Angel

1. série - 70% - Jelikož bylo jasné, že postupem času by v Sunnydale začal být pouhým přihrávačem a zároveň se v jeho postavě skrývalo hodně možností, bylo oddělení Angelových osudů od zbytku party tím nejlepším možným řešením. V první sérii toho ale zatím chybí dost, zejména výraznější dlouhodobá linka. V porovnání s paralelní čtvrtou sérií Buffy pak epizodičnost obzvlášť překvapí. Dalším problémem je skupinka kolem hlavního hrdiny. Místo hlavního parťáka je vzhledem k nečekanému odchodu trochu problematickým postem a Wesley ve svých angelovských začátcích vypadá stále stejně groteskně. Cordelia bohužel zatím jenom střídá polohy otravná / materialistická / nechápavá / soucitná, ale už samotný závěr se zablýskl v předzvěsti lepších časů. A konečně pozitiva? Angel! David Boreanaz by mohl jenom mávat kabátem a smutně se dívat do kamery a fungovalo by to. Ať už se mu něco nelíbí nebo si jenom vzpomene na nedávnou romanci, divákovi nezbývá než s ním všechno prožít. Nejvíc to je vidět v dílech, kdy se oba seriály provážou a ať už je to I Will Remember You, která plní sny všem fanouškům B+A, nebo Five by Five, která znovu o něco prohlubuje zvláštní vztah k Faith, vždy z obrazu téměř tečou emoce. A k záporákům - Wolfram & Hart vypadají dobře, jednají úlisně a zákeřně a v samém závěru vystrkují hodně nečekané drápky. Ano, byly díly, které jsem prozíval, ale Buffy také svého času nezačínala na první dobrou. A vzhledem k tomu, jaká velkolepá fantasy se z Angela nakonec vyklubala, pár prvních klopýtnutí rád odpustím. 2. série - 90% - Přichází nepřítel, proti kterému není obrany. Někdo, kdo si vás omotá kolem prstu a vy nebudete vědět, zda ho nenávidět či zbožňovat. Angel kvůli němu prolíná minulost s přítomností, odvrhuje stále víc ze svého současného bytí a dostává se na pokraj propasti, ze které už by se nikdy nemusel dostat. Pokračování Angela nechává své začátky daleko za sebou. Už proto, že nikdy není jasné, jestli dostanu temnou podívanou z rozervané duše nebo klasickou vyšetřovačku jako za starých časů. A za nápad udělat ze závěru sezóny místo stupňovaného finále čtyřdílnou dobrodružnou podívanou, by parta kolem Josse Whedona zasloužila snad nějakou cenu. 3. série - 100% - Minulost přináší budoucnost. Starý nepřítel, nový nepřítel, nečekaný nepřítel a jeden překvapivý motiv naděje na vykoupení, opředený ale tolika sítěmi, až se skoro tají dech. Hyperion se tak definitivně stává místem, kde chci pracovat. A to nejen protože není nic lepšího, než zvraty, po nichž je jasné, že hlavní dějová linka už nikdy nebude stejná. Angel tímto definitivně vystupuje ze stínu Buffy a k mému neskonalému překvapení ji v několika ohledech i překonává. Může za to právě ona všude-se-rozlézající temnota. I v Buffy se často dějí špatné věci, ale když se tady objeví motiv potenciální zrady z vlastních řad - to je ten moment, který diváka naprosto ochromí. A způsob, jakým končí finální díl, dává tušit příběh ve stylu nefalšovaného tragického dramatu. 4. série - 100% - Vrchol, neštěstí, zmar a zase vrchol. To, co přináší první polovina sezóny, tedy drama, ve kterém pro šťastné konce není místa nazbyt, je bez nadsázky tím nejlepším, co svět Angela a Buffy kdy nabízel. Překvapivá odhalení prokládaná vtipem, stupňovanou apokalypsu, pár návratů a dialogy propracované tak, až mráz běhá po zádech. Když se ale objevují milované charaktery a přichází nečekaní nepřátelé, je to znamení blížícího se osudu. Jakkoli jsem si na finálního nepřítele musel chvíli zvykat, s odstupem už není co vytknout. Ale nebyl by to Angel, kdyby na konci všeho nečekala pointa. A to ne pointa ledajaká, ale hned vysvětlení a nepřímé šokující zakončení předchozích čtyř let. Epizoda Home je tak troufalým a neskutečně odvážným skokem do neznámých vod. Až pátá sezóna ukáže, kam nás může přivést. 