Coco

Po dlhom čase zase jeden animák, ktorý ma dokázal potešiť i po tej obsahovej stránke. Ide o zaujímavo spracovaný príbeh malého chlapca, ktorý sa túžil stať muzikantom. Pomôcť mu pritom majú jeho predkovia... Odhliadnuc od peknej animácie (u štúdia Pixar nič nezvyčajné) je príbeh prešpikovaný chytľavými songami, ktoré sa dokonca páčili aj mne, a to i napriek tomu, že mexickú hudbu moc nemusím. Na spoločne strávený filmový čas s deťmi je táto rozprávočka ako stvorená. Slušný nadpriemer. 80/100 (08.03.2018)

NEODPOUŠTĚJTE MU, ALE ZAVRHOVAT HO NEMUSÍTE. Je naprosto neskutečný, kolik modifikací může mít příběh o soudržnosti rodiny. A k tomu navíc výprava do mexického svátku, o kterém nemá mnoho -minimálně- středoevropanů ani potuchy. Dospělý příběh pro děti a dospělé. Pixar měl i bude mít slabé chvilky, ale tohle je přesně důvod, proč ho milovat. 90%. (25.01.2018)

Může něčí prapradědeček, který má podobu pomalované kostry, působit sexy? Coco mi na to dal překvapivou odpověď. Může někdy americký animák o rodinných hodnotách nepůsobit trapně a obehraně? Může! Pojednal to téma vtipně, přemýšlivě a tak, že jsem měla velkou část filmu slzy na krajíčku. Coco, Coco, přes počáteční rozpaky, na jakou to omletou záležitost se dívám, jsi mě dostal. Mexické písničky mi zní v uších a já mám náladu se usmívat. ___ P. S. Oscara za "Remember me?" Za tu nejkýčovitější písničku? Za tu vypočítanou na efekt pro nepřemýšlivé? Běžte do --- hudebky! Všechny ostatní písničky tohohle filmu jsou mnohem lepší! (12.02.2018)

Ještě tak tři čtvrtiny stopáže se to jeví jako prima čtyřhvězdičkový animák, se spoustou vizuálních vychytávek a nápadů, s trocha odhadnutelnými postupy a jednou slabší scénou, kterou už jsem viděli v jiných filmech (odhalení záporáka veřejnosti). Ale pak to vygraduje do neuvěřitelného dojáku a při stěžejní scéně s písničkou na konci jsem se rozbrečel jak malý dítě. To už se mi dlouho nestalo. Je to tak, nejdůležitější v životě je soudružnost rodiny a vzájemná rodinná láska a úcta ke starým lidem. K tomu to oku lahodící, v hollywoodské produkci neokoukané mexikánské prostředí, jeho šmrnc a pozitivní nálada. Jo, bylo to moc fajn. (06.08.2018)

Morbidní Coco(tina), co bych dětem ani nepustil. Dívat se na vyčuhující stehenní kosti zpod oděvů mrtvých postav a další hnusy musí jejich mozečkům přivodit lehčí trauma. Já se nemůžu vzpamatovat, co moje bulvy zhlédly. Nejraději bych si do nich vrazil šroubováky a kvalitně je vydloubl. Na mě se vyvalil jakýsi odporně animovaný, mnohem infantilnější a hlavně dokonale vykradený shluk Křídel slávy, kdy jakýsi mexický spratek dovedně obráží kytarou anál Petra Rezka v říši Koster, přičemž se dožaduje, aby si lidé pouštěli neustále jeho Duhovou vílu, hlavně aby se na něj nezapomnělo. To se děje celou drahnou dobu, než pár minut před koncem vezme místo úžasný zvrat(ek), kdy byl spratek mystivyfakován, neb cesta vede přes hit Dovolená zapomenutého zpěváka Lišky, a mohutně začne rozesílat jeho lístky na koncert. Napětí i vtip spočívá v tom, že širá veřejnost netuší, jestli Liška ještě vůbec žije. Když u mě vzaly náhlý konec comicsové adaptace, nemám nejmenší problém ze svého okruhu zájmu vyřadit animované filmy, zvláště ty nesmysly od Pixaru. Film má tolik zjevných příběhových vad, úplně dementní je celý. Už jen ten elementární debilismus, že kostry myslí, zpívají a cosi cítí, na čemž jsou položeny základy filmu. Ano, cítí, leda tak hnilobný zápas kostí. Ne, odmítám přistoupit na tuhle logiku. Nejstrašnější sekvencí byla ta, kdy stoletá bábinka si měla ve své senilitě upomenout na svého papá. Co myslíte, podařilo se ji vytrhnout z její agónie? Akademie letos hulila kvalitní matroš, neb tomuhle může udělit cenu jen absolutní trotl. Pár poutavých hudebních čísel rozčíslo tu bídu. 1/10 (18.03.2018)