BloodyVamp

Doctor Who je britským originálním seriálem, který balancuje na hraně scifi/fantasy s prvky všudypřítomného černého humoru. Přechozí série jsem neviděl a začal tou první s Ecclestonem v roli Doktora. Jeho výkon byl vynikající, tak extecentrický jaký by Doktor měl být. Doktor, který si zachová svůj humor a nadhled i v těch nejdramatičtějších situacích, kdy jde o samotný osud Země (a že jsou takových epizod desítky). To se ale nedalo říct o jeho společnci Rose (Billie Piper), která prostě neumí hrát a její make-up ji prostě nesedí. Přesto se její role naivní Rose dá spolknout. To ale neplatí o její matce a příteli Mickym, kteří mě celé dvě série nesnesitelně iritovali. Není žádným překvapením, že má Doctor slabý začátek (pilot jsem přežil), ovšem druhý díl, kde se datuje letopočet 5 000 000 000 a koná se ceremonie spálení Země Sluncem a všechny rasy se přijely zúčastnit, dává tušit, že Doctor má potenciál. Pomáhá tomu také frajírek John Barrowman, kterému byl později dán spin off Torchwood. První série je na několik dílů velmi nezáživná, vyvažuje to naštěstí výborné dvoudílné finále se změnou Doktora. Objevují se zde také geniální záporáci Dalekové, jejichž EXTERMINATE ! budu mít v paměti hodně dlouho. V druhé sérii nastupuje David Tennant a neskrývám své nadšení. Právě on je tím dokonalým, sarkastickým Doktorem ! Mám ho také rád i proto, že je akčnější než Eccleston a v jeho očích je opravdu vidět ta moudrost věků. Druhá série má i o něco lepší zápletky jednotlivých epizod, poprvé je naznačen Face of Boe. Finále je dojemné, trikově lepší a konečně se loučíme s Rose a její rodinou Třetí série je ovšem jízdou. David Tennant se utrhává ze řetězu, exceluje a vydatně mu sekunduje společnice Martha (Zoe Wanamaker), která v sobě skrývá inteligenci i četný půvab. Definitivně je odhalen Face of Boe, jsou zde další skvělá dobrodružství s Daleky a závěrečné díly patří k tomu nejlepšímu v celém seriálu. Flashback na Gallifray, na který se čekalo tak dlouho, je úchvatný (i vynikajícím hudebním motivem). Postava Mastera (charizmatický John Simm) je skutečným protivníkem Doktora, je ještě více sarkastický, velkou pochvalu sklízí za to, že se neštítí zabít prezidenta USA...Čtvrtá série má asi nejvíce povedených dílů a nejspíše nejlepší hudbu. Samotné finále nabízí crossover s Torchwoodem a je skutečně šílené (scéna, kdy táhne Tardis Zemi přes celou Galaxii a nádherná Song of Freedom). Murray Gold složil vynikající epickou kompozici, kde hojně využívá sborů a většího symfonického tělesa.

Ztraceni jsou dokonalou hříčkou, vynikající scifi/fantasy a náboženskou alegorií v jednom. Málokdy by si pomyslel po prvních několika epizodách, kam až scénáristé zajdou. Je to především vzrušující a epická podívaná s šokujícími a nezřídka šílenými zvraty, které neodhadne opravdu nikdo. Ovšem finální verdikt nechávám na poslední šesté sérii, která má být pověstnou třešničkou na dostu a příběh tak ukončit, všechny záhady konečně vysvětlit. Finální verdikt musí počkat na poslední epizodu. V současnosti se jedná o naprostou špičku. Michael Giacchino na hrad !

Angel je především výborným spin offem neméně výborného seriálu Buffy: The Vampire Slayer. Angel má především zcela jinou atmosféru než Buffy. Nabízí zde propracovanější a nezřídka zajímavější mytologii, je temnějším seriálem (hlavním tématem je vykoupení duše) a nabízí zde propracované postavy, které se těm z Buffy nejen vyrovnají, ale mnohdy se Whedonovi povedlo pracovat s charaktery naprosto bravurně. Za těch pět sérií prodělají obrovský vývoj (např. Wesley). I pilot se oproti Buffy povedl o poznání lépe, první řada je sice rozjezdová, ale i tak nabízí mnoho vynikajících dílů a skvělé finále. Druhou řadou příběh nabírá na obrátkách a třetí a čtvrtá graduje (i díky vynikajícícm flashbackům z Angelovy temné minulosti). Pátá je naopak zcela jiná (i díky mému oblíbenému Spikovi) a spíše než o ucelený příběh se opírá o skvěle napsané stand-alone epizody. A finále je skutečně nezapomenutelné. Zvláštní pochvalu také dostávají pánové Christophe Beck a hlavně Robert J. Kral, kteří se postarali o velmi temnou a dynamickou hudbu k seriálu. Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů vůbec.

