Krotitelia duchov: Dedičstvo

7,5/10. Nečekal bych, že to povím... ale vedle jedničky rozhodně nejlepší přídavek do celé značky. Nejnovější Krotitelé vkusně balancují mezi tajuplnou teen scifárnou alá Stranger Things ale souběžně nezapomínají na své kořeny a plní fanouškovské sny a přání. Nostalgie je tu tak akorát a finále díky tomu funguje extrémně emocionálně - přiznám se, že nejsem až tak velký fanda franšízy ale finiš mě tedy sejmul brutálně. Celkově však projekt působí hrozně sympaticky, neb tlačí do popředí sympatické postavy, super nápady, vhodné gagy a atmosféru starších dobrodružných bijáků. Navíc tu máme opět neselhávajícího Paula Rudda, který si roli náležitě užívá. Kolem a kolem - moc pěkný přírůstek do série, u kterého jen doufám, že pokud se někdy bude navazovat... tak s velkou rozvahou. (21.02.2022)

Jsem spokojený úplně stejně jako v roce 2015 s Jurským světem. Zase jednou se totiž podařilo fantasticky navázat na film, který kdekdo miluje, představit úplně nové hrdiny, nespoléhat jen na nostalgii, dvě hodiny bavit pamětníky i úplné nováčky, mít v kině lidi s úsměvem od ucha k uchu. Opravdu jsem nečekal, že se Odkaz až tak povede. Je to obrovské potěšení. Mile mě překvapilo, že film nemá hlavního hrdinu, nýbrž hrdinku (Finn Wolfhard promine, Mckenna Grace tu doopravdy vládne), a navíc tak skvělou hrdinku. Ale snad všechny postavy jsou vtipné, nikdy ne trapné, a Jasonu Reitmanovi o ně jde stejně jako o speciální efekty, které krásně kombinují digitální a praktické a jako na všechno je na ně radost pohledět. Koho nedojme už úvod, toho si závěr jistojistě podá. Další díl pro definitivní uzavření kruhu by se mi líbil moc. (07.01.2022)

V první polovině se mi to svou nostalgickou retro atmosférou líbilo, jak se ale postupem stopáže začne víc blbnout s duchy, stane se z nových Krotitelů duchů ošklivej digitální cringefest. Příjemně energické teenage dobrodružství se změní v jakousi křečovitě uctivou poctu pár gerontům, kteří sice zachrání situaci, ale působí to, že sotva stojí na nohou. A to městečko, kde se to celé odehrává, působí až vtipně prázdně. (15.01.2022)

Posledně to skončilo krocením puchů v megatrapném Fajgově fekálu. A tak se toho holt zase chopil Ivan, nezván, nečekán, a zaplatil svému povoláním synovi reparát a domnělou satisfuckci své skvělé osmdesátkové klasiky, egoistickou poctu sobě samému a zesnulému strůjci původního úspěchu, skvělému scénáristovi i herci Haroldu Beranisovi. Satisfuckci, v níž z nostalgie kývli na větší zapózování i všichni dosud žijící členové a štěkla si i Ryplyjová. Avšak co Gozer nechtěl, nijak slavně to věru nedopadlo. Fajgovo, co do monster ovšem mnohem lépe udělané, žinantní projímadlo se sice naštěstí neopakovalo, avšak satanžel tentokrát pro změnu zaúřadovala akutní scénáristická impotence, za každou cenu přetavená do audiovizuální nudy k posrání. Tudíž z dvouhodinové hrací doby jsou tři čtvrtiny Lovci uhrů, kdy do toho ve snaze o osmdesátkovou strukturální patinu a kopírku nudofily přehajpováných, veskrze narkoleptických Neznámých věcí zase narvali bandu otravných fuckanů, co řeší výhradně jen kýčovitá maloměstská traumata a omílají patetické rodinné hovnoty za asistence zcela zbytečného, nesympatického a veskrze přeceňovaného ňoumy Pavlíka Ruddy, přičemž nějakého toho ducha aby si znuděný divák tak leda vyprděl. Načež následuje ubohé a až téměř násilné naroubování původního komanda a jakože poctové, doslovné přetočení závěru z prvního filmu. A co já teď jako, kurva, s tím? Předchozímu Fajgovu vředu na prdeli kinematografie jsem patrně ve slabé chvilce dal dva strupy, které by si čistě a jasně zasloužilo tohle, ovšem rozhodně nechci stavět Rajtmanovy na úroveň slaboduchého fekálního dobytka ani kurvit kontinuitu Verbalova korelačního koeficientu. No tak teda 2,5000001, no, ale s příchutí žluklých krevet na patře cinefilního nevkusu. (09.01.2022)

"Who you gonna call?" Odignorujeme-li pět let starou ženskou verzi, jedná se o návrat do světa Krotitelů duchů po pěkné řádce let. Původní osmdesátkové filmy mě dokáží oslovit i dnes - ať už jde o herce, slušné efekty či chytlavou znělku. V Odkazu se viditelně mísí staré s novým - díky (okatým) odkazům a původnímu obsazení cítí člověk všudypřítomnou nostalgii, zatímco na druhé straně je vidět snaha o oslovení mladšího publika. Během projekce jsem si nejednou vybavil Stranger Things - a ne, nebylo to kvůli Finnu Wolfhardovi - a v závěru jsem se nemohl ubránit dokonce vzpomínce na čtvrtého Harry Pottera. Na jednu stranu bylo fajn vidět starou gardu - v rámci možností - opět pohromadě, na druhou stranu zde ale byli spíše jenom kvůli nostalgickému efektu. Nové obsazení mi až na Paula Rudda a Logana Kima přišlo takové nijaké. Lepší tři hvězdičky! (06.01.2022)