BloodyVamp

Postmoderní non stop akční jízda, kde se meze nekladou. Ač jsem původní trilogií nepolíben, oceňuji Millerův přístup nekompromisního akčňáku a mlčenlivého hrdiny, blížící se žánru westernu. Do plné spokojenosti chybí sympatická postava a alespoň náznak děje.

Inovativní, dynamické a proklatě zábavné ! Jurský svět strčil zbytečnou dvojku a trojku do kapsy a doposud neznámý Colin Trevorrow mile překvapil. Přestože jsem k dalšímu filmu o dinosaurech přistupoval s notnou dávkou nedůvěry (podobný typ filmů mě nechává roky chladným), s radostí konstatuji, že po odvázaných Kingsman se jedná o blockbuster roku. Nostalgie u mě fungovala na 100% s dravou režií koresponduje ještě dravější hudba z pera Michaela Giacchina a užití legendárního motivu Maestra Johna Williamse. Některé záběry ve spojení s Williamsovou a Giacchinovou hudbou dělají z tohoto "tuctového" rodinného dobrodružství úchvatný zážitek, počínaje opulentními záběry z helikoptéry na ostrov a grandiozním finále konče. A scény s nálety pterodaktylů rulez.

Bratři Nolanové natahují svou filmovou sérií snů bez zaškobrtnutí na rekordní devátý titul ! Jejich nejnovější počin Interstellar je scifi natolik ambiciózním, za jehož výpravou na samotné hranice samotného vědeckého poznání a existence všehomíra by se nemusela stydět ani ta nejodvážnější mise Star Treku. Co se týče technických parametrů, nemá smysl o ničem diskutovat, ale vynikající formě tentokrát zdatně sekunduje i šťavnatý obsah, jehož závěr beze zbytku naplňuje vysoká očekávání do něj vkládáná a nejen proto, že mě jakožto fanouška klasických scifi seriálů a filmů Star Trek, Stargate, Doctor Who (typické svými nezřídka šílenými až absurdními zápletkami a jejich vyústěními) pojmy dilatace času, červí a černé díry, horizont událostí či pět dimenzí říkají víc než dost, tak jsem se cítil při finálním rozuzlení jako doslova jako ryba ve vodě a na rozdíl od nich film nevymýšlí blbosti (ačkoliv podrobná vysvětlení jednotlivých jevů mě vzhledem k mé znalosti astrofyziky přišla trochu moc) a snaží se pracovat s dosavadními reálnými poznatky. Je velmi sympatické, že od jiných "rozjuchaných" scifi se film tváří nadmíru temně a co možná nejvíce realisticky a často drsně a bezvýchodně, což mi připomnělo to nejlepší z mé oblíbené Battlestar Galacticy. A navíc v průběhu nezaškobrtne, jako se to stalo například svého času zajímavému Horizontu událostí či Sunshine. Katarzní finále mě navíc tak emotivně odrovnalo, že nakonec ani téměř tříhodinová stopáž mi nakonec nepřijde zdlouhavá. Přesto Interstellar není Nolanovým nejlepším filmem, jelikož několik mušek a nesrovnalostí se pro hnidopichy jistě najde. Zimmerova hudba je opravdu dechberoucí a bez nadsázky je hlavní motiv hraný na varhany patří mezi to nejintenzivnější, co bylo letos v kině k slyšení.