Buffy je jedním z nejpodceňovanějších seriálů jak na csfd, tak obecně. A je to skutečně velká škoda. Ano, je to spíše feministicky laděný seriál (hlavní hrdinka je dospívající dívka). Vyniká však precizní stavbou jednotlivých charakterů a funguje na výbornou i jako strhující psychologická sonda. Zaujme také svým filozoficko- náboženským přesahem. Zejména je to patrné u postav jako Willow, Xander, Anya, Spike a dalších. Zatímco první tři série se nesou v odlehčeném duchu a jsou zaměřeny spíše na teenagery a čtvrtá je přehodná série z prostředí vysoké školy, tři poslední vynikají nevídaným uceleným příběhem a gradujícím dějem. Dodnes se jedná o jeden z mílníků ve fantasy žánru, ve kterém nachází málokde konkurenci. Přestože seriál skončil výbuchem Sunnydale, jeho aktéři žijí dál v komiksech, které dodnes vycházejí. A také má spoustu fanoušků, ke kterým se hrdě hlásím. Tento seriál mi změnil život. Co více dodat. Nelze než pochválit působivou hudbu Christopha Becka(2. - 4. serie), Thomase Wandera(5 - 6. serie) a Roba Duncana(7.serie), která má na nezapomenutelné atmosféře znamenitý podíl. Na tento seriál jen tak nezapomenu.

Firefly je unikátním mixem zdánlivě neslučitelných žánrů- scifi a westernu (a čínštině). Tomuto geniálnímu dílku se dostalo jen 14 (!) epizodám a seriál byl údajně pro nízkou sledovanost producentskou společností Fox zrušen. Naštěstí si Firefly zamilovaly po celém světě miliony fanoušků, kteří si vymohli alespoň neméně kvalitní filmové pokračování Serenity. Firefly sice absentoval výraznějším příběhem, příběhy tedy na sebe nenavazují, ale tento fakt nahrazují vynikající scénáře pro většinu epizod (z nichž skutečně není průměrná ani jedna !) a jak to ve Whedonových seriálech bývá, skvěle napsanými postavami, které jsou ztvárněny charizmatickými herci (Nathan Fillion, Alan Tudyk, Adam Baldwin, Morena Baccarin, Gina Torres ...), které často výborně hláškují. Důraz na postavy je tu ze všech Whedonových seriálů největší a opravdu to není na škodu. Vztahy mezi nimi jsou to nejzajímavější na seriálu. Styl vyprávění v žánru nemá obdoby, důraz je zde kladen na realističnost (dokumentární roztřepaná kamera, absence zvuku ve vesmíru). Firefly je zkrátka unikátním kouskem, který by neměl uniknout žádnému fanouškovi.

