Dunkirk

Čas, čas, čas. Fascinace časem se přelévá i do Nolanova vyobrazení operace Dynamo. Ten tak trochu v Mannovském stylu natočil válečné inferno po svém a znovu originálním způsobem. Sladění linií země, moře, vzduch je kumšt, ale už jednou jsme to viděli. Strukturálně postupuje prakticky jako v Počátku. Vizuálně jde o pastvu pro oči. Hoytema sází na prostředí ve své přirozené kráse, ať jde o pláže Dunkerku nebo Severní moře. Zimmer tentokrát především doplňuje obraz. Strhne kde má, ale samostatně nebude fungovat tak dobře. Herecky není co vytknout. Minimum dialogů. Hardy je i na tak malém prostoru největší kápo. Dobré odpoledne... (20.07.2017)

Nolan to zase dokázal ? A co vlastně ? Dokázal tak maximálně technicky brilantně natočit známý válečný konfilikt, bez zbytečných trikových ruchů, které by rozostřili jak vizuál, tak celkový umělecký dojem. Jestli se budou předávat ceny za zvuk a kameru právě zde, není se čemu divit. Zároveň dokázal jako obvykle trefit dokonale přesně současný hrot umělecky ambiciózního mainstreamu. Tedy natočil inteligentní film pro masy s ratingem PG13, na který může jít do kina v podstatě kdokoliv. Samozřejmě k tomu notně pomáhá látka o které se pojednává, ale i tak klobouk dolů. Nad dalšími jeho trademarky se nemá cenu pozastavovat. Jsou opět suverénní a sebevědomé. Kamera Hoytema a hudba Zimmer. Když se ale člověk ohlédne zpět v čase za dalšími filmy, kterým se podařilo trefit (či definovat) zmiňovaný "hrot", bylo u toho mnohem více emocí. A to se bavíme o filmech v podstatě zánovních. Jednu, dvě dekády zpět, kdy se už točilo velmi podobně, tedy technicky patřičně vycizelovaně, s podobnou dynamikou a mnohdy i filozoficko/politickou základnou. Nemusíme chodit příliš daleko, vždyť některé milníky točil sám Christopher. Nelze Nolana neuznávat. Je fantastický, ale Dunkerk je v podstatě dokumentaristická rekonstrukce s hvězdnými ksichty. Co dělá film filmem jsou emoce. vztahy, hmatatelné postavy. Tyto atributy tu u údajně nejlepšího režiséra áčkového Hollywoodu tentokrát téměř absentují. A s tím se nehodlám smířit a dát bezmyšlenkovitě plný počet. (22.07.2017)

Depresívna “jazda”, ktorej základy sú položené na budovaní mimoriadne melancholickej atmosféry, bez bližšie konkretizovaného “príbehu”, zameraného na vykresľovanie osudov akýchkoľvek postáv. Je mi jasné, že mnohí “popcorn” diváci budú sklamaní, no ja som KONEČNE vzhliadol snímok s vojnovou tematikou, bez množstva odporného amerického klišé. Žiadne odtrhávanie končatín, žiadne prestrelené hlavy, žiadne prepájanie Boha s americkým národom, žiadna americká vlajka (kurva žiadna!!) vejúca vetrom, žiadny potlesk na záver, žiadni mimoriadni hrdinovia. Kto očakáva niečo obdobné, nech si pustí “Hacksaw Ridge”. Tam sa dočká “omše”, aj všetkých týchto sračiek. Toto je film pre tú skupinu ľudí, ktorí vnímajú “rozumom”, nie očami. Bez “urážky”. (06.12.2017)

„Len sme prežili.“ – „To stačí.“ Nemôžem povedať „gigantické sklamanie“, pretože som od tohto filmu nič extra nečakal. Minimálne som ale čakal špičkové akčné scény s údajne bravúrnou hudbou. Ničoho takého som sa ale nakoniec nedočkal. Postavy ma nezaujímali, vizuálna stránka ma nechala chladným... Ani neviem, čo by som vyložene vyzdvihol. Možno trocha Kennetha Branagha a Toma Hardyho, ale nedá sa povedať, že by podávali herecké výkony, sú to skôr figúrky na šachovnici. Asi najviac ma zaujala príbehová linka s civilnou loďkou – a aj ona bola dosť nudná. Rozmýšľal som nad hodnotením 40%, tak ale zas až také zlé to nebolo. Len nezáživné a nič mi to nedalo. (04.01.2018)

Nolanův divák a jeho filmoví hrdinové mají jedno společné: pocit, který by se dal přirovnat k tomu, co se děje s palivovou směsí v motoru ve fázi komprese. Už po pár desítkách sekund budete svědky masakru vojenské jednotky a události se lavinovitě dají do pohybu. Nolan natočil intenzivní film, kdy neustále nutí své postavy jednat, unikat smrtelnému ohrožení, rozhodovat o životě svém a o životech lidí kolem sebe. Chyby nebo zaváhání se neodpouštějí a mají ty nejtragičtější následky. Divák je od první minuty zahrnut obrovským množstvím vjemů. Nečekejte chvíle zklidnění a rozjímání. Připravte se na dynamický střih, který neustále střídá dění na pevnině, na moři i ve vzduchu. Režisér nepoužívá kolektivního hrdinu, každá složka armády i civilisté spěchající na pomoc mají konkrétní tvář, Nolanovi ale nejde o to vyprávět příběh jedné nebo několika osob. Natočil komplexní film, kde hlavní roli přebírá samotná bitva, resp. historická událost - evakuace 400 tisícové armády obklíčené v malé enklávě na mořském pobřeží. Mimořádnou roli v Dunkerku zaujímá zvuk. Film ani na okamžik neztichne. Budete bombardováni ruchy, výstřely a výbuchy, směsicí tónů a hudebními skladbami, které zintenzivňují napětí a očekávání. Nolan angažuje nikoliv největší hvězdy, nýbrž nejlepší herce, ze kterých charisma sálá na dálku. Nepotřebují dialogy, stačí jim pohled nebo nepatrné gesto a už vás z toho mrazí. Před premiérou vzbuzoval Dunkerk očekávání, že by se mohl stát filmovou událostí roku, a tohle zadání myslím Nolan splnil. Viděl jsem precizní snímek od režiséra s jasnou vizí, postojem a s nadprůměrnými schopnostmi, co má svůj film pod kontrolou. Píšu o dynamickém střihu, který si ale, prosím, nezaměňujte s chaosem. Pokud budete mít problém se střihem, chyba je ve vás, ve vašem způsobu vnímání. Viděl jsem výpravné drama, u kterého se výrazně přimlouvám za zhlédnutí na velkém plátně. A konečně, viděl jsem film, který rehabilituje takové pojmy, jako je heroismus a vlastenectví. A to je po řadě ideologií a nacionalismem nasáklých produkcí docela úleva. Celkový dojem: 95 %. (22.07.2017)