Brightburn

Působilo to na mě zhruba asi tak, že jsme někde mezi plněním jakéhosi snu a docela nedomyšleným paskvilem. Výsledkem je jakýsi mezižánrový experiment, který bohužel nefunguje. To bylo asi tak: bezdětní manželé najdou u svého venkovského sídla cosi ztroskotaného, v jehož útrobách objeví nemluvně. Dítě si vysnili, hocha si nechají a do jeho dvanácti let jde o bezproblémového chlapce s velmi dobrou pamětí. Jenže pak se u něj začnou objevovat schopnosti, jaké známe „u toho chlapíka z oceli“. Že má velkou sílu by asi tolik nevadilo, jenže hošan nehodlá páchat dobro, ale zatouží po krvi. První kámen úrazu. Najednou je z něj totiž ultrarychlá a ultrasilná všudypřítomná hrozba (a nelogicky se chovající rodiče si dlouho nechtějí připustit, že je něco jinak) a za sebe vnímám jako velkou chybu, že nás k onomu chlapcovu stavu tvůrci nedovedli nějakou obhajitelnou cestou. Prostě to přišlo, což pak z divákovy strany omezuje nějaké emoce. Z počátku netušíme, co se děje, drobné náznaky jsou fajn, následně dojde ke zohavení několika vedlejších (v cestě stojících) postav, jenže pořád tomu chybí nějaký obhajitelný děj a ze solidního námětu je jen poslepované cosi. A marnost čímkoliv zaujmout. Ty dvě hvězdy jsou asi kruté, ale... (16.10.2019)

Hranice mezi šedým průměrem a nadprůměrně záživným bijákem může být docela tenká. A co by pomohlo tomuhle filmu, aby z (pod)průměru poskočil nahoru? Pár drobností: 1)Jiní herci. Snad ani jedna postava ve filmu mi nebyla sympatická. Protivně přehrávající šeredná matka, pařezovitě-balvanovitý otec, nevěrohodný kluk, teta, strejda, matka spolužačky... všichni špatně. 2)Nebát se přitlačit na pilu. Buddhova noho jaké rozkošné brutalitky a extremismy se mohly dostat do scénáře, věčná škoda. Máme tu mutujícího mimozemského Kazisvěta a dočkáme se jen propíchnutého očička a utržené čelisti. V závěru se sice blýskne na lepší časy (mámí & dédý), ale je pozdě, příliš pozdě. Nevyužitá šance, s potenciálně tak skvělým námětem. Snad bude případná dvojka lepší. (15.09.2019)

Liz Banks je majsterka na hranie v odpadových filmoch, tentokrát jej to nevyšlo na odpad. Ale ani horor to nebol bohviečo. Zakomponovanie superhrdindských síl je síce niečo novátorské, ale k čomu to viedlo? V celom filme maximálne jedna ľakačka, chlapec sem tam v tranze jak po LSD, niekedy sa vo vzduchu vznáša ako v Blair Witch, no a najčastejšie je tak debilne nepríčetný. Neviem, nejak ma to nedostalo. Jedine scéna s okom predavačky bola nepríjemná. A hoci policajtka na konci vyzerá ako prevtelená Vera Farmiga, žiadne Conjuring sa tentokrát nekoná. Banksovo herectvo sa mení postupne na trápnu komédiu a ten záver je maximálne zúfalý. (16.05.2019)

Vôbec sa mi to nepáčilo. Herci sympatickí (vlastne len ústredný manželský pár, ostatní nie), ale postavy protivné. Gore fajn, ale nemám štrnásť, aby mi to stačilo. Nápad so „zlým Supermanom“ podľa mňa na celovečerák nestačí. Pravdupovediac nestačí ani na kraťas. Je vhodný maximálne tak na pokec nad pivom. Záverečné titulky OK. A dosť nerozumiem scénam zo školy, ktorým je spočiatku prikladaný veľký význam a nakoniec proste zmiznú z deja. (29.09.2019)

Brightburn by pôsobil originálne a sviežo v osemdesiatych rokov v réžii takého Johna Carpentera alebo Wesa Cravena. Redneck horor, ktorý načrtáva viacero zaujímavých tém, ale žiadnu poriadne nerozpracováva, pretože všetko je podriadené tuctoej dramaturgickej výstavbe. Mohol to byť film o osamelosti výnimočného dieťaťa, o bezhraničnej a subjektívnej materinskej láske, o kladení opozít voči mainstreamovému poňatiu superhrdinských filmov. Nakoniec ale ide iba o tuctový, ale pozerateľný horor s priemernými scénami vrážd, kde sa začnete zamýšľať nad logickými nedostatkami typu, prečo sa mimozemšťan s neobmedzenými schopnosťami vôbec zaoberá nímandmi v nejakom zapadákove a prečo všade necháva svoj podpis, aby každý hneď vedel, odkiaľ vietor fúka. (15.02.2020)