Dunkirk

Z hnisajícího abscesu současného největšího zabijáka filmů – přístupnosti pro nezletilé retardy – vymačkal Kryštof fantasticky a novátorsky natočenou, tísnivou a strhující, avšak místy narkomansky postříhanou a hlavně zkurveně anemickou válku. Hudbu měli samozřejmě svěřit Jáchymovi, nicméně ani nejnovější HOMŮv kuřbuřt, Honza Pokoj, rozhodně neselhal. Jeho zvukostopu si sice raději samostatně nepouštějte, protože by vám nejdřív slezly nehty, pak začalo tikat pod okem a samovolně škubat v končetinách, načež by vám dozajista jeblo v kuli a přepadla vás kompulzivní chuť torpédovat plně naloženou britskou minolovku, nicméně spolu s pohyblivými obrázky je to genitální dokonalost, která udělala 60 procent atmosféry filmu. Takže, nebýt šosáckých soudruhů z MPAA, kteří v době, kdy si každý šestiletý smrad za pár minut v pohodě na internetách nagůglí snafové porno se zvířátky, tolik úzkostlivě dbají o psychický vývoji našich antikoncepčních selhání, a samozřejmě pipinkovsky lákavé kástingové minely v podobě obsazení prkenného kastrovaného bukanýra z chlapeckého homokvarteta Gáj Erekšn (asi aby komparz na pláži tolik nemrznul a netrpěl zácpami), byla by to plná palba. (23.07.2017)

To čeho jsem se bál, tedy štědrá věková přístupnost, nakonec nevadí. Dokonce je působivé, jak mrtví vojáci jakoby mizeli do prázdna, tím jde o velmi "filmový" zážitek. Ostatně hodně věcí tu je velmi "filmových" i při "obětování" vztahu k realitě - což ale neberu jako výtku v žádném slova smyslu. Jde zkrátka o velkolepý konstrukt, příběh o události (proto ne o lidech). Filmovost Dunkerku ostatně dokáže to, že se vsadím, že bude popisován takřka výhradně skrze to, jak se vztahuje k jiným válečným filmům, o kolik toho ukazuje víc nebo míň než ony... Rozhodně velká Nolanova exhibice, kterou nejde nerespektovat, i když mě příliš nezasáhla, nevtáhla a můj zážitek z ní byl "jen" racionální úcta k dobře odvedené práci. Byť třeba hrátky časem hraničí s čistým gimmickem... i když tím se opět vracím k tomu, že Dunkerk není nic míň a nic víc než Film. (19.07.2017)

Nebudu psát obligátní „Nolan to zase dokázal“, ale faktem je, že to prostě, ehm, zase dokázal. Dunkerk je depresivní válečné peklíčko, které funguje i bez eRkového ratingu, jelikož stojí čistě na napětí a nepřekonatelných očích Toma Hardyho. Vezměte si Banea, vynásobte to stovkou a přihoďte Kennetha Branagha, jehož pohled taky vydá za tisíc utopených vojáků. Výsledkem je film, v němž nejsou potřeba vysvětlovačky a vlastně tu na ně ani není čas, protože se pořád uhání kupředu na zemi, na vodě i v oblacích. Nolan v podstatě natočil jednu velkou válečnou scénu, která má 107 minut a nedá vám vydechnout až do samotného konce. A i když ji možná nemusel zamotat až tak moc, právě hrátky s časem zaručují, že Dunkerk nezapadne mezi přímočarou konkurenci. Zkrátka je to pecka a ideálně si ji dejte v IMAXu. Jinde se totiž budou lodě a letadla cpát do jednoho záběru vcelku složitě. (19.07.2017)

| Rozpočet: 100 miliónov $ | Tržby: 525.6 miliónov $ | Pre mňa najslabší film Nolana, pretože svoju chladnosť povýšil na 99 čísiel, a to už doteraz bol jak cencúľ. Zámer je jedna vec, výsledok druhá. Audiovizuálna stránka opäť nevídaná, ale že by katarzia? Pre mňa trošku sklamanie. I tak 4. Gibsonov Hacksaw Ridge so mnou hýbol o niekoľko tried viac, pretože disponoval kvalitami tempa, kontrastu a príbehového srdca. Tempo: Gradácia nebola zďaleka tak intenzívna, jak to naznačovala hudba. Kontrast: Je pekné mať kvalitný, pulzujúci soundtrack počas 100 minút, ale pokial je to od začiatku do konca, stráca to na účinnosti, hlavne ak tomu dej neodpovedá. Príbehové srdce: Jediná kvalita, ktorú Nolan oproti ostatným filmovým kvalitám nikdy nepovýšil na potrebnú úroveň. Každý má inak nadelené talenty, ale keď to tak je, asi by si mal zobrať lekcie od Gibsona :D To by už ale nebol on... (15.08.2017)

Je to výborný, neodpustím si však jedno ALE. Nolanovy filmy pro mě v poslední dekádě představovaly tu nejlepší kombinaci originálního příběhu, dobře napsaných postav a skvělého až revolučního audiovizuálu. V Dunkerku vlastně zbylo jen to poslední, zato však vypiplané do posledního detailu. Forma se stává obsahem a i s minimem příběhu a jedinou postavou, o níž se dají říct aspoň dvě věty, dokáže Nolan udržet napětí a budit emoce, což je bez debat fantastický počin. Přesto jsem čekal něco trochu víc nebo alespoň jiného. Chci to vidět znova a pravděpodobně ve mně film poroste, ovšem teď z něj zas tak na větvi nejsem. Abych ale byl aspoň trochu objektivní – Hardy, Murphy i všichni ostatní hrají, co mají; Zimmerova dunivá hudba a téměř neustálý tikot vytvářejí atmosféru, kvůli které by mělo být kino povinností. Je rozhodně moc dobře, že Nolan nevytvořil rutinní válečné drama, nýbrž naplno skočil do chladných lamanšských vod a přinesl unikátní zážitek naplno využívající filmu jako média. (16.08.2017)