Krotitelia duchov: Dedičstvo

Prvých 12 hodín po dopozeraní som bol presvedčený o tom, že tomu nemôžem dať „len“ 3*. Na jednotke aj dvojke som bol ako dieťa v kine. Predstavovalo to pre mňa dodnes nezabudnuteľný zážitok. Lenže... po 12. hodinách zo mňa nadšenie a dojatie razantným spôsobom vyprchalo. Vlastne som sa na tvorcov dokonca začal hnevať. Za to, že do toho nešli naplno, že zostali zaseknutí uprostred cesty. Spôsob, akým narábali s Haroldom Ramisom, je unikátny. Možno bola preliata i kvapka slzy z mojej strany. Nechcem o tom hovoriť. Tomuto poviem dôstojná rozlúčka!   Problém je v tom, že s ďalšími cameami to až také pozitívne nie je. Tešil som sa na ne hodinu a trištvrte. Napokon z toho vypadlo niečo na spôsob „hm, a to je všetko?“. Čakal som viac. Nevraviac o tom, že zásadná časť bola divne uprataná do záverečných titulkov (wtf?). Jason Reitman je ako pokračovateľ rodu skvelou náhradou. Vie byť poetický, krásny, sám sebou.   Malér je, že mu to tu nebolo umožnené tak často, ako si zaslúžil. Po dobrom, uvoľnenom a poetickom začiatku to prestáva byť ono. Ku koncu viacero motívov a postáv šumí do prázdna (mama a učiteľ). Nemôžem povedať, že by mi nejak extra vadilo, že posledných 30 minút je (poľnohospodársky) remake jednotky. Vadilo mi, že sa doňho nešlo naplno (kde je pesnička, Jason???). Každopádne, ja som nikdy nemal učiteľa, ktorý by nám púšťal Cuja (!). Ale raz sa mi podarilo (koncom roka, známky už boli uzatvorené a nejak nebolo čo robiť) prepašovať a pustiť Predátora 2. Asi si to dokážete predstaviť. J.K. Simmonsa som vôbec nespoznal. (22.01.2022)

Bola by zrejme utópia domnievať sa, že bude nový “GB” čo i len minimálne sekundovať kultovej záležitosti z 84’. Keď sa divák odosobní, nemusel by byť vyslovene sklamaný. Nový počin do série sa dá vnímať kadejako, mne prišiel ako milá, zábavná záležitosť so svojskými postavami či dialógmi podľa môjho gusta, pričom príbeh ako taký, sa už nijak mimoriadne nesnaží nadviazať na predchodcu/ov. Mnohí si určite “radi” spomenú na posledný, dosť hrôzostrašný pokus z 2016’, ktorý bol solídnym tŕňom v oku mnohých, čo milujú nostalgiu. Odbočka od tamtoho nezmyslu bola dobrým rozhodnutím, pričom tento počin ani z ďaleka nie je takým sklamaním, ako som sa povodne domnieval. Toto je absolútne pohodová záležitosť pre všetky vekové kategórie - bolo milé v závere si zaspomínať. (08.01.2022)

Když se oživují značky, většinou bolí. Krotitelé duchů s tím mají ostatně mnoho zkušeností, protože ten nesmysl z roku 2016 značku prakticky zabil. O to spokojenější jsem, když vidím Afterlife. Je totiž skvělou poctou původním filmů, má parádní atmosféru a efekty s feelingem osmdesátek. Navíc se může spoléhat na castingovou trefu v podobě Mckenny Grace, kterou musí všichni zákonitě milovat (stejně jako zbytek osazenstva). Nejsem si jistý, jestli tohle může fungovat i v případném pokračování, ale šanci bych tomu určitě dal. (15.09.2022)

Proboha, kdy už konečně vyšumí ta lavina geniálních dětí bez bázně a hany?  Prvotřídní kýč mladýho Reitmana se vším všudy, včetně roztomilejch Maršmelounků à la Mimoni. Všichni všechno umí, hned vědí, co mají dělat, bez problémů ovládají veškerý stroje a přístroje a jako vrchol všeho začnou s naprostou samozřejmostí bez sebemenšího vzrušení okamžitě komunikovat s duchem otce/dědečka. To je přece běžná věc, takovej duch. Nezájem, že je to pohádka, fakt mě to otravovalo. (14.01.2022)

Začíná to jako docela působivé dětské retro dobrodružství, pokračuje jako dojemná pocta původním filmům z 80. let, ovšem jakési jelimanské kouzlo pak v poslední třetině zcela opadne a naskočí digitální blbnutí (bez nějakého zvýšeného zájmu okolí), které nevyvolá pražádné emoce. Točíme se okolo neúplné rodiny dcery jednoho z původních krotitelů, která musí z finančních důvodů opustit město a přestěhovat se do zapadákova do (zděděné) rozpadající se farmy. Rodinka se rozkoukává, zatímco duchové zanedlouho vyletí. Je to ale podezřele rutinní filmařina s naprosto obyčejným scénářem. Ačkoliv žezlo po tátovi převzal Jason Reitman, skončilo to stejně průměrem, protože někde cestou se mu rozsypaly úderné dialogy a lehký cynismus, na který jsme u něho zvyklí. Humor skoro žádný a stejně tak žádný důvod, abych se k téhle kapitole někdy vrátil. (19.04.2024)