5. série - 100% - Jáma lvová se otevřela, hrdinové do ní kráčí s hlavou vztyčenou a hranice toho, kam může dospět jeden malý příběh, jsou posunuty na maximum. Od chvíle, kdy se na nové střední poprvé objevila blondýnka s kolíkem, uplynulo dvanáct sérií, ať už právě v Sunnydale nebo v Los Angeles. A na konci toho všeho je její nenápadný zadumaný ochránce, kterému by právě v pilotním díle Buffy takhle bohaté osudy nepředvídal snad nikdo. A ať už finální (a nejlepší) várka epizod pokouší přímo smrtícím způsobem divákovu bránici ,nebo ho ničí odchodem hlavní postavy, na který nelze být jakkoli připraven, v celé sérii jsem ani na chvíli nepochyboval, že všechno vždycky směřovalo právě sem. K pointě všeho vyprávění, k sebrání posledních sil. K poslednímu vzdoru, jedné deštivé noci, tam v zadní uličce za Hyperionem. A právě to dělá z Angela legendární seriálový monument. (08.02.2008) (menej) (viac)

(stopové prvky spoilerů) "Když se vzdálíš od přátel, tak stvůra v tobě vždycky vyhraje." Joss Whedon je démon, nebo minimálně prodal duši ďáblu. Protože jinak si nedovedu představit, že kolem jedné z nejnudnějších (alespoň pro mě, i když se musí nechat, že Angel potenciál prostě má) postav a pár dalších zbytečných a plochých figurek z Buffy dokázal stvořit další zábavný a především kvalitní seriál. Angel je opravdu zdařilý Spin-off, který svému předchůdci ostudu rozhodně nedělá. Ale nejedná se o pouhou kopii. Angel je jiný. Je mnohem temnější. Snoubí v sobě mnohem více žánrů (od hororu, přes temné noir detektivky až po komedii). Také jeho téma je jiné. Samozřejmě i tady je vyobrazen úděl a osamělost spasitele světa, ale není to tak markantní jako u Buffy. Angel je totiž o věčném boji se zlem, o vyšším dobru na úkor jednotlivce, o zlu v nás samých, kdy není vždy jasné, kdo je vlastně ten zlý a kdo ten hodný. Všechny postavy tak prakticky celou dobu přešlapují po tenké čáře, která odděluje dobro a zlo a ano, občas se stane, že některá zavrávorá a přešlápne na druhou stranu. Je to také dáno tím, že samotný Angel se prakticky celou dobu musí ohlížet přes rameno, aby jeho moderní doktor Jekyll neviděl svého Hydea. S tím je spojen velice propracovaný vývoj postav, který Whedonovi prostě jde a v Angelovi se některé jeho postavy svezou na horské dráze emocí, změn a zvratů. Z odpadlíků, které Sunnydale už nepotřebovalo, se tak stávají důležité a životné postavy. Z Cordy, sobecké a povrchní princezny, se stává inteligentní a uvědomělá žena, která je ochotná pro dobro obětovat úplně vše. Z Wesleyho, komické a nemotorné figurky, se pro změnu stane temný hrdina, jenž dělá ta nejtěžší rozhodnutí a vždy je musí udělat sám a nesmí brát ohledy na ostatní. Při tom všem si vypíjí svůj kalich hořkosti až do dna a je to právě on, kdo v celém seriálu odskáče nejvíce negativních emocí. Protože Angel je opravdu krutý seriál, který se nemazlí absolutně s ničím. Ani s divákem, ani se svými postavami. Divákovo očekávání je během seriálu napínáno na maximum, aby zas a znovu nebylo naplňováno. Krutým žertem například je, že jedna z titulních postav zemře hned zkraje celého seriálu. A samotné postavy? Celý seriál je jako Angelovo prokletí, které mu má za okamžik absolutního štěstí vzít duši. Seriál je úplně stejný. Za každou radostnou chvilku se zde platí a ano většinou je to krví. Nic není zadarmo. Nastávaly momenty, kdy už jsem si ani nepřál, aby Gunn, Fred a další prožili nějakou radostnou chvíli, protože jsem věděl, že za to přijde krutý trest. To vše je pointováno skvělými a zábavnými dialogy a zajímavými příběhy, kdy některé posouvají příběh dál mamutími kroky, jindy je v příběhu důležitá jediná větička, jediná změna ve vzorci chování, ale ve finále to vše zapadne a dává smysl. No a tím se dostávám k samotnému závěru. Déšt, těsná ulička za hotelem Hyperion, hlavní partneři a ty, diváku, se měj hezky, bylo to pět hezkých sezón, zbytek si domysli. Kruté, stejně jako celý seriál. P.S. Zpočátku mi trošku chybělo, že Angel nemá stejně jako Buffy v každé sérii hlavního záporáka, ale na druhou stranu se musí nechat, že souboj s právnickou firmou Wolfram and Hart je skvělý nápad. (20.03.2013) (menej) (viac)