Hvězdná brána je dodnes kultem, a to nejen díky geniální hudbě z pera Joela Goldsmithe. Takových, kteří neví co je to Hvězdná brána dnes již moc není. Zažila několik repríz na televizních stanicích Nova a Prima (s příšerným dabingem), je charakteristická velmi vysokou zábavností (nezapomenutelné hlášky nejen O´Neilla, který dodnes zůstává mým nejoblíbenějším hrdinou, s nímž jsem se mohl ztotožnit, ale i ostatních postav), propracovanou mytologií, slibnými příběhy, sympatickými postavami a dnes kultovními záporáky (Goa´uldi- Apophis, Sokar, Anubis, sarkastický Baal) nebo těmi méně využitými ale o to zajímavějšími (rasa Aschenů pomalu vyhlazující lidstvo). Natočit 10 sérií je přesto hodně. Začátek byl lehce nadprůměrný, na jednu stranu bylo hodně skutečně slabých epizod, na tu druhou scénáristé potřebovali budovat mytologii. Zlatá éra se nacházela někde na pomezí 4-6. série, které byly po okraj nahuštěny geniálními díly (Abyss, Upgrades, Revelations...). Přestovšak se přechodná 6. série mnohdy vyznačovala již ohranými zápletkami, které neměly smysl a scénáristé je rozplétali v dalších sériích (tajná organizace NID na Zemi). A již tehdy bylo mnohem méně O´Neilla než v předchozích sériích (údajně kvůli zdravotním potížím), ovšem výborný začátek a závěr (Full Circle je jedna z nejlepších epizod) tento fakt vynahrazoval. Naznačovala však jistý kvalitativní sestup. Sedmá série nenabízí kromě hlavní zápletky (hledání Lost City podle tabulky Antiků) a příjemného Danielova návratu nic zásadního a přibylo naopak zbytečných dílů (a jinak kvalitní stand alone byly povětšinou nezajímavé. Zachraňovalo ji jen geniální finále Lost City, které mělo být samostatným filmem. Osmá série se nese v duchu úpadku. Goa´uldi definitivně ztrácí své demonické kouzlo a jsou likvidováni po milionech, politicko- konstpiračních epizod přibylo (což se podle mě do Stargate nehodilo nikdy), zápletka je chabá. To vše vypovídalo o nemohoucnosti tvůrců kam dál. Dalším příkladem jsou osudy mnoha bezmála kultovních postav jako Kinseyho či Baala. Od propadu osmou sérii zachraňuje nesmírně (i trikově) strhující finále dvojepizod Reckoncing, ukončení většiny dějových linií v spíše komorně laděném hodinovém Threads (opět jedna z nejlepších epizod) a tečka nastane v ne až tak povedené dvoudílné časovce (ovšem poslední scéna na rybách by mohla v klidu konečně seriál uzavřít). Ale ne, to musela přijít devátá a desátá série s novými záporáky Ori. Na jednu stranu musím pochválit dve nové kvalitní postavy -skvělého Mitchella a nedostižnou Valu, seriál se však ze scifi zvrhl ve fantasy báchorku. Což byla velká škoda. Odchodem O´Neilla jakoby to nebyla Stargate. Díly, které se netýkaly hlavní dějové linie většinou o ničem. Vyprázdnění námětu bylo totální. Zaplaťpámbu seriál zachránil maximálně dojemná a nostalgická epizoda Unending, která v plné síle ukázala, kolik let jsme strávili s Hvězdnou bránou. Plných 10. A že to sakra uteklo. Poslední hvězdičku dávám vzhledem k předchozím výtkám právě z té nostalgie a faktu, že poslední série nebyly takovým průserem jako u ostatních seriálů. A taky za božího Goldsmithe, který v deváté a desáté řadě užíval ve velké míře působivé sbory.

Battlestar Galactica je v současnosti nejlepším scifi seriálem a jedním z nejlepších z přírůstků do mého nejoblíbenějšího žánru. Důvod je jednoznačný. Oproti jiným scifi seriálům pro masy (Stargate SG-1, Stargate Atlantis) je zde kladen důraz na postavy, které jsou podány nadmíru realisticky a mají nosnou psychologickou hloubku (někoho budete mít rádi, někoho nenávidět). Příbeh je tu komplexní, mytologie zajímavější než ve Stargate a vatových dílů minimum. Všechno v BSG má svou logiku, i filozoficko- religiozní motiv, táhnoucí se již od samotného začátku. Dále nelze než zaplesat nad vynikající roztřesenou kamerou, výbornými triky, výpravou, plastickými hereckými výkony, či excelentní hudbou Kanaďana Beara McRearyho, mixující etnickou hudbu s hudebním stylem západním. Hodnoceno po shlédnutí první série.

Téměř dokonalý, chytlavý divácký zážitek, k jemuž k samotné dokonalosti schází slabší (až moc překombinovaná) poslední třetina, kde Death note mírně ztrácí dech. Ovšem vynikající, maximálně nervy drásající finále dojem opět umocní. Boj 2 charakterů nebyl dlouho podán tak strhujícím způsobem. Je to zčásti horor, zčásti fantasy, ale převážně zajímavá detektivka se zběsilým tempem. Ovšem mírně mě zklamal fakt, že autoři poněkud zabili potenciální zajímavou myšlenku, jestli je Light, který zabíjí zločince skutečně zlý nebo dobrý. Představoval jsem si, že si s tímto motivem pohrají a pohrají si s Lightovou psychikou. Svou nejednoznačností to přímo vybízelo. Dojem ještě umocňuje působivá hudba, při níž mnohdy hezky mrazí (zvláště sborové party efektně použité při vraždách či šokujících odhaleních).

