Barbar Conan

Kultovní zástupce žánru Sword & Sorcery jemně šmrncnutý subžánrem Sword & Steroids aneb démonický herpetolog James Earl Jones ztrácí hlavu pro jednoho anaboliky vyhnaného barbara z posilovny, …pardon Cimmerie. Mimochodem, Conana měl původně hrát Laurence Olivier, ale kvůli chybějícím dvěma centimetrům na objemu hrudníku při castingu neuspěl.. Jak to říkal ten Nietzsche? Co tě nezabije, to tě posílí? Před léty jsem byl směrem k Miliusovu filmu plný obdivu, nyní však bohužel sklesle uznávám, že ve srovnání s ne tak vousatými fantasy, kde dobývá a vládne HerKulles Sorbo, ten kvalitativní rozdíl není zas až tak propastný a jdu se šmahem ve svém zklamání připoutat ke Stromu žalu. Poledouris, nepoledouris.. (03.03.2011)

První filmový Conan se svého času stal hitem a rozpoutal vlnu osmdesátkových fantasy filmů. Přičemž ale žádný z nadcházejících titulů už obdobně neuspěl a jestli se dnes těší nějaké popularitě, tak coby campově nahlížené artefakty. Oproti tomu "Barbar Conan" sice dnes působí lehce zastarale svým tempem, ale pořád fascinuje unikátním uchopením nejen žánru heroické fantasy, ale i samotné její nejikoničtější figury. Důvodem pro to nepřekvapivě je režírující scenárista John Milius, který byl Spielbergem, Lucasem a Coppolou vyzdvihovaný jako nejlepší vypravěč generace nového Hollywoodu. On stvořil málomluvný epos vyprávěný především obrazem a fenomenální mýtotvornou hudbou Basila Poledourise. Když už se figury vyjadřují verbálně, tak hlavně v monolozích obtěžkaných melancholickou poetičností (Osric, Valerie) či surovou filosofií (Thulsa). Jak naznačuje jeden z mála dialogů filmu, navíc vzácně odlehčená výměna mezi Conanem a Subotajem, Milius vyprávění prošpikoval vulgární teologií a celý étos barbarského hrdinství postavil na opozici lidského a božského světa. Hlavní linie pak nevyhnutelně směřuje k brutálně manuálnímu svržení poloboha ovládajícího mysl svých následovníků. Miliusův Conan není žádný ctnostný rek, ale náležitě přízemní požitkář. Sice jej párkrát během filmu vidíme v zasmušilé myslitelské póze, ale za jeho výrazem cítíme spíše prázdno, než existenciální hloubku. Jeho život je zasvěcen okamžitým požitkům a sžíravé pomstě bez rozmyslu  ne kontemplování života či smrti, které rozsévá. Lze pak i domýšlet, že některými kritizované herecké výkony představují úmyslnou součást Miliusovy nekompromisní vize koherentního pohanského světa. Casting jednotlivých figur se naopak ukazuje jako skvostně ambiciózní a typově přesný - od mastodontích naturščiků, přes sošné, ale nikterak prvoplánově pohledné ženy po impozantně mnohoznačného Jamese Earla Jonese. "Barbar Conan" v jádru představuje typicky milliusovskou, a tedy sveřepě paličatou i drze přízemní opozici vůči high concept blockbusterům nového Hollywoodu, ale při tom je nejen jejich souputníkem, ale také jedním z nich. Náleží mezi ně nejen životopisem a konexemi svého režiséra, ale také coby autorsky osobitá moderní revitalizace starého žánru. Jen Milius na staré dobrodružky nehledí s naivní nostalgií jako Spielberg či Lucas a nechce vytvářet moderní ekvivalenty okouzlujících bijáků se šviháky typu Errola Flynna. Naopak divákům servíruje bestiální barbarský epos s humpoláckým dobyvatelem, kterému bylo předurčeno, že se vlastním přičiněním stane králem (Hollywoodu). ___ PS: Nemluvě o tom, že Milius koncipoval "Barbara Conana" pro kina. Nikde jinde jeho surový epos o střetu hrubé síly a náboženství nemůže adekvátně vyznít. Teprve na velkém plátně lze plně docenit zdejší pompézní viněty, kde se v novo-hollywoodském duchu zrcadlí vizuální inspirace (fantasy) eposů od "Kaidanu" Masakiho Kobajašiho až k "Iljovi Muromcovi" Alexandra Ptuška. (17.04.2022)

Když mě krátce po revoluci nalákal bratranec do kina, nadšeně onanující... pardon - opěvující úchvatnost "Barbara Conana", odcházela jsem z filmu poněkud rozpačitá. Byla to sice výpravná fantasy, mávalo se tam mečem, stříkala krev, kouzlilo se, nechyběl uhrančivý padouch a různé obludné potvory - hlavně Arnold, jeden z dávných smrtelných hříchů mého vkusu, jenže zároveň to celé bylo tak nějak divné a jiné, než knížky pana Howarda, tehdejšího literárního guru pubertální Phobie. Ale ta hudba, týýý kráááso, ta hudba! Basil Poledouris pozvedl fantasy béčko na vyšší level. Čím jsem starší, tím trapněji se cítím při toporných "hereckých" kreacích mistra Universe (pravda, tady byl ten konstantně yntelygentňý výraz nejspíš žádoucí), tím odpudivější mi přijde jeho přemrštěně se boulící svalstvo a stále méně toho v příběhu nacházím, co by mě oslovovalo. Jen jedna složka filmu zůstává naprosto geniální: soundtrack si můžu pustit kdykoliv a pokaždé mě spolehlivě dostane, zaplaví heroickými emocemi, až mám pocit, že bych zvládla vzpírat železniční vagóny (i s nákladem samozřejmě) a ještě s nimi laškovně žonglovat! Za tu hudbu jedna poctivá hvězda nahoru. 70% (13.11.2012)

Nuže, od "toho" slavného Barbara Conana jsem čekala mnohem větší nářez. Myslela jsem, že by to mohl být jeden z těch Arnieho "retro" kultovních, akcí i hláškami napěchovaných filmů. Prozření však bylo nečekané:) Již od úvodu, když jsem viděla Arnieho, s tím jeho, křečovitým a "hraným" ultra drsným výrazem, nabyla jsem dojmu, že Barbar bude poněkud jiný, než jsem čekala. Arnold je zde hodně amatérský, ten svůj "kamenný" výraz zde ještě nemá tolik propracovaný a přirozený. Stejně jako totálně béčkovitý scénář, i celkové zpracování. Všechno to na mě působilo lacině a naivně. A závěr to dorazil. "Můj synu..." :) (14.11.2012)

pokud bych to hodnotil z pohledu čtenáře howardových povídek, nedostalo by to ani dvě hvězdy. protože takovou změť, takovou směsku jsem už dlouho neviděl. do tohohle filmu opravdu narvali z každé povídky aspoň kousek. tuhle strom, tuhle ukřižování. tuhle věž slona, tuhle jeho velkou lásku, tuhle valerii(prosím neplést dohromady, jeho největší láskou byla královna černého pobřeží) tuhle něco jinýho. kdybyste pečlivě hledali, zjistili byste, že tenhle film je celej poskládanej z výřezů z povídek a s úplně novým začátkem. ale jako film to ujde. a taky by mě zajímalo, kdo tohle může srovnávat s filmovým Pánem prstenů? tohle je syrový sword sorcerry, tamto je pohádka s občas tmavším podtónem zelené, ale nic víc. (07.12.2005)