravidla to přinese nějakou katastrofu někomu jinému. V tomhle směru mě těší, jak dobře tvůrci zůstávají neutrální a nevodí vás za ruku, koho byste v dané situaci měli odsoudit nebo mu fandit, nenabízí rozhřešení, ani happy uzavření mini příběhů. Z prvních dvou sérií jsem byl velmi nadšený, ale po ne úplně povedené třetí sérii (možná i kvůli sledování seriálu za sebou) jsem postupně otupěl a už to na mě tak nefungovalo. Závěrečná série jde kvalitativně nahoru díky mimořádné porci truchlení a deprese s úchvatným nemilosrdným koncem. (03.10.2023)

Mám blízko k černému humoru. Není v tom žádná zlomyslnost, radování se z cizího neštěstí, jen neodbytná potřeba vynést všechny bolístky, všechno neštěstí, co život přináší, z tíživé temnoty na denní světlo a třeba si z toho i neuctivě vystřelit. To zlé sice nezmizí, ale náš strach z hrozivého se pak zmírní. Proto jsem ráda, že jsem se pustila do tohoto seriálu, který jsem tak dlouho z nepochopitelných důvodů přehlížela. Six Feet Under se nebojí smrti a co je stejně tak důležité, nebojí se ani života. Na ploše pěti sérií a na osudech jedné pohřebácké rodiny a jejich přátel, se pouští snad do všech problematických či kontroverzních témat, od psychické nemoci, homosexuality, nevěry, kriminality, ztráty blízkých až třeba po incest a spousty ostatních, ať už velkých či malých trápení. Nemoralizuje, nesoudí, neomlouvá, jen nechává své postavy žít a dýchat a to je taky ten důvod proč jsem si je tolik zamilovala. Rusovlasou Claire, která se postupem času mění z nejisté, do sebe zahleděné puberťačky v nádhernou (nejen ve fyzickém slova smyslu) mladou ženu, idealistického Natea, který i přes soucitnou povahu, dokáže někdy až necitelně zraňovat, trochu slabošsky působícího homosexuála Davida, jehož zvláštní zakódovaná slušnost a poctivost, spolu s občasnými úlety, z něj udělala moji asi nejoblíbenější postavu vůbec. A nesmím zapomenout ani na hledající se maminku Ruth s její sbírkou svérázných nápadníků, nekonvenční Brendu a její pošahanou rodinku nebo drsňáka Keitha. Všechny je mám moc ráda (i přes to, že mě často svým chováním štvali), snad až na Lisu, ta mi k srdci nikdy nepřirostla a to je hádám jeden z hlavních důvodů nejslabší třetí série. Zvědavost, jaký způsob smrti se objeví vždy na začátku každého dílu, byl už jen pověstnou třešničkou. Obvykle, když mě nějaký seriál takhle chytne, sjedu ho v co nejkratším časovém úseku, to ale v tomto případě nebylo možné. Na to je příliš tíživý, příliš reálně působící a já potřebovala vždy nějakou dobu na jeho vstřebání. A posledních pár epizod ve mně svou emocionální smrští doznívá ještě teď. (29.03.2015)