Diablovo oko

„Co by bylo peklo bez manželství!“ To, že mě dokáže i pobavit, mi už Bergman předvedl v jiných filmech. Tady ovšem humorné situace či hlášky nepadaly tolik na úrodnou půdu (jak bych si sám přál a na začátku představený žánr požadoval). Pobavilo mě svádění obou žen, také postava dohlížejícího zrozence pekel, ale jinak jsem se spíš jen tak usmíval. A třeba taková charakteristika severské ženy zřejmě řekne více pouze tamnímu publiku (nicméně nevinnou dívku si představuju trochu jinak, rozhodně ne jako někoho, kdo se líbá s cizím chlapem na potkání). Zajímavý je pak film ještě svým průvodcem, který k nám před a po každém z dějství promlouvá (znovu mě však tento způsob komunikace míjel, u Bergmana si na to asi nikdy nezvyknu), a trochou toho vztahového a náboženského filosofování. Přesto, čekal jsem víc, celkově hodnotím pouze lepší průměrem. „Pro toho, kdo miluje, není žádný trest dost tvrdý.“ (14.05.2014)

Komedie v tvorbě Ingmara Bergmana nejsou pro mě už déle žádným velkým překvapením, už jsem měl s panem režisérem v tomto směru minimálně dvakrát čest, ale zatímco třeba u filmu A co všechny ty ženy (1964) jsem měl z mistrovy komedie dojem nepříliš funkčního experimentu plného křečovitého humoru, na oplátku tady musím podotknout, že Ďáblovo oko se Bergmanovi povedlo. Humorná hříčka si bere notoricky známý motiv z Dona Juana, využívá strašidelný pohádkový svět v podobě pekla a hlavní dění, nejednou okořeněné vtipnými dialogy, přesouvá z velké části do současnosti. Oproti tomu, co Bergman v tomto období přinesl ve svých dramatech, to samozřejmě úplně srovnání v jistých ohledech nesnese, ale musím říct, že po většinu času mi tato svérázná hra poměrně sedla, bavila, její výpravění má v sobě originalitu stejně jako skloubení říše fantazie se vztahovou komedií pro dospělé a všichni herci hráli výborně. Proč ne? :) „Jsem ďábel nepříjemností. Žádám trochu ohleduplnosti, i když jsem z pekla.“ 75% (18.02.2021)

Jestli měl Bergman něco zmáklý, tak to bylo téma: muž a žena. To byla jeho parketa. Moc dobře věděl, jak to funguje i jak to hlavně nefunguje, k tomu přimíchal nějakou tu filosofii, psychologii, černej humor a celý to okořenil všudypřítomnou smrtí a koktejl made by bergman byl hotov. Tendle neměl chybu. (17.07.2023)

Určitú naivitu príbehu vyvažuje, respektíve ospravedlňuje nadprirodzená štylizácia. Pekelníci nie sú ako od Barkera, ale iba bytosti s ľudskou tvárou, ktorí radšej neotvárajú okná, pretože vonku sú len plamene. Nebo bohužiaľ neuvidíme, ale asi by tu pôsobilo nadbytočne. Od Diabla a jeho Don Juana si radšej rady na získavanie (severských) ženských sŕdc a tiel neberte, zariaďte sa podľa seba, inak sa pekelne popálite. Komédiou by som toto divadelne ladené dielko nenazýval, skôr fraškou s množstvom trefných filozofických poznámok. Tie sú dostatočne zaujímavé na to, aby sme museli čakať na komediálne fóriky, ktoré aj tak neprídu. (24.03.2024)

Aj malé víťazstvo pekla je osudovejšie, ako veľký triumf neba. Tak s týmto výrokom z konca filmu sa nedá robiť nič iné len súhlasiť. Aj malé zlo dokáže otráviť a zatieniť veľké dobro. To je ako keď nakvapkáte do rybníka kvapku jedu - stačí tak málo a je po rybách. Síce mám I. Bergmana radšej v dramatickej póze, tak ani táto jeho komédia nebola najhoršia. Kvalít jeho najlepších komorných drám však nedosahuje ani zďaleka. Úvod mi moc nesadol, už som si myslel, že si celý snímok budem musieť odtrpieť - v podstate išlo len o akúsi málo zábavnú alegóriu pekla - s príchodom Dona Juana a jeho pomocníka na zem sa to našťastie už rozbehlo. A to by nebol Bergman, aby aj komediálne ladený príbeh neokorenil aspoň pár zaujímavými myšlienkami a výrokmi na zamyslenie. Lepší priemer. 65/100 (16.11.2016)