Jeden z nejtemnějších a nejbolestivějších seriálů, co jsem kdy viděl. Jen velmi málo navazuje na Dr. Who, jehož je spin offem. Je zcela jinak laděn. Nejprve to podstatné- postavy. Na nich závisí naprosto vše. Nejsou ani zdaleka dokonalými hrdiny, ale lidmi z masa a kostí, což se velmi často v seriálu projevuje na faktu, v jednání neváhají zacházet do krajnosti, jsou- li přesvědčeni o své pravdě. V krajních situacích nadávají, bijí se či po sobě pbčas vystřelí. Charaktery jsou zkrátka napsány a zahrány bravurně, i když vám mnohdy nebudou sympatičtí (jednání Gwen, Owena...). Ale právě proto je Torchwood tolik jedinečný. Nikoliv pro slabší technické zázemí (triky, kamera), tady vše záleží na postavách. Že je seriál depresivní, netřeba zdůrazňovat. Velmi dobře se vyhýbá všem klišé v dosahu. První série je sice rozjezdová, pilot slabý a prvních několik dílů rovněž, ale je v tom vidět potenciál. Ten někdy 7. dílem dává pomalu tušit, co se za Torchwoodem skutečně skrývá. Druhá série se vyznačuje absencí slabšího dílu, je jízdou od začátku do konce a háže tu z fleku jednu zajímavou zápletku za druhou. Neřekl bych, že detektivní pátrání po mimozemšťanech, uprchlých skrze trhlinu v čase a prostoru může být tak zajímavé a poutavé. Musím ještě zdůraznit výborné herecké výkony všech zúčastněných (Jack Harkness má obrovské charizma, ale zároveň nevyhnutelně směřuje k tomu, aby se za 5 miliard let stal Face of Boe a já mu to skutečně věřím). Torchwood se také nevyhýbá tabuizovaných a pro Američany tak zaškatulkovaných témat, jako bisexuální orientací většiny týmu, sex s mimozemšťany atd... Bourá klišé na všech frontách. Třetí série- Children of the Earth působí v mnohém zcela jinak. Přeživší hrdinové Torchwoodu jsou upozaděni a hlavní důraz je zde kladen na postavy nové, všechno to působí jako originální politicko- konspirační scifi thriller s vysokým tempem a nervydrásající akcí. Mimozemšťani, které nikdy tvůrci neukážou celé, se jeví jako mimořádně mrazivé a pointa je dosti temná. Na připravovanou 4. sérii se rozhodně těším. Musím pochválit mimořádně energickou kompozici Murraye Golda a Bena Fostera, kteří odvedli skutečné maximum.

Pět let čekání na nový Jossův opus se vyplatilo, přestože jsem k němu zpočátku přistupoval veskrze kriticky. Dollhouse je na poli seriálů mimořádným zjevením a dosavadním Whedonovým nejambicioznějším, nejrafinovanějším, nejchladnějším a bezesporu nejvyzrálejším počinem. Pro běžného diváka však bude Dollhouse nejspíše těžce stravitelnou pochutinou. Seriál jde proti všem zaběhnutým klišé a seriálovým konceptům (hlavní hrdinka nemá po většinu seriálu vlastní osobnost atd.). Dollhouse je v těchto ohledech jedinečný a nemá konkurenci. Whedon stvořil auru takového tajemna, za které by se nemusel stydět ani Lost, servíruje nám šokující dějové zvraty (které by záviděl i Alias) a všechno je tu chladné a "nedořečené" (a zároveň neustále chytré). K prvním epizodám jsem sice přistupoval skepticky a "missions of the week" (stand- alone epizody) mě nechávaly chladnými, nicméně druhá polovina série vrcholící vynikajícím finále mi vytřela zrak (epilog Epitaph One z budoucnosti snad ještě víc). O poznání temnější a filozofičtější druhá série nabere od páté epizody neuvěřitelné tempo, děj až do konci za přibývající anarchie a chaosu, jež neodvratně směřují k apokalyptickému konci graduje. Dochází tak na precizní lámání charakterů (z nichž má většina svou psychologickou hloubku) rukou v ruce se zajímavou dějovou linií o postupném zneužívání technologie Rossumem. Bohužel nám z důvodů ukončení seriálu studiem Fox nebylo umožněno se dozvědět za jakých okolností vlastně k apokalypse došlo (mnoho vedlejších dějových linií uspokojivě uzavřeno nebylo, osudy mnoha postav neznáme), nicméně Jossem vynucené vynikající finále působí uzavřeně a nesmírně emotivně (poslední scéna je symbolickou tečkou za celým seriálem).