Diablovo oko

Jestli měl Bergman něco zmáklý, tak to bylo téma: muž a žena. To byla jeho parketa. Moc dobře věděl, jak to funguje i jak to hlavně nefunguje, k tomu přimíchal nějakou tu filosofii, psychologii, černej humor a celý to okořenil všudypřítomnou smrtí a koktejl made by bergman byl hotov. Tendle neměl chybu. (17.07.2023)

Bergman a komedie? Ale ano, proč ne. Ono to totiž, překvapivě, celkem funguje. Rozhodně ale nečekejte normální komedii, je to celkem ujeté a občas mě to i docela pobavilo, párkrát i nahlas, i když to spíš bylo na takové pousmívání, ale jo, bylo to dobrý. Některé scénky jsou občas takové divné, ale většina jde. Vrcholem je uvěznění démona ve skříni, to mě fakt pobavilo. Taky mě překvapilo dělení filmů do tří dějství a pauz v ději. Ono to celkově je dost zajímavé, i když místy je to takové táhlé. 4* (20.01.2019)

„Co by bylo peklo bez manželství!“ To, že mě dokáže i pobavit, mi už Bergman předvedl v jiných filmech. Tady ovšem humorné situace či hlášky nepadaly tolik na úrodnou půdu (jak bych si sám přál a na začátku představený žánr požadoval). Pobavilo mě svádění obou žen, také postava dohlížejícího zrozence pekel, ale jinak jsem se spíš jen tak usmíval. A třeba taková charakteristika severské ženy zřejmě řekne více pouze tamnímu publiku (nicméně nevinnou dívku si představuju trochu jinak, rozhodně ne jako někoho, kdo se líbá s cizím chlapem na potkání). Zajímavý je pak film ještě svým průvodcem, který k nám před a po každém z dějství promlouvá (znovu mě však tento způsob komunikace míjel, u Bergmana si na to asi nikdy nezvyknu), a trochou toho vztahového a náboženského filosofování. Přesto, čekal jsem víc, celkově hodnotím pouze lepší průměrem. „Pro toho, kdo miluje, není žádný trest dost tvrdý.“ (14.05.2014)

„Pro toho, kdo miluje, není žádný trest dost tvrdý.“_______ Snad jen Bergman dokáže dát dohromady náboženská témata nebe, peklo, hřích a pokušení a spojit je tak přímým a zároveň nenásilným způsobem s životem v naší societě. Bergmanův způsob vyprávění nabízí divákovi všeobecně přijímaný a žádaný nadhled. Křesťanské symboly dobra a zla přemosťuje vypravěč až k pozemskému ráji oduševnělých dialogů se zaměřením na psychiku a citové pohnutky postav. Tyto jsou zároveň originálně podpořeny biblickým bojem Boha a Satana. Vše je zastřešeno mírně satirickou humornou nadsázkou, která dává tušit hloupost a nesmyslnou malichernost tohoto boje, jehož obětí je člověk, zdánlivě jediná rozumná bytost. ________ „Nevinnost mladé ženy je ječným zrnem v ďáblově oku.“ Snad nic víc nevystihuje malichernost Pekla ve svém boji, než závěrečné zaradování se nad malou lží dívky. Peklu stačí skutečně málo a vždy nás bude znovu pokoušet. 81% (25.09.2011)

Určitú naivitu príbehu vyvažuje, respektíve ospravedlňuje nadprirodzená štylizácia. Pekelníci nie sú ako od Barkera, ale iba bytosti s ľudskou tvárou, ktorí radšej neotvárajú okná, pretože vonku sú len plamene. Nebo bohužiaľ neuvidíme, ale asi by tu pôsobilo nadbytočne. Od Diabla a jeho Don Juana si radšej rady na získavanie (severských) ženských sŕdc a tiel neberte, zariaďte sa podľa seba, inak sa pekelne popálite. Komédiou by som toto divadelne ladené dielko nenazýval, skôr fraškou s množstvom trefných filozofických poznámok. Tie sú dostatočne zaujímavé na to, aby sme museli čakať na komediálne fóriky, ktoré aj tak neprídu. (24.03.2024)